1Alors Moïse et les Israélites entonnèrent ce cantique* en l’honneur de l’Eternel: Je veux chanter pour l’Eternel, il a fait éclater sa gloire, il a culbuté dans la mer ╵le cheval et son cavalier.2L’Eternel est ma force, ╵il est le sujet de mes chants*, il m’a sauvé, il est mon Dieu, je le louerai et je l’exalterai, ╵lui, le Dieu de mon père*.3L’Eternel est un grand guerrier, l’Eternel est son nom.4Les chars du pharaon ╵et toute son armée, il les a jetés à la mer, l’élite de ses combattants a été engloutie ╵dans la mer des Roseaux,5et les flots les ont recouverts. Ils ont coulé comme une pierre ╵dans les profondeurs de l’abîme.6Ton bras droit, Eternel, a fait éclater sa puissance, ton bras droit, Eternel, écrase l’ennemi.7Dans ta gloire éclatante, tu renverses tes adversaires, tu déchaînes contre eux ╵le feu de ta colère et ils sont consumés ╵comme des brins de paille.8Sous l’action de ton souffle*, les eaux se sont amoncelées, les flots se sont dressés ╵comme un rempart, et ils se sont figés ╵au milieu de la mer.9L’ennemi se disait: Je les pourchasserai ╵et je les atteindrai, je m’emparerai d’un butin, je m’en rassasierai, je tirerai l’épée, je me saisirai d’eux.10Tu as soufflé, et la mer les a recouverts! Ils se sont enfoncés ╵comme des blocs de plomb dans les puissantes eaux.11Qui, parmi tous les dieux, ╵ô Eternel, ╵qui est semblable à toi? Et qui est, comme toi, ╵paré de sainteté, et redoutable, ╵et digne de louanges, opérant des prodiges?12Tu étends ton bras droit, et la terre engloutit ╵nos poursuivants.13Dans ton amour, ╵tu as conduit ce peuple que tu as libéré et tu l’as dirigé ╵par ta grande puissance vers ta demeure sainte*.14Les peuples l’ont appris ╵et ils en ont tremblé. La terreur a saisi les gens de Philistie.15Déjà les chefs d’Edom en sont épouvantés, les princes de Moab se mettent à trembler, tous les Cananéens ╵en perdent le courage*.16L’angoisse et la panique s’abattent sur eux tous. Ton action extraordinaire les a tous pétrifiés, jusqu’à ce qu’ait passé ╵ton peuple, ô Eternel! Jusqu’à ce qu’ait passé ╵ce peuple que tu t’es acquis.17Tu les amèneras ╵et tu les planteras sur la montagne ╵qui t’appartient, au lieu que tu destines ╵à être ta demeure, ╵ô Eternel, jusqu’à ton sanctuaire, ╵ô Eternel que tes mains ont fondé.18L’Eternel régnera ╵à perpétuité!19En effet, les chevaux du pharaon, ses chars et ceux qui les montaient s’étaient engagés dans la mer, et l’Eternel avait fait refluer l’eau sur eux tandis que les Israélites avaient traversé la mer à pied sec.20Miryam, la prophétesse, sœur d’Aaron, prit le tambourin, et toutes les femmes la suivirent en dansant et en jouant des tambourins.21Miryam entonna, en réponse aux Israélites: Chantez pour l’Eternel: il a fait éclater sa gloire, il a culbuté dans la mer le cheval et son cavalier.
A Mara : le peuple se désaltère
22Sur ordre de Moïse, Israël quitta la mer des Roseaux et prit la direction du désert de Shour*. Ils marchèrent pendant trois jours dans le désert sans trouver de point d’eau.23Ils arrivèrent à Mara* où il y avait de l’eau, mais ils ne purent pas en boire parce qu’elle était amère – d’où le nom de Mara (Amertume).24Alors le peuple se plaignit de Moïse en disant: Qu’allons-nous boire?25Moïse implora l’Eternel, qui lui indiqua un bois d’une certaine espèce qu’il jeta dans l’eau, et l’eau devint potable. C’est à cet endroit que l’Eternel donna au peuple des préceptes et un code de droit; là aussi il le mit à l’épreuve.26Il leur dit: Si vous écoutez attentivement l’Eternel votre Dieu, et si vous faites ce qui est droit à ses yeux, si vous êtes attentifs à ses commandements et si vous obéissez à toutes ses lois, je ne vous infligerai aucune des maladies dont j’ai frappé les Egyptiens; car je suis l’Eternel qui vous apporte la guérison.27Ensuite, les Israélites arrivèrent à Elim* où il y avait douze sources d’eau et soixante-dix palmiers. Ils campèrent là près de l’eau.
Český ekumenický překlad
— Píseň o Hospodinově vítězství
1 Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraele Hospodinu tuto píseň. Vyznávali: „Hospodinu chci zpívat, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem. 2 Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou. On je můj Bůh, a já ho velebím, Bůh mého otce, a já ho vyvyšuji. 3 Hospodin je bojovný rek; Hospodin je jeho jméno. 4 Vozy faraónovy i jeho vojsko svrhl v moře, v moři Rákosovém utonul výkvět jeho vozatajstva. 5 Tůně propastné je zavalily, klesli do hlubin jak kámen. 6 Tvá pravice, Hospodine, velkolepá v síle, tvá pravice, Hospodine, zdrtí nepřítele. 7 Nesmírně vyvýšen rozmetáš útočníky, vysíláš své rozhorlení, jako oheň strniště je pozře. 8 Dechem tvého chřípí počaly se kupit vody, příboje zůstaly stát jako hráze, sesedly se tůně propastné v klín moře. 9 Nepřítel si řekl: ‚Pustím se za nimi, doženu je, rozdělím kořist, ukojím jimi svou duši, meč vytasím, podrobí si je má ruka.‘ 10 Zadul jsi svým dechem a moře je zavalilo, potopili se jak olovo v nesmírných vodách. 11 Kdo je mezi bohy jako ty, Hospodine? Kdo je jako ty, tak velkolepý ve svatosti, hrozný v chvályhodných skutcích, konající divy? 12 Vztáhl jsi pravici a země je pohltila. 13 Svým milosrdenstvím jsi vedl tento lid, který jsi vykoupil, provázel jsi jej svou mocí ke své svaté nivě. 14 Uslyšely o tom národy a zmocnil se jich neklid, bolest sevřela obyvatele Pelišteje. 15 Tehdy se zhrozili edómští pohlaváři, moábské vůdce zachvátilo chvění, všichni obyvatelé Kenaanu propadli zmatku. 16 Padla na ně hrůza a strach; pro velikost tvé paže zmlknou jako kámen, dokud, Hospodine, neprojde tvůj lid, dokud neprojde ten lid, který sis získal. 17 Přivedeš a zasadíš je na hoře svého dědictví, kde jsi, Hospodine, připravil své sídlo k přebývání, kde tvé ruce, Panovníku, svatyni si přichystaly. 18 Hospodin kraluje navěky a navždy.“ 19 Když totiž faraónovi koně s jeho vozy a jízdou vešli do moře, Hospodin na ně obrátil mořské vody. Ale Izraelci šli po suchu prostředkem moře. 20 Tu vzala prorokyně Mirjam, sestra Áronova, do ruky bubínek a všechny ženy vyšly za ní s bubínky v tanečním reji.21 A Mirjam střídavě s muži prozpěvovala: „Zpívejte Hospodinu, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem.“
Putování pouští - PRVNÍ TĚŽKOSTI - Izraelci reptají, že se vody v Maře nedají pít. Hospodin zasáhne a vyzývá lid k poslušnosti.
22 Mojžíš vedl Izraele od Rákosového moře dál. Vyšli na poušť Šúr a táhli pouští po tři dny, aniž narazili na vodu.23 Došli až do Mary, ale nemohli vodu z Mary pít, protože byla hořká. Pojmenovali ji proto Mara (to je Hořká).24 Tu lid proti Mojžíšovi reptal: „Co budeme pít?“25 Mojžíš úpěl k Hospodinu a Hospodin mu ukázal dřevo. Když je hodil do vody, voda zesládla. Tam dal Hospodin lidu nařízení a právní ustanovení a podrobil jej tam zkoušce.26 Řekl: „Jestliže opravdu budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, dělat, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho přikázáním a dbát na všechna jeho nařízení, nepostihnu tě žádnou nemocí, kterou jsem postihl Egypt. Neboť já jsem Hospodin, já tě uzdravuji.“ 27 Pak přišli do Élimu. Tam bylo dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem. Tam při vodách se utábořili.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.