1.Könige 22 | La Bible du Semeur

Achab veut reprendre une ville israélite

1 Trois années s’écoulèrent sans qu’il y ait de guerre entre la Syrie et Israël. 2 Dans le courant de la troisième année, Josaphat, le roi de Juda, rendit visite à Achab, le roi d’Israël. 3 Or, celui-ci avait dit à ses ministres: Savez-vous que Ramoth en Galaad* est à nous? Et pourtant nous ne faisons rien pour la reprendre au roi de Syrie! 4 Quand Josaphat vint le voir, Achab lui demanda donc: Viendras-tu attaquer avec moi Ramoth en Galaad? Josaphat lui répondit: J’irai avec toi, mes troupes iront avec les tiennes, et mes chevaux avec les tiens. 5 Mais il ajouta: Consulte d’abord l’Eternel, je te prie.

Le prophète Michée face aux faux prophètes

6 Le roi d’Israël rassembla les prophètes, qui étaient environ quatre cents, et leur demanda: Dois-je aller combattre pour reprendre Ramoth en Galaad, ou dois-je y renoncer? Ils répondirent: Vas-y! Le Seigneur la livrera au roi. 7 Mais Josaphat insista: N’y a-t-il plus ici aucun prophète de l’Eternel, par qui nous puissions le consulter? 8 Le roi d’Israël lui répondit: Il y a encore un homme par qui l’on pourrait consulter l’Eternel; mais je le déteste, car il ne m’annonce jamais rien de bon; il ne m’annonce que du mal. Il s’agit de Michée*, fils de Yimla. Josaphat s’écria: Que le roi ne parle pas ainsi! 9 Alors le roi d’Israël appela un chambellan et lui ordonna de faire venir au plus vite Michée, fils de Yimla. 10 Le roi d’Israël et Josaphat, roi de Juda, revêtus de leurs costumes royaux, siégeaient chacun sur un trône, sur l’esplanade qui s’étend devant la porte de Samarie, tandis que tous les prophètes étaient devant eux dans un état d’exaltation. 11 L’un d’eux, Sédécias, fils de Kenaana, s’était fabriqué des cornes de fer et affirmait: Voici ce que déclare l’Eternel: « Avec ces cornes, tu frapperas les Syriens jusqu’à leur extermination. » 12 Tous les autres prophètes confirmaient ce message et disaient: Va attaquer Ramoth en Galaad! Tu seras vainqueur, et l’Eternel livrera la ville au roi. 13 Pendant ce temps, le messager qui était allé chercher Michée lui dit: Les prophètes sont unanimes pour prédire du bien au roi. Tu ferais bien de parler comme eux et de lui prédire aussi le succès! 14 Michée lui répondit: Aussi vrai que l’Eternel est vivant, je transmettrai ce que l’Eternel me dira. 15 Lorsqu’il fut arrivé devant le roi, celui-ci lui demanda: Michée, devons-nous aller attaquer Ramoth en Galaad ou devons-nous y renoncer? – Bien sûr, vas-y, lui répondit Michée, tu seras vainqueur, et l’Eternel livrera la ville au roi! 16 Mais le roi lui rétorqua: Combien de fois faudra-t-il que je t’adjure de me dire seulement la vérité de la part de l’Eternel? 17 Alors Michée déclara: J’ai vu tous les Israélites disséminés sur les montagnes; ils ressemblaient à des brebis ╵qui n’ont pas de berger*. Et l’Eternel a dit: « Ces gens n’ont plus de souverain. Que chacun d’eux retourne ╵tranquillement chez soi! » 18 Le roi d’Israël dit alors à Josaphat: Je te l’avais bien dit: « Cet homme-là ne me prophétise jamais rien de bon, c’est toujours du mal. » 19 Mais Michée continua: Eh bien, oui. Ecoute ce que dit l’Eternel! J’ai vu l’Eternel siégeant sur son trône, tandis que toute l’armée des êtres célestes se tenait près de lui, à sa droite et à sa gauche. 20 L’Eternel demanda: « Qui trompera Achab pour qu’il aille attaquer Ramoth en Galaad et qu’il tombe sur le champ de bataille? » L’un proposait ceci, l’autre cela. 21 Finalement, un esprit s’avança, se plaça devant l’Eternel et dit: « Moi, je le tromperai. » L’Eternel lui demanda: « Et comment t’y prendras-tu? » 22 « J’irai, répondit-il, inspirer des mensonges à tous ses prophètes. » L’Eternel dit: « Pour sûr, tu le tromperas, tu y réussiras. Va donc et fais comme tu l’as dit! » 23 Et maintenant, conclut Michée, c’est ce qui est arrivé: l’Eternel a fait qu’un esprit de mensonge inspire tous tes prophètes ici présents, car l’Eternel a résolu ta perte. 24 Alors Sédécias, fils de Kenaana, l’un des prophètes, s’approcha, gifla Michée et lui demanda: Par où l’esprit qui vient de l’Eternel* est-il sorti de moi pour te parler? 25 Michée répondit: Tu le sauras le jour où tu fuiras en passant de chambre en chambre pour te cacher. 26 Aussitôt le roi d’Israël ordonna à l’un de ses officiers: Arrête Michée et emmène-le à Amôn, le gouverneur de la ville, et à Joas, le fils du roi*. 27 Tu leur ordonneras de ma part de jeter cet individu en prison et de ne lui donner qu’une ration réduite de pain et d’eau jusqu’à ce que je revienne sain et sauf de cette expédition. 28 Michée s’écria: Si vraiment tu reviens sain et sauf, ce sera la preuve que l’Eternel n’a pas parlé par moi. Puis il ajouta: Ecoutez, vous tous les peuples!

La mort d’Achab

29 Alors le roi d’Israël et Josaphat, le roi de Juda, partirent pour Ramoth en Galaad. 30 En chemin, Achab dit à Josaphat: Je vais me déguiser pour aller au combat; mais toi, garde tes habits royaux. Le roi d’Israël se déguisa donc pour la bataille. 31 Le roi de Syrie avait donné cet ordre aux trente-deux chefs de ses chars: Vous ne vous occuperez ni des simples soldats ni des officiers, vous concentrerez votre attaque sur le roi d’Israël uniquement. 32 Quand les chefs des chars aperçurent Josaphat, ils se dirent: « C’est certainement lui le roi d’Israël », et ils se dirigèrent sur lui pour l’attaquer. Mais Josaphat poussa un cri. 33 Quand les chefs des chars se rendirent compte que ce n’était pas le roi d’Israël, ils se détournèrent de lui. 34 Un soldat syrien tira une flèche de son arc, au hasard; elle atteignit le roi d’Israël à la jointure entre les pièces de la cuirasse. Alors le roi cria au conducteur de son char: Fais demi-tour et conduis-moi hors du champ de bataille, car je suis blessé. 35 Mais, ce jour-là, le combat devint si rude que le roi dut être maintenu debout dans son char face aux Syriens. Finalement, il expira dans la soirée. Le sang de sa blessure s’était répandu à l’intérieur de son char. 36 Au coucher du soleil, un cri se répandit dans toute l’armée: Que chacun retourne dans sa ville et dans ses terres! 37 Le roi étant mort, on le ramena à Samarie où on l’enterra. 38 Lorsqu’on lava son char à l’étang de la ville, les chiens lapèrent le sang d’Achab, et les prostituées s’y lavèrent. Ainsi s’accomplit ce que l’Eternel avait annoncé*. 39 Les autres faits et gestes d’Achab, toutes ses entreprises, le palais d’ivoire qu’il fit construire et toutes les villes qu’il fortifia, sont cités dans le livre des Annales des rois d’Israël. 40 Quand Achab eut rejoint ses ancêtres décédés, son fils Ahazia lui succéda sur le trône.

Le règne de Josaphat sur Juda

41 Josaphat, fils d’Asa, devint roi de Juda la quatrième année du règne d’Achab sur Israël. 42 Il était âgé de trente-cinq ans à son avènement et il régna vingt-cinq ans à Jérusalem*. Sa mère s’appelait Azouba, elle était fille de Shilhi. 43 Josaphat suivit en tout l’exemple de son père Asa sans en dévier, faisant ce que l’Eternel considère comme juste. 44 Cependant, les hauts lieux ne disparurent pas: le peuple continuait à y offrir des sacrifices et à faire brûler des parfums. 45 Josaphat vécut en paix avec le roi d’Israël. 46 Ses autres faits et gestes, ses exploits au cours des batailles sont cités dans le livre des Annales des rois de Juda. 47 C’est lui qui débarrassa le pays des derniers hommes qui s’adonnaient à la prostitution sacrée et qui avaient subsisté dans les hauts lieux du temps de son père. 48 A cette époque, il n’y avait pas de roi dans le pays d’Edom, mais seulement un gouverneur nommé par le roi de Juda. 49 Josaphat fit construire des navires au long cours pour aller à Ophir chercher de l’or; mais l’expédition n’y parvint jamais, car les navires se brisèrent à Etsyôn-Guéber. 50 Alors Ahazia, fils d’Achab, proposa à Josaphat: Faisons une expédition commune: mes serviteurs iront avec les tiens sur des navires. Mais Josaphat refusa. 51 Josaphat rejoignit ses ancêtres décédés et il fut enseveli auprès d’eux dans la Cité de David, son ancêtre, et son fils Yoram lui succéda sur le trône.

Le règne d’Ahazia sur Israël

52 La dix-septième année du règne de Josaphat, roi de Juda, Ahazia*, fils d’Achab, devint roi sur Israël à Samarie. Il régna deux ans. 53 Il fit ce que l’Eternel considère comme mal et imita l’exemple de son père, de sa mère* et de Jéroboam, fils de Nebath, qui avait entraîné le peuple d’Israël dans le péché. 54 Il rendit un culte à Baal et se prosterna devant lui, irritant ainsi l’Eternel, le Dieu d’Israël, tout comme l’avait fait son père.

Český ekumenický překlad

— Spojenectví Jóšafatovo s Achabem - Achab chce táhnout do boje proti gileádskému Rámotu a Jóšafat má táhnout s ním.

1 Po tři roky nedošlo mezi Aramem a Izraelem k válce. 2 V třetím roce sestoupil Jóšafat, král judský, ke králi izraelskému. 3 Izraelský král řekl svým služebníkům: „Víte, že Rámot v Gileádu patří nám? A my otálíme vzít jej z rukou aramejského krále.“ 4 Pak se otázal Jóšafata: „Půjdeš se mnou do války o Rámot v Gileádu?“ Jóšafat izraelskému králi odvětil: „Jsme jedno, já jako ty, můj lid jako tvůj lid, mí koně jako tví koně.“ 5 Jóšafat izraelskému králi řekl: „Dotaž se ještě dnes na slovo Hospodinovo.“ 6 Izraelský král shromáždil proroky, na čtyři sta mužů, a řekl jim: „Mám jít do války proti Rámotu v Gileádu nebo mám od toho upustit?“ Odpověděli: „Jdi, Panovník jej vydá králi do rukou.“ 7 Ale Jóšafat se zeptal: „Cožpak tu už není žádný prorok Hospodinův, abychom se dotázali skrze něho?“ 8 Izraelský král Jóšafatovi odpověděl: „Je tu ještě jeden muž, skrze něhož bychom se mohli dotázat Hospodina, ale já ho nenávidím, protože mi neprorokuje nic dobrého, nýbrž jen zlo. Je to Míkajáš, syn Jimlův.“ Jóšafat řekl: „Nechť král tak nemluví!“

— Achabovi proroci a Míkajáš - Královi proroci mluví podle jeho přání. Míkajáš zvěstuje, co mu uložil Hospodin.

9 Izraelský král tedy povolal jednoho dvořana a řekl: „Rychle přiveď Míkajáše, syna Jimlova.“ 10 Král izraelský i Jóšafat, král judský, seděli každý na svém trůnu, slavnostně oblečeni, na humně u vchodu do samařské brány a všichni proroci před nimi prorokovali. 11 Sidkijáš, syn Kenaanův, si udělal železné rohy a říkal: „Toto praví Hospodin: ‚Jimi budeš trkat Arama, dokud neskoná.‘“ 12 Tak prorokovali všichni proroci: „Vytáhni proti Rámotu v Gileádu. Budeš mít úspěch. Hospodin jej vydá králi do rukou!“ 13 Posel, který šel zavolat Míkajáše, mu domlouval: „Hle, slova proroků jedněmi ústy ohlašují králi dobré věci. Ať je tvá řeč jako řeč každého z nich; mluv o dobrých věcech.“ 14 Míkajáš odpověděl: „Jakože živ je Hospodin, budu mluvit to, co mi řekne Hospodin.“ 15 Když přišel ke králi, král mu řekl: „Míkajáši, máme jít do války proti Rámotu v Gileádu, nebo máme od toho upustit?“ On mu odpověděl: „Vytáhni, budeš mít úspěch. Hospodin jej vydá králi do rukou.“ 16 Král ho okřikl: „Kolikrát tě mám zapřísahat, abys mi v Hospodinově jménu nemluvil nic než pravdu?“ 17 Míkajáš odpověděl: „Viděl jsem všechen izraelský lid rozptýlený po horách jako ovce, které nemají pastýře. Hospodin řekl: ‚Zůstali bez pánů, ať se každý v pokoji vrátí domů.‘“ 18 Izraelský král řekl Jóšafatovi: „Neřekl jsem ti, že mi nebude prorokovat nic dobrého, nýbrž jen zlo?“ 19 Ale Míkajáš pokračoval: „Tak tedy slyš slovo Hospodinovo. Viděl jsem Hospodina, sedícího na trůně. Všechen nebeský zástup stál před ním zprava i zleva. 20 Hospodin řekl: ‚Kdo zláká Achaba, aby vytáhl a padl u Rámotu v Gileádu?‘ Ten říkal to a druhý ono. 21 Tu vystoupil jakýsi duch, postavil se před Hospodinem a řekl: ‚Já ho zlákám.‘ Hospodin mu pravil: ‚Čím?‘ 22 On odvětil: ‚Vyjdu a stanu se zrádným duchem v ústech všech jeho proroků.‘ Hospodin řekl: ‚Ty ho zlákáš, ty to dokážeš. Jdi a učiň to!‘ 23 A nyní, hle, Hospodin dal zrádného ducha do úst všech těchto tvých proroků. Hospodin ti ohlásil zlé věci.“ 24 Sidkijáš, syn Kenaanův, přistoupil, uhodil Míkajáše do tváře a řekl: „Kudy přešel Hospodinův duch ode mne, aby mluvil skrze tebe?“ 25 Míkajáš řekl: „To uvidíš v onen den, až vejdeš do nejzazšího pokojíku, aby ses ukryl.“ 26 Izraelský král nařídil: „Seber Míkajáše a odveď ho k veliteli města Amónovi a ke královu synu Jóašovi. 27 Vyřídíš: ‚Toto praví král: Tady toho vsaďte do vězení a dávejte mu jen kousek chleba a trochu vody, dokud nepřijdu v pokoji.‘“ 28 Ale Míkajáš řekl: „Jestliže se vrátíš zpět v pokoji, nemluvil skrze mne Hospodin.“ A připojil: „Slyšte to, všichni lidé!“

— Achabova smrt - Achab v boji padl, jak mu zvěstoval Míkajáš, a byl pohřben v Samaří.

29 Král izraelský i Jóšafat, král judský, vytáhli proti Rámotu v Gileádu. 30 Izraelský král řekl Jóšafatovi, že se přestrojí, až vyjede do boje. Dodal: „Ty ovšem obleč své roucho.“ Tak se izraelský král přestrojil a vyjel do boje. 31 Aramejský král přikázal třiceti dvěma velitelům své vozby: „Nebojujte ani s malým ani s velkým, ale jen se samým izraelským králem!“ 32 Když velitelé vozby spatřili Jóšafata, řekli si: „To je jistě izraelský král!“ Odbočili, aby bojovali proti němu. Tu Jóšafat vyrazil válečný pokřik. 33 Když velitelé vozby viděli, že to není izraelský král, odvrátili se od něho. 34 Kdosi však bezděčně napjal luk a zasáhl izraelského krále mezi články pancíře. Král řekl svému vozataji: „Obrať a odvez mě z bojiště, jsem raněn.“ 35 Ale boj se toho dne tak vystupňoval, že král musel zůstat na voze proti Aramejcům; večer pak zemřel. Krev z rány vytékala do korby vozu. 36 Při západu slunce se táborem rozlehl pokřik: „Každý do svého města, každý do své země!“ 37 Král tedy zemřel a byl dopraven do Samaří. V Samaří krále pohřbili. 38 Když oplachovali vůz v samařském rybníku, chlemtali psi jeho krev a nevěstky se v ní omývaly, podle slova Hospodinova, které ohlásil. 39 O ostatních příbězích Achabových, o všem, co konal, o domě ze slonoviny, který vystavěl, a o všech městech, která vystavěl, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů izraelských. 40 I ulehl Achab ke svým otcům. Po něm se stal králem jeho syn Achazjáš.

— Jóšafat – král judský - Ačkoli Jóšafat stál pod vlivem Achabovým, snažil se pokračovat v náboženské očistě započaté jeho otcem Ásou.

41 Ve čtvrtém roce vlády izraelského krále Achaba se stal králem nad Judou Jóšafat, syn Ásův. 42 Jóšafatovi bylo třicet pět let, když začal kralovat, a kraloval v Jeruzalémě dvacet pět let. Jeho matka se jmenovala Azúba; byla to dcera Šilchího. 43 Chodil po všech cestách svého otce Ásy. Neodchýlil se od nich, ale činil to, co je správné v Hospodinových očích. 44 Jenom neodstranili posvátná návrší; lid na posvátných návrších ještě obětoval a pálil kadidlo. 45 Jóšafat také žil v pokoji s králem izraelským. 46 O ostatních příbězích Jóšafatových, o jeho bohatýrských činech, jež konal, a jak bojoval, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů judských. 47 Zbytek těch, kdo provozovali modlářské smilstvo a zůstali ještě ve dnech jeho otce Ásy, vymýtil ze země. 48 V Edómu tenkrát neměli krále, byl tam královský správce. 49 Jóšafat dal udělat zámořské lodě, aby pluly do Ofíru pro zlato, ale nevyplul; lodě ztroskotaly v Esjón-geberu. 50 Achazjáš, syn Achabův, tehdy řekl Jóšafatovi: „Ať se plaví na lodích s tvými služebníky i moji služebníci!“ Ale Jóšafat nesvolil. 51 I ulehl Jóšafat ke svým otcům a byl pohřben vedle svých otců v městě svého otce Davida. Po něm se stal králem jeho syn Jóram.

— Achazjáš – král izraelský - Achazjáš, sloužící Baalovi, vládl jen dva roky.

52 V sedmnáctém roce vlády judského krále Jóšafata se stal králem nad Izraelem v Samaří Achazjáš, syn Achabův. Kraloval nad Izraelem dva roky. 53 Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích. Chodil po cestě svého otce a své matky i po cestě Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izraele k hříchu. 54 Sloužil Baalovi a klaněl se mu a urážel Hospodina, Boha Izraele; všechno konal tak jako jeho otec.

1.Könige 22 | La Bible du Semeur Český ekumenický překlad