Jesaja 47 | La Bible du Semeur

Lamentation sur Babylone

1 Va, descends de ton trône et assieds-toi dans la poussière, toi, Dame Babylone, assieds-toi sur le sol ╵car tu es détrônée, Dame des Chaldéens, car on ne t’appellera plus ╵la délicate, la voluptueuse. 2 Saisis la double meule et mouds de la farine*, dénoue tes tresses, relève les pans de ta robe et découvre tes jambes pour traverser les fleuves. 3 Ainsi ta nudité ╵sera vue au grand jour et ton opprobre apparaîtra. Je vais exercer ma rétribution et je n’épargnerai personne*. 4 Notre libérateur s’appelle ╵le Seigneur des armées célestes; c’est le Saint d’Israël. 5 Assieds-toi en silence, entre dans les ténèbres, Dame des Chaldéens, car on ne t’appellera plus la reine des royaumes. 6 J’ai été irrité ╵contre mon peuple, j’ai profané mon patrimoine, je te les ai livrés. Tu les as traités sans pitié. Tu as fait peser lourdement ╵ton joug sur les vieillards, 7 et tu t’es dit: ╵« Je serai reine pour toujours. » Tu n’as pas réfléchi à tout cela et tu n’as pas songé à la manière ╵dont cela finirait. 8 Maintenant donc, écoute, ╵toi la voluptueuse, toi qui trônes, confiante, et qui dis en ton cœur: « Moi, moi et rien que moi! Je ne serai pas veuve et je ne serai pas ╵privée de mes enfants! » 9 Eh bien, ces deux maux-là, ╵fondront soudain sur toi, en un seul jour: la privation de tes enfants ╵et le veuvage. Le même jour, ╵ils t’atteindront ╵dans toute leur horreur malgré la multitude ╵de tes enchantements, malgré le pouvoir de tes sortilèges! 10 Tu plaçais ta confiance ╵dans ta méchanceté, tu te disais: ╵« Personne ne me voit. » Ta sagesse et ta science ╵t’ont égarée. Tu disais en ton cœur: « Moi, moi et rien que moi! » 11 Mais le malheur ╵fondra sur toi et tu ne sauras pas ╵comment le conjurer. Oui, une catastrophe ╵t’arrivera et tu ne pourras pas ╵la détourner de toi, une dévastation ╵dont tu n’as pas idée viendra subitement sur toi. 12 Continue donc ╵avec tes sortilèges, avec la multitude ╵de tes enchantements pour lesquels, depuis ta jeunesse, ╵tu t’es tant fatiguée! Peut-être pourras-tu ╵en tirer un profit, peut-être sauras-tu ╵te rendre redoutable! 13 Tu t’es tant fatiguée ╵à consulter tous tes devins … Qu’ils se présentent donc, ╵et qu’ils te sauvent, ceux qui compartimentent ╵des zones dans le ciel, qui lisent dans les astres, qui, aux nouvelles lunes, te font savoir d’avance ╵ce qui va t’arriver! 14 Les voilà devenus ╵tous comme de la paille ╵que consume le feu. Non, ils ne pourront pas ╵sauver leur vie des flammes, ce ne sera pas une braise ╵que l’on allume pour se réchauffer*, ni un feu devant lequel on s’assoit. 15 Voilà ce que feront pour toi ceux pour qui tu t’es fatiguée, et ceux avec qui tu trafiques ╵depuis le temps de ta jeunesse*. Ils erreront chacun de son côté, il n’y aura personne ╵pour te sauver!

Český ekumenický překlad

— Pád dcery babylónské - Svůdná dcera babylónská bude zbavena trůnu i synů a bude sdílet potupný úděl otrokyň.

1 Sestup a seď v prachu, panno, dcero babylónská! Seď na zemi, připravena o trůn, kaldejská dcero! Už tě nebudou nazývat změkčilou a zhýčkanou. 2 Chop se mlýnku a mel mouku! Odkryj závoj, zvedni vlečku, odkryj nohy, přebroď řeky! 3 Ať se odkryje tvá nahota, ať se ukáže tvá hanba. Vykonám pomstu, nikdo mi nezabrání. 4 Náš vykupitel je Svatý Izraele. Jeho jméno je Hospodin zástupů. 5 Seď zticha, vstup do tmy, kaldejská dcero! Už nikdy tě nenazvou paní královských říší. 6 Na svůj lid jsem se rozlítil, své dědictví znesvětit jsem nechal, vydal jsem je do tvé ruky. Neměla jsi s nimi slitování, svým jhem jsi i starce velmi obtížila. 7 Řekla jsi: „Navěky budu paní!“ Nikdy sis nic k srdci nebrala, nepamatovalas na poslední věci. 8 Proto slyš teď toto, požitkářko, jež trůníš v bezpečí a v srdci si namlouváš: „Nade mne už není! Já nebudu sedět jako vdova, nepoznám, co je to ztratit děti.“ 9 Dolehne na tebe obojí naráz, v jediném dni, bezdětnost i vdovství; dolehnou na tebe plnou měrou navzdory spoustě tvých kouzel a nesčíslným zaklínadlům. 10 Ve své zlobě cítila ses bezpečná a řeklas: „Nikdo mě nevidí.“ Tvá moudrost a tvé vědění tě svedly na scestí. Říkala sis v srdci: „Jsem jenom já a nikdo víc už není.“ 11 Dolehne na tebe zlo a nebudeš je umět odčarovat, postihne tě neštěstí a zažehnat je nedokážeš. Dolehne na tebe náhlý zmar, ani si to nestačíš uvědomit. 12 Postav se tu se svým zaklínáním, se spoustou svých kouzel, jimiž se od mládí zaměstnáváš! Snad budeš mít úspěch, snad naženeš strachu. 13 Zmalátnělas přes svá velká rozhodnutí. Jen ať se postaví a zachrání tě ti, kdo pozorují nebesa, kdo zírají na hvězdy, kdo při novoluní uvádějí ve známost, co by tě mohlo potkat. 14 Hle, jsou jako sláma, spálí je oheň. Ti nevysvobodí z moci plamene ani vlastní život. Nezbude ani žhavé uhlí pro ohřátí ani oheň, u něhož by bylo možno sedět. 15 Tak dopadnou ti, jimiž se zaměstnáváš, s nimiž obchoduješ už od svého mládí. Každý z nich na svých cestách zbloudí, nespatří tě nikdo.

Jesaja 47 | La Bible du Semeur Český ekumenický překlad

Lamentation sur Babylone

— Pád dcery babylónské - Svůdná dcera babylónská bude zbavena trůnu i synů a bude sdílet potupný úděl otrokyň.