Hoheslied 7 | Bible, překlad 21. století

1 Dokola, dokola, Šulamitko! Dokola, dokola, ať si tě prohlédnem! Copak vidíte na Šulamitce, když mezi námi tancuje? 2 Jak krásné jsou v sandálech krůčky tvé, dcero knížecí! Křivky tvých boků jako šperky mistrnou rukou tepané. 3 Pupek tvůj – číše okrouhlá, kořeněné víno v ní nikdy nechybí! Podbřišek tvůj – kupka pšenice ztrácející se v liliích. 4 Dvojice prsů tvých dvojice kolouchů je, srnčí dvojčátka. 5 Tvá šíje, věž z kosti slonové. Tvé oči – nádrže chešbonské při bráně Bat-rabim. Tvůj nos jak libanonská věž k Damašku hledící. 6 Tvá hlava vysoko jak Karmel tyčí se, kadeře ti z hlavy jak roucho splývají – král je polapen v těch pramíncích! 7 Jak krásná jsi, jak půvabná, lásko, ve svých rozkoších! 8 Tvá postava se palmě podobá, tvé prsy hroznům datlovým. 9 Dovol mi prosím na palmu šplhat, její ovoce vzít do dlaní. Tvé prsy kéž jsou mi hrozny vína, tvůj dech ať voní jabloní, 10 tvé polibky ať jsou mi vínem lahodným! K mému milému už to víno proudí, plyne mi po rtech, po zubech.* 11 Já patřím svému milému a jeho touha patří mně! 12 Pojď, milý můj, do polí pojďme, mezi trsy heny budem nocovat! 13 Ráno si přivstanem, k vinicím zamíříme, zda pučí réva, se půjdem podívat, révové květy zda se již otvírají, zda kvete granátový sad – tam ti své milování dám! 14 Milostná jablíčka* svou vůni vydávají, na našem prahu všechny rozkoše, nové i staré, čekají – pro tebe, milý můj, jsem je šetřila!