1Job na to řekl:2„Opravdu, vy jste ti praví a moudrost vymře s vámi!3I já však mám rozum tak jako vy a nejsem v ničem za vámi, to přece každý ví.4Jsem ale k smíchu i svému příteli: ‚On volá k Bohu, ať mu prý odpoví!‘ Jsem k smíchu: ‚Hle, spravedlivý a poctivý!‘5Spokojený člověk pohrdá neštěstím: ‚Kopanec tomu, kdo se potácí!‘6Stany nájezdníků naplňuje klid, ti, kdo popouzejí Boha, jsou v bezpečí, jako by Boha v ruce drželi.7Jen se ptej dobytka, ať tě poučí, ptáci na nebi ti to povědí;8anebo promluv se zemí, ať tě poučí, ryby v moři ti to prozradí:9Neví snad jeden každý z nich, že je svou rukou učinil Hospodin?10V jeho ruce je život každého tvora, je v ní dech každého lidského těla.11Což neumí ucho rozlišovat slova, jako umí jazyk pokrm ochutnat?12Náleží moudrost jenom kmetům, patří rozumnost k dlouhému věku?13Bůh – ten má moudrost a také moc, patří mu prozřetelnost a rozumnost.14Co zboří, se nedá postavit, koho uvězní, nelze propustit.15Když zadržuje vody, sucho přichází, a když je vypustí, zemi pustoší.16Jemu patří síla i schopnosti, jeho je podvedený i podvodník.17Velmože svléká donaha, ze soudců umí blázny udělat.18Králům rozpíná opasky, bedra jim obtáčí provazy.19I kněží svléká donaha, dávné opory strhává.20Odebírá slovo zkušeným, starce zbavuje soudnosti.21I přední muže vystavuje hanbě, odzbrojuje i statečné.22Odkrývá hlubiny temnoty, na světlo vyvádí, co bylo v příšeří.23Rozmnožuje národy a pak je ničí, dává jim rozmach a pak je rozhání.24Vůdce lidu on o rozum připravuje, nechá je bloudit v pustotě bez cíle.25Bez světla tápají v temnotě, nechá vrávorat je jako opilce.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.