Psalm 74 | Bible, překlad 21. století nuBibeln

Psalm 74 | Bible, překlad 21. století
1 Poučný žalm Asafův. Proč jsi na nás, Bože, tolik zanevřel? Budeš se na své ovce hněvat bez konce? 2 Vzpomeň si na svůj lid, jenž kdysi získal jsi, na kmen, jenž vykoupils jako své dědictví, na horu Sion, kde bydlel jsi! 3 Zaveď své kroky k troskám bez konce – všechno ve svatyni zničil nepřítel! 4 Ve tvém stánku zněl nepřátelský řev, na znamení tam nechali své korouhve. 5 Jako dřevorubci se chovali, sekerami kolem sebe jak v lese máchali. 6 V jediné chvíli všechny rytiny rozbili sekerami a krumpáči. 7 Do základů vypálili tvoji svatyni, příbytek tvého jména zprznili. 8 V srdci si řekli: „Zničme je úplně!“ Všechny Boží stánky vypálili ze země. 9 Znamení nevídáme, proroky nemáme, nikdo z nás neví, jak dlouho to zůstane. 10 Jak dlouho se, Bože, smí rouhat protivník? Bude se tvému jménu vysmívat navěky? 11 Proč svoji ruku ještě zdržuješ? Copak svou pravici z klína nezvedneš? 12 Ty přece, Bože, jsi dávno mým králem, ty jsi původcem spásy na zemi! 13 Ty jsi svou silou rozdělil moře, vodním obludám jsi hlavy roztříštil. 14 Ty jsi rozdrtil hlavy leviatana,* nakrmil jsi jím smečku na poušti. 15 Ty jsi dal průchod pramenným vodám, mohutné řeky ty jsi vysušil. 16 Tobě patří den – i noc je tvá, měsíc* i slunce ty jsi umístil. 17 Ty jsi vymezil všechny zemské hranice, léto i zimu sám jsi vytvořil. 18 Vzpomeň si, Hospodine, na rouhání nepřátel, na to, jak národ bláznů tvé jméno urážel! 19 Nedávej šelmám duši své hrdličky, nikdy nezapomeň na život chudých svých! 20 Na svoji smlouvu se ohlédni, země je plná tmy, stala se doupětem násilí! 21 Ať už utlačení nejsou zahanbeni, ať chválí tvé jméno nuzní a ubozí! 22 Povstaň už, Bože, a veď svou při, vzpomeň, jak se ti blázni denně rouhají! 23 Nezapomínej na řev svých nepřátel, křik tvých protivníků stále vzmáhá se!

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s. Version 2020.2.28

nuBibeln

Klagan över landets och templets förstörelse

1 Maskil. Av Asaf.* Gud, varför har du förkastat oss för evigt? Varför brinner din vrede mot fåren på dina egna ängar? 2 Kom ihåg din församling som du en gång vann åt dig, ditt folk som du friköpte till din egendom, Sions berg, din boning. 3 Styr dina steg mot de eviga ruinerna. Fienden har ödelagt allting i helgedomen. 4 Dina fiender har skränat i ditt hus och ställt upp sina egna tecken där. 5 Det var som när man slår med yxor i en tät skog. 6 De slog sönder alla snidade paneler med yxor och bräckjärn. 7 De satte eld på din helgedom, så att den brann ner till grunden. De vanhelgade ditt namns boning. 8 De sa för sig själva: ”Vi ska krossa dem helt.” De brände ner alla gudstjänstplatser i landet. 9 Vi ser inte våra tecken. Profeterna är borta. Ingen av oss vet hur länge detta varar. 10 Gud, hur länge ska fienden få håna? Ska fienden för all framtid få dra ditt namn i smutsen? 11 Varför griper du inte in utan håller tillbaka din högra hand? Dra fram den ur din mantel och förgör dem! 12 Gud, sedan urminnes tid har du varit min kung. Du kommer med räddning till jorden. 13 Med din styrka besegrade du Havet. Du klöv havsodjurens huvuden, 14 du krossade Leviatans huvuden och gav honom till mat åt öknens varelser.* 15 Du öppnade källor och strömmar, du lät starka strömmar torka ut. 16 Både dag och natt är din egendom, och du satte dit både ljuset och solen. 17 Du har satt jordens gränser, och du skapade sommaren och vintern. 18 Men HERRE, tänk på hur fienden hånar och hur dåraktigt folk föraktar ditt namn. 19 Utlämna inte din turturduva* åt dessa rovdjur, glöm inte dina hjälplösa för alltid. 20 Kom ihåg ditt förbund! Landets mörka hörn är våldets boningar. 21 Låt inte den förtryckte dra sig undan i skam, låt de fattiga och förtryckta prisa ditt namn. 22 Res dig, Gud, och försvara din sak! Tänk på hur du dagen lång hånas av dårar. 23 Ha inte överseende med dina motståndares skrik och fienders larm som ständigt hörs.