Psalm 77 | Bible, překlad 21. století English Standard Version

Psalm 77 | Bible, překlad 21. století
1 Pro předního zpěváka Jedutuna. Žalm Asafův. 2 Hlas můj k Bohu zněl, když volal jsem, hlas můj k Bohu zněl, aby mě vyslyšel. 3 Pána jsem hledal v den svého soužení, bez přestání jsem ruce vzpínal po nocích, má duše se nenechala utěšit. 4 Na Boha vzpomínám, trápím se, při svém přemítání ztrácím dech! séla 5 Oči zamhouřit nedals mi, rozrušen jsem, nemohu promluvit. 6 Připomínám si dávné dny, časy, jež dávno minuly. 7 Na své písně vzpomínám po nocích, v srdci přemítám a v duchu zpytuji: 8 Copak už nadobro zavrhl Hospodin? Nebude přívětivý nikdy víc? 9 Skončila jeho láska navždycky? Selhalo zaslíbení navěky? 10 Copak Bůh zapomněl být laskavý? Hněvá se tak, že soucit potlačil? séla 11 To je můj konec, říkám si, kdyby své pravici dal klesnout Nejvyšší! 12 Budu však vzpomínat, co Hospodin učinil – ano, připomenu tvé dávné zázraky! 13 O všem, co vykonals, přemýšlím, přemítám o tom, cos učinil. 14 Tvá cesta, Bože, je cestou svatosti, kdo z bohů je veliký jako ty? 15 Ty jsi ten Bůh, jenž koná zázraky, svou sílu zjevil jsi mezi národy! 16 Svou paží vykoupil jsi svůj lid – Jákobovy a Josefovy potomky. séla 17 Vody tě, Bože, viděly, vody tě viděly a hned se zachvěly, otřásly se i mořské hlubiny! 18 Vody se proudem z mraků valily, nebesa zněla hřímáním, tvé střely všemi směry letěly! 19 Tvým hromobitím zněla vichřice, blesky ozářily celý svět, země se třásla, chvěla se! 20 Tvá cesta, Bože, vedla přes moře, tvá stezka přes vody mohutné. I když tvé šlépěje nešlo rozeznat, 21 vedl jsi lid svůj, ovce své, rukou Mojžíše a Árona.

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s. Version 2020.2.28

English Standard Version

In the Day of Trouble I Seek the Lord

1 To the choirmaster: according to Jeduthun. A Psalm of Asaph. I cry aloud to God, aloud to God, and he will hear me. 2 In the day of my trouble I seek the Lord; in the night my hand is stretched out without wearying; my soul refuses to be comforted. 3 When I remember God, I moan; when I meditate, my spirit faints. 4 You hold my eyelids open; I am so troubled that I cannot speak. 5 I consider the days of old, the years long ago. 6 I said,* “Let me remember my song in the night; let me meditate in my heart.” Then my spirit made a diligent search: 7 “Will the Lord spurn forever, and never again be favorable? 8 Has his steadfast love forever ceased? Are his promises at an end for all time? 9 Has God forgotten to be gracious? Has he in anger shut up his compassion?” 10 Then I said, “I will appeal to this, to the years of the right hand of the Most High.”* 11 I will remember the deeds of the Lord; yes, I will remember your wonders of old. 12 I will ponder all your work, and meditate on your mighty deeds. 13 Your way, O God, is holy. What god is great like our God? 14 You are the God who works wonders; you have made known your might among the peoples. 15 You with your arm redeemed your people, the children of Jacob and Joseph. 16 When the waters saw you, O God, when the waters saw you, they were afraid; indeed, the deep trembled. 17 The clouds poured out water; the skies gave forth thunder; your arrows flashed on every side. 18 The crash of your thunder was in the whirlwind; your lightnings lighted up the world; the earth trembled and shook. 19 Your way was through the sea, your path through the great waters; yet your footprints were unseen.* 20 You led your people like a flock by the hand of Moses and Aaron.