Weisheit 8 | Bible, překlad 21. století

1 Mocně se šíří od kraje ke kraji a všechno řádně spravuje.

Šalomounova touha po Moudrosti

2 Miloval jsem ji a od mládí ji hledal, toužil jsem vzít si ji jako nevěstu, stal jsem se milovníkem jejího půvabu.

3 Soužití s Bohem jí dodává urozenosti, vždyť ji miluje Pán vesmíru!

4 Ona je zasvěcena do Božího vědění a rozhoduje, co On učiní.

5 Je-li bohatství v životě něčím žádoucím, co je bohatší než Moudrost, která vše působí?

6 Je-li rozumnost aktivní, kdo jiný než ona všechno vytváří?

7 Miluje-li kdo spravedlnost, jejím ovocem jsou pak ctnosti; vždyť učí mírnosti a rozvaze, spravedlnosti a odvaze – tomu nejužitečnějšímu v lidském životě.*

8 Touží-li kdo i po množství zkušeností, ona zná minulost a budoucnost si domyslí; chápe složité výroky a řeší hádanky, předvídá znamení a divy i to, jak se naplní časy a období.

9 Rozhodl jsem se tedy pojmout ji za životní družku, neboť vím, že mi bude dobrou rádkyní a oporou v starostech a trápení.

10 Díky ní získám slávu před zástupy a čest mezi starci, ač jsem dosud mladík.

11 Na soudu se projevím jako bystrý muž a před velmoži dojdu obdivu.

12 Budu-li mlčet, počkají, ozvu-li se, zpozorní a budu-li dlouze řečnit, sami pomlčí.

13 Díky ní dojdu nesmrtelnosti a svým potomkům zanechám věčnou památku.

14 Budu vládnout nad lidmi a národy se mi podřídí –

15 obávaní tyrani se budou děsit, jakmile o mně uslyší. Ve shromáždění lidu budu šlechetný a ve válce statečný.

16 Až se vrátím domů, odpočinu si u ní, neboť ve spojení s ní není hořkosti; soužití s ní totiž není trápením, ale potěšením a radostí.

17 Rozvažoval jsem a v srdci přemítal, že nesmrtelnost je příbuzná s Moudrostí,

18 že pravé potěšení je v jejím přátelství, v díle jejích rukou pak nepřeberné bohatství, porozumění v její těsné blízkosti a sláva v rozhovoru s ní – a tak jsem chodil sem a tam a hledal, jak ji pro sebe získat.

19 Byl jsem nadaný chlapec a byla mi dána ušlechtilá duše,

20 nebo spíš jsem pro svou ušlechtilost přišel do neposkvrněného těla.

21 Poznal jsem však, že bez Boha moudrost nezískám (a to už byl znak rozumnosti – vědět, čí je to dar). Obrátil jsem se proto k Hospodinu v modlitbě a prosil jej z celého srdce:

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s. Version 2020.2.28

Český ekumenický překlad

1 Moudrost se mocně šíří od jednoho konce světa na druhý a ušlechtile všechno spravuje.

Moudrost učí rozumět Božím skutkům

2 Zamiloval jsem si ji a od svého mládí ji vyhledával, zatoužil jsem přivést si ji jako nevěstu a stal jsem se milovníkem její krásy.

3 Slávu urozenosti jí dodává společenství s Bohem; sám Vládce všeho si ji zamiloval.

4 Je zasvěcena do Božího vědění a řídí volbu jeho skutků.

5 Je-li v životě vytouženým pokladem bohatství, v čem spočívá větší bohatství než v moudrosti, která všechno působí?

6 Když je rozumnost při díle, kdo dokáže víc než ona?

7 A miluje-li kdo spravedlnost, jejím dílem jsou ctnosti; ona vyučuje rozvaze a rozumnosti, spravedlnosti a statečnosti, nad které v lidském životě není nic prospěšnějšího.

8 Touží-li někdo též po bohatých zkušenostech, ona ví o věcech dávno minulých a naznačuje budoucí, zná důkazové postupy i řešení hádanek, předvídá znamení a zázraky i výsledky časů a věků.

Moudrost znamená mnohý zisk

9 Rozhodl jsem se tedy přivést si ji a žít s ní, protože vím, že mi bude rádkyní k dobrému a utěšitelkou v starostech a zármutku.

10 Pro ni dojdu slávy u zástupů a úcty u starců, já mladík.

11 Budu shledán bystrým v úsudku a v očích vládců vzbudím obdiv.

12 Budu-li mlčet, budou vyčkávat, ozvu-li se, budou naslouchat, a když se rozhovořím, položí si ruku na ústa.

13 Skrze ni dojdu nesmrtelnosti a těm, kteří přijdou po mně, zanechám věčnou památku.

14 Budu vládnout lidem a pronárody se mi podrobí.

15 Obávaní vládcové dostanou strach, až o mně uslyší, ve shromáždění lidu se ukáži dobrý a statečný na bojišti.

16 Až se vrátím domů, odpočinu si u ní; pobývat s ní nepůsobí trpkost a spolužití s ní není trápením, ale potěchou a radostí.

17 Když jsem si to promyslil a svým srdcem uvážil, že nesmrtelnost se váže s moudrostí,

18 že v jejím přátelství je pravé potěšení, v práci jejích rukou nevyčerpatelné bohatství, v její stálé společnosti že je rozumnost a v účasti na jejích slovech proslulost, chodil jsem sem a tam a hledal, jak bych si ji přivlastnil.

19 Narodil jsem se jako nadaný hoch a byl jsem obdařen citlivou duší;

20 že jsem byl nadto dobrý, dostalo se mi neposkvrněného těla.

21 Když jsem však poznal, že moudrosti se nezmocním jinak, než dá-li mi ji Bůh, – a to už byla známka, že jsem pochopil, čí je to milostivý dar –, obrátil jsem se na Hospodina, modlil jsem se k němu a prosil ho z celého srdce:

© 2001 Česká biblická společnost