od Česká biblická společnost1Mnozí zhřešili z prospěchářství; kdo hledí rozhojnit majetek, bude dělat, že nevidí nuzného. 2Do spár mezi kameny se vrazí kolík a mezi prodej a koupi se vetře nepoctivost. 3Nebude-li se kdo pevně držet bázně před Hospodinem, jeho dům se rychle zřítí. 4Prosívá-li se sítem, zůstává v něm smetí; tak se ukáže špína člověka, když se s ním promluví. 5Pec prověří hrnčířovu nádobu a člověk je vyzkoušen v rozhovoru. 6Na ovoci se pozná, kdo pěstoval strom; na slovech se projeví smýšlení lidského srdce. 7Nechval člověka, dokud s ním nepromluvíš; tak se totiž zkoušejí lidé. 8Budeš-li usilovně hledat spravedlnost, dosáhneš jí, oblékneš ji jako čestné roucho. 9Ptáci si usedají k odpočinku při sobě rovných a pravda se druží s těmi, kdo o ni usilují. 10Lev číhá na kořist a hřích na ty, kdo páchají bezpráví. 11Ve vyprávění zbožného je stálá moudrost, ale pošetilý je měnlivý jako měsíc. 12Mezi nerozumnými šetři svým časem, mezi přemýšlivými prodlévej bez přestání. 13Vyprávění hlupáků budí ošklivost, smějí se v hříšné prostopášnosti. 14Při řeči toho, kdo se rád zapřísahává, vstanou vlasy, a hádky takových lidí nutí zacpat si uši. 15Spory pyšných vedou ke krveprolévání, je utrpením poslouchat jejich urážky. 16Kdo vyzrazuje tajemství, ztrácí důvěru, nenajde pro sebe přítele. 17Měj rád svého přítele a buď mu věrný, jestliže jsi však vyzradil jeho tajemství, nevyhledávej ho. 18Neboť jako ztratil člověk svého mrtvého, tak jsi ztratil přátelství svého bližního. 19Jako bys vypustil z ruky ptáka, tak jsi přišel o bližního, a už ho nechytíš. 20Nepouštěj se za ním, je už daleko, unikl jako gazela z pasti. 21Ránu je možno ovázat, urážky prominout, avšak kdo vyzradil tajemství, nemá v co doufat. 22Kdo mhouří oči, kuje něco zlého, nikdo ho od toho neodvrátí. 23Do očí ti hovoří sladce, velice obdivuje tvou řeč, ale když později o tobě hovoří, obrátí a tvá slova překrucuje k tvému pohanění. 24Nenávidím mnoho věcí, ale nic do té míry jako jeho, také Hospodin ho bude nenávidět. 25Kdo hází kámen do výšky, hází si jej na vlastní hlavu, kdo dává zákeřné rány, zraní sám sebe. 26Kdo kopá jámu, sám do ní padne, kdo líčí osidlo, sám se do něho chytí. 27Kdo páchá zlo, na toho se svalí, a ani nepozná, odkud na něho přišlo. 28Posmívání a urážky vyznačují pyšného, trest na něho číhá jako lev. 29Chytí se do osidla ti, kdo se radují z pádu zbožných, bolest je umoří, dříve než zemřou.
Odpuštění a sváry
30Zášť a hněv, obojí je ohavnost, jen hříšný člověk v nich setrvává.