1Je výtka vyřčená v nepravý čas, a je mlčení, v němž se projeví rozumnost člověka. 2Oč lepší je někomu domlouvat než se na něho osopit. 3Kdo se přizná, ochrání se před zneuctěním. 4Jako kleštěnec, který by chtěl zbavit dívku panenství, tak dopadne ten, kdo právo prosazuje násilím. 5Někdo mlčí, a je shledán moudrým, jiný je nenáviděn pro svou upovídanost. 6Někdo mlčí, protože nenachází odpověď, a jiný mlčí, protože zná vhodný čas. 7Moudrý člověk bude mlčet, dokud nepřijde ta pravá chvíle, avšak nerozumný mluvka vždycky mluví v nepravý čas. 8Kdo je upovídaný, vyslouží si opovržení, kdo zneužívá moc, vzbudí nenávist.
Nepochopitelnosti
9Někdo dochází úspěchu v neštěstí, někomu je zisk ke škodě. 10Za svou štědrost nesklidí vždy dárce vděk, jindy přinese dar dvojnásobnou odměnu. 11Honba za slávou přivodí někdy ponížení, někdo však z pokoření pozdvihne hlavu. 12Někdo kupuje mnoho za málo, jiný to zaplatí sedminásobně. 13Moudrý si získá oblibu málo slovy, kdežto hlupáci nadarmo plýtvají zdvořilostmi. 14Dar od pošetilce ti nepřinese užitek, vždyť on má velké oči: 15daruje málo a mnoho o tom namluví, bude svá ústa otvírat jako vyvolavač; dnes půjčí, a zítra bude žádat zpět. Takový člověk je odporný. 16Hlupák bude říkat: „Nemám přítele, ba ani vděk za svoje dobrodiní. 17Kdo jedí můj chléb, zle o mně mluví.“ Kolikrát a jak mnozí se takovému vysmějí.
Zneužívání jazyka
18Je lépe uklouznout na dláždění nežli jazykem, k pádu zlých dochází naráz. 19Nevychovanec je jako slovo nevhod vyřčené; bude stále v ústech pošetilců. 20Podobenství z úst hlupáka se nesetká s ohlasem, protože je pověděl v nepravý čas. 21Někomu brání chudoba, aby hřešil, ale bude mít klid a nebude trápen výčitkami. 22Někdo ničí sám sebe ze studu před lidmi, i před pošetilcem se bude ničit. 23Někdo ze studu příteli něco slíbí a zbytečně si z něho udělá nepřítele. 24Lež je hanebná poskvrna člověka, bude stále v ústech nepoctivých lidí. 25Lepší je zloděj, než kdo soustavně lže, dědictvím obou však bude záhuba. 26Lhář je zvyklý na hanbu a ostuda na něm lpí stále. 27Moudrý se dostává svými sliby do popředí a rozumný muž se líbí velmožům. 28Kdo obdělává půdu, navršuje svůj stoh, a kdo se líbí velmožům, dosáhne odpuštění nepravosti. 29Pohostinnost a dary zaslepují oči moudrých a jako uzda v ústech umlčují káravá slova. 30Skrytá moudrost a zakopaný poklad – k čemu je to obojí užitečné? 31Lepší je člověk, který skrývá svou hloupost, než člověk, který skrývá svou moudrost.