— Očištění lidu, chrámu a života - Pohané jsou vyloučeni ze shromáždění, chrám očištěn od nepřátel a služby Boží obnoveny.
1 V onen den bylo lidu předčítáno z Knihy Mojžíšovy a našlo se v ní napsáno, že Amónec ani Moábec nesmí nikdy vstoupit do Božího shromáždění.2 Nevyšli totiž synům Izraele vstříc s chlebem a vodou, ale najali proti nim Bileáma, aby jim zlořečil; náš Bůh však obrátil zlořečení v požehnání.3 Když uslyšeli ten zákon, rozhodli se vyloučit z Izraele všechny přimíšence. 4 Někdy předtím kněz Eljašíb, určený za správce komor domu našeho Boha, spřízněný s Tóbijášem,5 uvolnil pro něho velkou komoru, kam byly dříve dávány obětní dary, kadidlo, nádobí a desátky z obilí, moštu a čerstvého oleje, určené levitům, zpěvákům a vrátným, a obětní dávky pro kněze.6 Když se to vše stalo, nebyl jsem v Jeruzalémě. V třicátém druhém roce vlády babylónského krále Artaxerxa jsem se totiž odebral ke králi. Po nějaké době jsem si vyžádal od krále propuštění.7 Jak jsem přišel do Jeruzaléma, hned jsem porozuměl, jakého zla se dopustil Eljašíb kvůli Tóbijášovi tím, že pro něho uvolnil komoru v nádvořích Božího domu.8 Velice mě to pohoršilo. Dal jsem všechny věci Tóbijášova domu vyházet z komory ven.9 Rozkázal jsem, aby komory vyčistili, a znovu jsem do nich dal věci Božího domu, obětní dary a kadidlo. 10 Dozvěděl jsem se také, že levitům nebyly dávány částky, takže se všichni rozprchli ke svým polím, levité i zpěváci konající službu.11 Měl jsem o to spor s představenstvem a ptal jsem se: „Proč je Boží dům opuštěn?“ Shromáždil jsem levity a dosadil je na jejich místa.12 A všechen Juda přinášel do skladů desátky z obilí, moštu a čerstvého oleje.13 Za skladníky jsem určil kněze Šelemjáše, znalce Zákona Sádoka a z levitů Pedajáše; jim k ruce byl Chánan, syn Zakúra, syna Matanjášova; ti byli pokládáni za spolehlivé a měli za úkol vydávat příděly svým bratřím. –14 „Pamatuj na mne, Bože můj, kvůli tomu a nevymaž mou oddanost, kterou jsem prokázal domu svého Boha a jeho službám!“ 15 V oněch dnech jsem v Judsku viděl, že někteří lisují hrozny v den odpočinku, že přinášejí pytle obilí a nakládají na osly a také že přinášejí do Jeruzaléma víno, hrozny a fíky a všelijaká břemena v den odpočinku. Varoval jsem je toho dne, kdy prodávali potraviny.16I Týřané tu byli usazeni; přinášeli ryby a všelijaké zboží a prodávali v den odpočinku Judovcům, a to přímo v Jeruzalémě.17 Měl jsem o to spor s judskými šlechtici a ptal jsem se jich: „Jakého zla se to dopouštíte? Znesvěcujete den odpočinku!18 Což právě tak nejednali vaši otcové? Proto náš Bůh uvedl všechno toto zlé na nás a na toto město. A vy jej zase popouzíte k hněvu proti Izraeli tím, že znesvěcujete den odpočinku.“ 19 Když přede dnem odpočinku padl na jeruzalémské brány stín, rozkázal jsem, aby byla zavřena vrata a aby je neotvírali dříve než po dni odpočinku. Některé ze svých služebníků jsem postavil k branám, aby nikdo nenosil břemena v den odpočinku.20 Když kupci a prodavači všelijakého zboží nocovali jednou i dvakrát vně Jeruzaléma,21 varoval jsem je a vytýkal jsem jim: „Proč nocujete před hradbami? Bude-li se to opakovat, vztáhnu na vás ruku.“ Od té doby v den odpočinku nepřicházeli.22 Pak jsem přikázal levitům, aby se očistili a přišli střežit brány, aby byl svěcen den odpočinku. – „Pamatuj na mne, Bože můj, také kvůli tomu a měj se mnou soucit podle svého hojného milosrdenství!“ 23 V oněch dnech jsem také viděl, že si židé brali ašdódské, amónské a moábské ženy.24 Jejich děti pak mluvily zpoloviny ašdódsky, ale nedovedly mluvit židovsky. Hovořily jazykem toho či onoho lidu.25 Měl jsem s nimi o to spor a zlořečil jsem jim, některé muže jsem bil a rval za vousy a zapřisáhl jsem je při Bohu: „Nedávejte své dcery jejich synům a neberte jejich dcery svým synům a sobě!26 Což se právě tím neprohřešil izraelský král Šalomoun? Mezi mnohými národy nebylo krále jemu podobného. Byl milován Bohem, který jej určil za krále nad celým Izraelem. A přece i jeho svedly ženy cizinky ke hříchu.27 Máme snad mlčet, když vás slyšíme, že pácháte všechno to veliké zlo, že se zpronevěřujete našemu Bohu a berete si ženy cizinky?“ 28 Jeden syn nejvyššího kněze Jójady, syna Eljašíbova, byl zetěm Sanbalata Chorónského. Toho jsem od sebe odehnal. –29 „Pamatuj na ně, Bože můj, že poskvrnili kněžství i smlouvu kněžskou a levitskou!“ –30 Tak jsem je očistil ode všeho cizího. Stanovil jsem povinnosti kněží a levitů, každému podle jeho díla,31 i pro přinášení dříví v určených lhůtách, i pro prvotiny. – „Pamatuj na mne, Bože můj, v dobrém.“