od Česká biblická společnost1 Řekl jim také: „Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Boží království, přicházející v moci.“
— Proměnění na hoře
2 Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš jen Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. A byl proměněn před jejich očima.3 Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit.4 Zjevil se jim Eliáš a Mojžíš a rozmlouvali s Ježíšem.5 Petr promluvil a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobré, že jsme zde; udělejme tři stany, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“6 Nevěděl, co by řekl; tak byli zděšeni.7 Tu přišel oblak, zastínil je a z oblaku se ozval hlas: „Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“8 Když se pak rychle rozhlédli, neviděli u sebe již nikoho jiného než Ježíše samotného. 9 Když sestupovali z hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.10 To slovo je zaujalo a společně rozbírali, co to znamená vstát z mrtvých.11 A vyptávali se: „Proč říkají zákoníci, že napřed musí přijít Eliáš?“12 Řekl jim: „Eliáš má přijít napřed a obnovit všecko. Jak to však, že je psáno o Synu člověka, že má mnoho vytrpět a být v opovržení?13 Ale pravím vám, že Eliáš již přišel a učinili mu, co se jim líbilo, jak je to o něm psáno.“
— Uzdravení posedlého chlapce
14 Když přišli k ostatním učedníkům, spatřili kolem nich veliký zástup a zákoníky, kteří se s nimi přeli.15 A celý zástup, jakmile ho uviděl, užasl; přibíhali k němu a zdravili ho.16 Ježíš se jich otázal: „Oč se s nimi přete?“17 Jeden člověk ze zástupu mu odpověděl: „Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha, a nemůže mluvit.18 Kdekoli se ho zmocní, povalí o a on má pěnu u úst, skřípe zuby a strne. Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to.“19 Odpověděl jim: „Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte ho ke mně!“20 I přivedli ho k němu. Když ten duch Ježíše spatřil, hned chlapce zkroutil křečí; padl na zem, svíjel se a měl pěnu u úst.21 Ježíš se zeptal jeho otce: „Odkdy to má?“ Odpověděl: „Od dětství.22 A často jej zlý duch srazil, dokonce do ohně i do vody, aby ho zahubil. Ale můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám.“23 Ježíš mu řekl: „Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“24 Chlapcův otec rychle vykřikl: „Věřím, pomoz mé nedověře.“25 Když Ježíš viděl, že se sbíhá zástup, pohrozil nečistému duchu: „Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!“26 Duch vykřikl, silně jím zalomcoval a vyšel; chlapec zůstal jako mrtvý, takže mnozí říkali, že umřel.27 Ale Ježíš ho vzal za ruku, pozvedl ho a on vstal.28 Když vešel do domu a jeho učedníci s ním byli sami, ptali se ho: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“29 Řekl jim: „Takový duch nemůže vyjít jinak než modlitbou.“
— Druhá předpověď utrpení
30 Když odtamtud vyšli, procházeli Galileou; Ježíš však nechtěl, aby se o tom vědělo,31 neboť učil své učedníky a říkal jim: „Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane.“32 Oni však tomu slovu nerozuměli a báli se ho zeptat.
— Spor o prvenství
33 Přišli do Kafarnaum. Když byl doma, ptal se jich: „O čem jste cestou uvažovali?“34 Ale oni mlčeli, neboť cestou se mezi sebou dohadovali, kdo je největší.35 Ježíš usedl, zavolal svých Dvanáct a řekl jim: „Kdo chce být první, buď ze všech poslední a služebník všech.“36 Pak vzal dítě, postavil je doprostřed nich, objal je a řekl jim:37 „Kdo přijme jedno z takových dětí v mém jménu, přijímá mne; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal.“ 38 Jan mu řekl: „Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“39 Ježíš však řekl: „Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned nato zlořečit.40 Kdo není proti nám, je pro nás.41 Kdokoli vám podá číši vody, protože jste Kristovi, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu.“
— Varování před svody
42 „Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře.43 Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného,44 kde červ jejich neumírá a oheň nehasne.45 A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla,46kde červ jejich neumírá a oheň nehasne.47 A jestliže tě svádí oko, vyloupni je; lépe je pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla,48 kde‚ jejich červ neumírá a oheň nehasne‘.49 Každý bude solen ohněm.50 Sůl je dobrá; ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji.“