Jób 17

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

1  Na duchu jsem zlomen, mé dny dohasly, jen hrob mi zbývá.  

2  Co posměšků zakouším, stále mě napadají, oka nezamhouřím.  

3  Slož u sebe za mě záruku, kdo jiný by se zaručil rukoudáním?  

4  Jejich srdce prozíravosti jsi zbavil, a proto je nevyvýšíš.  

5  Přátelům se pochlebuje, vlastním synům vypovídá zrak.  

— Lidem k posměchu

6  Učinil mě pořekadlem lidu, tím, na nějž se plivá.  

7  Můj zrak pohasl hořem, všechny mé údy jsou už jen stín.  

8  Poctiví nad tím žasnou, nevinný je pobouřen rouhačem.  

9  Spravedlivý se však přidrží své cesty, kdo má čisté ruce, bude ještě odvážnější.  

10  Vy všichni, obraťte se a pak přijďte, moudrého však mezi vámi nenacházím.  

11  Mé dny pomíjejí, moje záměry se hatí, přání mého srdce ztroskotala.  

12  Noc vydávají za den, mluví o světle, kde temnota je blízko.  

13  I kdybych měl naději, podsvětí bude mým domem, lože si ustelu ve tmách.  

14  Jámě řeknu: ‚Tys můj otec,‘ červům: ‚Matko má, má sestro.‘  

15  Kde mám jakou naději a splnění mé naděje kdo spatří?  

16  Závory podsvětí zapadnou, až se spolu do prachu uložíme.“  

© 2001 Česká biblická společnost