— David v Nóbu - David dostává od kněze Achímeleka předkladné chleby a Goliášův meč.
1 David vstal a odešel, zatímco Jónatan se ubíral do města.2 I přišel David do Nóbu ke knězi Achímelekovi. Achímelek vyděšen vyšel Davidovi vstříc a otázal se ho: „Proč jsi sám a nikdo není s tebou?“3 David knězi Achímelekovi odvětil: „Mám pověření od krále. Poručil mi: Nikdo ať nezví nic o tom, k čemu tě posílám a čím jsem tě pověřil. Družině jsem uložil, aby čekala na určeném místě.4 Nyní však mi dej, co máš po ruce, pět chlebů, či co se najde.“5 Kněz Davidovi odpověděl takto: „Nemám po ruce obyčejný chléb, je tu jenom svatý chléb. Jen jestli se družina vyvarovala styku se ženami.“ 6 David odpověděl knězi ujištěním: „Jistě. Žen jsme se nedotkli už předtím. Když jsem odcházel, byla těla členů družiny svatá. Cesta ovšem svatá nebyla, ale dnes bude tímto způsobem posvěcena.“7 Kněz mu tedy dal svatý chléb, protože tam jiný nebyl, totiž jenom chléb předkladný, který byl od Hospodinovy tváře odložen, aby tam byl položen čerstvý chléb v den, kdy se starý odebíral.8 V onen den tam však byl jeden ze Saulových služebníků v uzavření před Hospodinem, jménem Dóeg Edómský, nejpřednější ze Saulových pastýřů.9 David se ještě otázal Achímeleka: „Nemáš zde po ruce nějaké kopí nebo meč? Nevzal jsem s sebou svůj meč ani svou zbroj, protože králova záležitost byla neodkladná.“ 10 Kněz řekl: „Je tu meč Pelištejce Goliáše, kterého jsi zabil v dolině Posvátného stromu. Je zavinutý do pláště za efódem. Chceš-li si jej vzít, vezmi. Kromě něho tu žádný jiný není.“ David odvětil: „Není nad něj, dej mi jej.“
— David u krále Akíše - David prchá před Saulem a hledá útočiště v pelištejském městě Gatu.
11 I povstal David, aby onoho dne prchl před Saulem. Přišel k Akíšovi, králi Gatu.12 Akíšovi služebníci řekli králi: „Což to není David, král země? Což se o něm nezpívalo při tanečním reji: ‚Saul pobil své tisíce, ale David své desetitisíce?‘“ 13 Tato slova utkvěla Davidovi v mysli a velice se bál Akíše, krále Gatu.14 Proto před nimi změnil své chování, jednal v jejich rukou jako potřeštěný, dělal značky na vrata brány a pouštěl po bradě sliny. 15 Akíš však řekl svým služebníkům: „Víte přece, že to je šílenec, proč ho přivádíte ke mně?16 Nedostává se mi snad šílenců, že jste přivedli tady toho, aby mě svým šílením obtěžoval? Takový by měl vstoupit do mého domu?“