1 Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat:2 „V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal.3 V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: ‚Zastaň se mne proti mému odpůrci.‘4 Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám,5 dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit, a nakonec mě umoří.‘“6 A Pán řekl: „Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce!7 Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá?8 Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“
— O farizeovi a celníkovi
9 O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství:10 „Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.11 Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.12 Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘13 Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘14 Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
— Ježíš a děti
15 Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to.16 Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.17 Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.“
— Bohatý muž
18 Jeden z předních mužů se ho otázal: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“19 Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, jedině Bůh.20 Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku.“21 On řekl: „To všechno jsem dodržoval od svého mládí.“22 Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“23 On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý. 24 Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!25 Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“26 Ti, kdo to slyšeli, řekli: „Kdo tedy může být spasen?“27 Odpověděl: „Nemožné u lidí je u Boha možné.“
— O chudobě pro Boží království
28 Petr řekl: „Hle, my jsme opustili, co bylo naše, a šli jsme za tebou.“29 On jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království,30 aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný.“
— Poslední předpověď utrpení
31 Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků.32 Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj,33 zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane.“34 Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.
— Uzdravení slepého u Jericha
35 Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral.36 Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje.37 Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský.38 Tu zvolal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“39 Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“40 Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli.41 Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ On odpověděl: „Pane, ať vidím.“42 Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“43 Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.
Lukáš 18
Slovo na cestu
Ježíš vypráví podobenství o neodbytné vdově
1Ježíš ještě připojil podobenství o tom, jak je zapotřebí vytrvale se modlit:2„V jednom městě žil soudce, který na Boha nedal a na lidi se neohlížel.3Byla tam také jedna vdova a ta za ním neustále chodila, aby jí dopomohl v právu proti člověku, který jí ublížil.4Soudce ji dlouho odbýval, ale nakonec si řekl: ‚Je mi sice jedno, co si Bůh nebo lidé o té věci myslí,5ale když je tak neodbytná, vyhovím jí. Jinak bude stále za mnou chodit, až mne umoří.‘6Vidíte, neodbytné prosebnici nakonec vyhoví i tak špatný soudce.7Jak by Bůh nepřišel na pomoc těm, kteří k němu volají dnem i nocí.8I když jim okamžitě nevyhoví, přesto jim trpělivě naslouchá a nakonec pomůže v pravý čas. Ale až znovu přijdu, naleznu lidi s tak vytrvalou vírou?“
Ježíš vypráví podobenství o dvou modlících se mužích
9Těm, kteří si myslí, že jsou bez chyby, a dívají se na druhé spatra, vyprávěl Ježíš toto podobenství:10„Dva muži přišli do chrámu, aby se pomodlili; jeden farizej a druhý publikán.11Farizej si stoupl dopředu a modlil se: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem tak chamtivý, nečestný nebo rozbíječ rodiny jako ostatní lidé, třeba jako tady ten výběrčí daní.12Dvakrát týdně se postím a dávám ti desetinu ze všech svých příjmů.‘13Ten výběrčí stál úplně vzadu, hlavu měl skloněnou, ani se neodvážil pohlédnout vzhůru. Na znamení lítosti se bil do prsou a modlil se: ‚Bože, slituj se nade mnou, jsem velký hříšník.‘ “14Ježíš uzavřel: „Publikán nebyl v chrámu nadarmo; Bůh ho vzal na milost, ale toho farizeje si ani nevšiml. Každý, kdo vynáší sám sebe, bude pokořen, a kdo se před Bohem koří, bude povýšen.“
Ježíš žehná malým dětem
15Lidé přinášeli k Ježíšovi i malé děti, aby jim žehnal. Když to učedníci viděli, odháněli je.16Ježíš však zavolal rodiče s dětmi k sobě a řekl: „Nebraňte dětem v přístupu ke mně, neodhánějte je. Boží království je právě pro takové, jako jsou ony;17kdo neuvěří tak prostě jako dítě, nevejde do něho.“
Ježíš mluví k bohatému muži
18Jeden vznešený muž se Ježíše zeptal: „Svatý učiteli, co musím dělat, abych získal věčný život?“19Ježíš mu řekl: „Co tě vede k tomu, že mě nazýváš svatým? Vždyť svatý je pouze Bůh!20Znáš jeho přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nikoho neokradeš, nepomluvíš a nenařkneš nikoho křivě, budeš si vážit svých rodičů.“21Muž odpověděl: „Tato přikázání se snažím dodržovat už od svého mládí.“22Ježíš mu řekl: „A přece ti ještě něco chybí. Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne.“23Jak to muž uslyšel, zesmutněl a odešel, protože byl velice bohatý.24Když to Ježíš uviděl, řekl: „Jak nesnadno přicházejí lidé k Bohu.25To spíš projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“26Lidé, kteří to slyšeli, se ptali: „Kdo tedy vůbec může být spasen?“27On odpověděl: „Na co člověk nestačí, to může učinit Bůh.“28Na to řekl Petr: „Ty víš, že jsme pro tebe opustili všechno a šli za tebou.“29Ježíš odpověděl: „Žádný, kdo se musel pro Boží království něčeho vzdát – domova, manželky, sourozenců, rodičů nebo dětí, nezůstane bez odměny.30Již v tomto světě získá mnohem více a v budoucím obdrží život věčný.“
Ježíš potřetí předpovídá svou smrt
31Ježíš si vzal stranou svých dvanáct učedníků a řekl jim: „Jdeme teď do Jeruzaléma a tam se vyplní všechno, co napsali starodávní proroci o Synu člověka.32Budu vydán do rukou pohanů, budou se mi vysmívat, budou mne týrat a plivat na mě.33Pak mne zbičují a zabijí, ale třetího dne vstanu z mrtvých.“34Učedníci to vůbec nechápali a jeho slova jim byla záhadou.
Ježíš uzdravuje slepého žebráka
35Když se blížili k Jerichu, seděl u cesty slepec a žebral.36Slyšel, že kolem proudí davy lidí a ptal se, co to má znamenat.37Řekli mu, že tudy jde Ježíš z Nazaretu.38Začal volat: „Ježíši, Davidův potomku, slituj se nade mnou.“39Lidé, kteří Ježíše provázeli, slepce okřikovali, ale on volal tím víc: „Králi z Davidova rodu, slituj se nade mnou.“40Ježíš se zastavil a zavolal slepce k sobě.41Když ho k němu přivedli, zeptal se Ježíš: „Co pro tebe mám udělat?“ Slepec odpověděl: „Pane, ať vidím!“42Ježíš řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě zachránila.“43V tom okamžiku slepec nabyl zrak, děkoval Bohu a šel za Ježíšem. A všichni, kteří toho byli svědky, chválili Boha.
Lukáš 18
Bible, překlad 21. století
O vytrvalé vdově
1Vyprávěl jim také podobenství, jak je potřeba stále se modlit a nevzdávat se:2„V jednom městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a člověka si nevážil.3V tom městě byla také jedna vdova. Pořád za ním chodila a říkala: ‚Zjednej mi právo proti mému odpůrci!‘4Dlouho se mu nechtělo, ale potom si řekl: ‚Boha se nebojím, člověka si nevážím,5ale ta vdova na mě tak dotírá, že jí zjednám právo – jinak mě snad už úplně umoří!‘“6Tehdy Pán řekl: „Slyšeli jste, co řekl ten nespravedlivý soudce?!7A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? Myslíte, že jim bude otálet pomoci?8Říkám vám, že jim zjedná právo, a to rychle. Až ale přijde Syn člověka, najde na zemi víru?“
O farizeovi a výběrčím daní
9Také některým z těch, kdo spoléhali na svou vlastní spravedlnost a ostatními pohrdali, vyprávěl podobenství:10„Dva lidé se šli do chrámu modlit; jeden byl farizeus a druhý výběrčí daní.11Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, třeba jako tenhle výběrčí daní.12Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všech svých příjmů…‘13Výběrčí daní zůstal úplně vzadu. Neodvažoval se ani vzhlédnout k nebi, ale bil se do prsou: ‚Bože, smiluj se nad hříšníkem, jako jsem já!‘14Říkám vám, že tento muž, nikoli tamten, odešel domů ospravedlněn. Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
Kdo vejde do Království
15Přinášeli k němu také nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli učedníci, okřikovali je.16Ježíš si je ale zavolal a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království!17Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde.“18Tehdy se ho jeden přední muž zeptal: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“19Ježíš mu ale řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý – jen jediný, Bůh.20Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, cti svého otce i matku.‘“[1]21On odpověděl: „To všechno jsem dodržoval odmalička.“22„Chybí ti jen jedno,“ řekl mu Ježíš, když to uslyšel. „Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“23Jeho však ta slova velice zarmoutila. Byl totiž nesmírně bohatý.24Když Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil,[2] řekl: „Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!25To spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“26„Kdo tedy může být spasen?“ ptali se ti, kdo to slyšeli.27„Co je u lidí nemožné, je možné u Boha,“ odpověděl jim.28„Pohleď,“ ozval se tehdy Petr, „my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.“29„Amen, říkám vám,“ odpověděl jim Ježíš, „že není nikdo, kdo by opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti kvůli Božímu království30a nepřijal by v tomto čase mnohem více a v nadcházejícím věku věčný život.“
Blížíme se k Jeruzalému
31Tehdy vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam se naplní všechno, co je o Synu člověka psáno skrze proroky.32Bude vydán pohanům, bude zesměšněn, pohaněn a popliván.33Zbičují ho a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.“34Oni však nic z toho nepochopili. Smysl toho výroku jim zůstal skryt, takže nerozuměli, o čem mluví.
Pane, ať vidím!
35Když přicházel k Jerichu, jeden slepec tam seděl u cesty a žebral.36Uslyšel procházející zástup a ptal se, co se to děje.37Když mu pověděli, že tudy jde Ježíš Nazaretský,38začal křičet: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“39Ti, kdo šli před Ježíšem, ho napomínali, ať mlčí, ale on křičel tím více: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“40Ježíš se zastavil a nechal ho k sobě přivést. Když přistoupil, Ježíš se ho zeptal:41„Co mám pro tebe udělat?“ „Pane, ať vidím!“ zvolal.42„Prohlédni,“ řekl mu Ježíš. „Tvá víra tě uzdravila.“43A on ihned prohlédl. Potom šel za ním, oslavoval Boha a všechen lid, který to viděl, vzdal chválu Bohu.
Lukáš 18
Bible Kralická
1Pověděl jim také i podobenství, kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati,2Řka: Byl jeden soudce v městě jednom, kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl.3Byla pak vdova jedna v témž městě. I přišla k němu, řkuci: Pomsti mne nad protivníkem mým.4A on nechtěl za dlouhý čas. Ale potom řekl sám v sobě: Ač se Boha nebojím, a člověka nestydím,5Však že mi pokoje nedá tato vdova, pomstím jí, aby naposledy přijduci, neuhaněla mne.6I dí Pán: Slyšte, co praví soudce nepravý.7A což by pak Bůh nepomstil volených svých, volajících k němu dnem i nocí, ačkoli i prodlévá jim?8Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?9I řekl také k některým, kteříž v sebe doufali, že by spravedliví byli, jiných sobě za nic nevážíce, podobenství toto:10Dva muži vstupovali do chrámu, aby se modlili, jeden farizeus a druhý publikán.11Farizeus stoje soukromí, takto se modlil: Bože, děkuji tobě, že nejsem jako jiní lidé, dráči, nespravedliví, cizoložníci, aneb jako i tento publikán.12Postím se dvakrát do téhodne, desátky dávám ze všech věcí, kterýmiž vládnu.13Publikán pak zdaleka stoje, nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti, ale bil se v prsy své, řka: Bože, buď milostiv mně hříšnému.14Pravímť vám: Odšel tento, ospravedlněn jsa, do domu svého, a ne onen. Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.15Přinášeli také k němu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. To viděvše učedlníci, přimlouvali jim.16Ale Ježíš svolav je, řekl: Nechte dítek, ať jdou ke mně, a nebraňte jim, nebo takovýchť jest království Boží.17Amen pravím vám: Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě, nevejdeť do něho.18I otázalo se ho jedno kníže, řka: Mistře dobrý, co čině, život věčný obdržím?19I řekl jemu Ježíš: Co mne nazýváš dobrým? Žádný není dobrý, než sám toliko Bůh.20Však umíš přikázání: Nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepromluvíš křivého svědectví, cti otce svého i matku svou.21On pak řekl: Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti.22Slyšav to Ježíš, řekl mu: Ještěť se jednoho nedostává. Všecko, což máš, prodej, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a pojď, následuj mne.23On pak uslyšav to, zarmoutil se; byl zajisté bohatý velmi.24A viděv jej Ježíš zarmouceného, řekl: Aj, jak nesnadně ti, kdož statky mají, do království Božího vejdou!25Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti, nežli bohatému vjíti do království Božího.26Tedy řekli ti, kteříž to slyšeli: I kdož může spasen býti?27A on dí jim: Což jest nemožného u lidí, možné jest u Boha.28I řekl Petr: Aj, my opustili jsme všecko, a šli jsme za tebou.29On pak řekl jim: Amen pravím vám, že není žádného, kterýž by opustil dům, neb rodiče, neb bratří, neb manželku, nebo dítky, pro království Boží,30Aby nevzal v tomto času mnohem více, v budoucím pak věku míti bude život věčný.31Tedy pojav Ježíš dvanácte, řekl jim: Aj, vstupujeme do Jeruzaléma, a naplníť se všecko to, což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka.32Nebo vydán bude pohanům, a bude posmíván, a zlehčen i uplván.33A ubičujíce, zamordují jej, ale on třetího dne z mrtvých vstane.34Oni pak tomu nic nerozuměli, a bylo slovo to skryto před nimi, aniž věděli, co se pravilo.35I stalo se, když se přibližoval k Jericho, slepý jeden seděl podle cesty, žebře.36A slyšev zástup pomíjející, otázal se, co by to bylo?37I oznámili jemu, že Ježíš Nazaretský tudy jde.38I zvolal, řka: Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!39A ti, kteříž napřed šli, přimlouvali mu, aby mlčal. Ale on mnohem více volal: Synu Davidův, smiluj se nade mnou!40Tedy zastaviv se Ježíš, rozkázal ho k sobě přivésti. A když se přibližoval, otázal se ho,41Řka: Co chceš, ať tobě učiním? On pak dí: Pane, ať vidím.42A Ježíš řekl jemu: Prohlédni. Víra tvá tě uzdravila.43A ihned prohlédl, a šel za ním, velebě Boha. A všecken lid viděv to, vzdal chválu Bohu.