1Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu vaši.2A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli vaší, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá.3Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi,) každému z těch, jenž jsou mezi vámi, aby ne více smyslil, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž jednomu každému Bůh udělil míru víry.4Nebo jakož v jednom těle mnohé údy máme, ale nemají všickni údové jednostejného díla,5Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých údové.6Ale majíce obdarování rozdílná podle milosti, kteráž dána jest nám, buďto proroctví, kteréž ať jest podle pravidla víry;7Buďto úřad, v bedlivém přisluhování; buďto ten, jenž učí, v vyučování.8Též kdo napomíná, v napomínání; ten, jenž rozdává, dávej v upřímnosti; kdož jiným předložen jest, konej úřad svůj s pilností; kdo milosrdenství činí, s ochotností.9Milování buď bez pokrytství; v ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k dobrému.10Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, uctivostí se vespolek předcházejte,11V pracech neleniví, duchem vroucí, příhodnosti času šetřící,12Nadějí se radující, v souženích trpěliví, na modlitbě ustaviční,13V potřebách s svatými se sdělující, přívětivosti k hostem následující.14Dobrořečte protivníkům vašim, dobrořečte, pravím, a nezlořečte.15Radujte s radujícími, a plačte s plačícími.16Buďte vespolek jednomyslní, ne vysoce o sobě smýšlejíce, ale k nízkým se nakloňujíce.17Nebuďte opatrní sami u sebe. Žádnému zlého za zlé neodplacujte, opatrujíce dobré přede všemi lidmi,18Jestliže jest možné, pokudž na vás jest, se všemi lidmi pokoj majíce,19Ne sami sebe mstíce, nejmilejší, ale dejte místo hněvu; nebo psáno jest: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán.20A protož lační-li nepřítel tvůj, nakrm jej, a žízní-li, dej mu píti. Nebo to učině, uhlí řeřavé shrneš na hlavu jeho.21Nedej se přemoci zlému, ale přemáhej v dobrém zlé.