1Rcete bratřím vašim: Ó lide můj, a sestrám vašim: Ó milosrdenství došlá.2Odpor veďte proti matce vaší, dokažte, že ona není manželka má, a že já nejsem muž její, leč odvaruje smilství svých od tváři své, a cizoložství svých z prostřed prsí svých,3Abych jí nesvlékl do naha, a nepostavil jí tak, jakž byla v den narození svého, a učině ji podobnou poušti, a obrátě ji jako v zemi vyprahlou, umořil bych ji žízní.4Neslitoval bych se ani nad syny jejími, proto že jsou synové z smilstva.5Nebo smilní matka jejich, hanebnost páše rodička jejich; říká zajisté: Půjdu za frejíři svými, kteříž mi dodávají chleba mého, vody mé, vlny mé, lnu mého, oleje mého i nápojů mých.6A protož aj, já opletu cestu její trním, a ohradím hradbou, aby stezek svých nalezti nemohla.7Tehdy běhati bude za frejíři svými, a však nedostihne jich, hledati jich bude, ale nenalezne. I dí: Ej nu, již se navrátím k manželu svému prvnímu, proto že mi lépe tehdáž bylo než nyní.8Nebo ona nezná toho, že jsem já dával jí obilé, a mest a olej, anobrž rozmnožoval stříbro i zlato, kteréž vynakládají na Bále.9Protož poberu zase obilé své v čas jeho, i mest svůj v jistý čas jeho, a odejmu jí vlnu svou i len svůj k přiodívání nahoty její,10A tak v brzce odkryji mrzkost její před očima frejířů jejích, a žádný jí nevytrhne z ruky mé.11A učiním přítrž vší radosti její, svátkům jejím, novoměsícům jejím i sobotám jejím, a všechněm slavnostem jejím.12Pohubím také révoví její a fíkoví její, proto že říká: Ty věci jsou mzda má, kterouž mi dali frejíři moji; a obrátím je v les, a sžerou je živočichové polní.13A budu na ní vyhledávati dnů Bálů,v nichž jim kadí, a ozdoběci se náušnicemi svými a záponami svými, chodí za frejíři svými, na mne se pak zapomíná, praví Hospodin.14Protož aj, já namluvím ji, když ji uvedu na poušť; nebo mluviti budu k srdci jejímu.15A dám jí vinice její od téhož místa, i údolé Achor místo dveří naděje, i bude tam zpívati jako za dnů mladosti své, totiž jako tehdáž, když vycházela z země Egyptské.16I stane se v ten den, dí Hospodin, že volati budeš: Muži můj, a nebudeš mne volati více: Báli můj.17Nebo vyprázdním jména Bálů z úst tvých, aniž připomínáni budou více v jménu svém.18A učiním pro tebe smlouvu v ten den s živočichy polními, a s ptactvem nebeským i s zeměplazy, lučiště pak a meč polámi, i válku odejmu z země, a způsobím to, aby bydleli bezpečně.19I zasnoubím tě sobě na věčnost, zasnoubím tě sobě, pravím, v spravedlnosti a v soudu a v dobrotivosti a v hojném milosrdenství.20Zasnoubím tě sobě také u víře, abys poznala Hospodina.21I stane se v ten den, že vyslýchati budu, dí Hospodin, vyslýchati budu nebesa, a ona vyslyší zemi.22Země pak vyslyší obilé, i mest, i olej, a ty věci vyslyší Jezreele.23Nebo ji rozseji sobě na zemi, a smiluji se nad Loruchámou, Loammi pak řeknu: Lid můj jsi ty, a on dí: Bože můj.
— Den Jizreelu - Hospodin zaslibuje svému lidu, že jej rozmnoží a vysvobodí.
1 Izraelských synů bude však zase jak mořského písku: nikdo je nezměří, nikdo je nesečte. Na místě, kde se jim říká: „Nejste lid můj,“ bude se jim říkat: “Synové živého Boha.“ 2 Synové judští a synové izraelští budou pospolu shromážděni, ustanoví si jedinou hlavu a vyjdou z této země. Veliký bude den Jizreelu. 3 Řekněte svým bratřím: „Lide můj,“ svým sestrám: “Omilostněná.“
— Přelíčení proti cizoložnici - Hospodin miluje svůj lid, a proto potrestá jeho nevěrnost.
4 Veďte spor proti své matce, veďte spor, vždyť ona není mou ženou a já nejsem jejím mužem. Ať odstraní ze své tváře znamení smilství, zprostřed svých ňader znak cizoložství! 5 Jinak ji svléknu do naha, vystavím ji, jak byla v den svého zrození. Učiním z ní poušť, obrátím ji v suchopár, umořím ji žízní. 6 Ani nad jejími syny se neslituji, jsou to synové smilstva. 7 Smilstva se dopouští jejich matka, hanebnosti jejich rodička; říká: „Půjdu za svými milenci, kteří mi dávají vodu a chléb, vlnu a len, olej a nápoje.“ 8 Proto zahradím tvou cestu hložím. Postavím před ni zeď, aby nenašla své stezky. 9 Bude se honit za svými milenci, ale nedostihne je, bude je hledat, ale nenajde je. Pak si řekne: “Půjdu a vrátím se ke svému prvnímu muži, tehdy mi bývalo lépe než teď.“ 10 Nechce pochopit, že já jsem jí dával obilí, mošt i čerstvý olej, že jsem ji zahrnoval stříbrem a zlatem – a oni to dávali Baalovi. 11 Proto vezmu své obilí zpět v jeho době, i mošt v příhodný čas; strhnu z ní svou vlnu i svůj len, jež měly přikrývat její nahotu. 12 Tehdy odkryji její hanbu před zraky jejích milenců. Žádný ji nevytrhne z mé ruky. 13 Všemu jejímu veselí učiním přítrž, jejím svátkům, novoluním i dnům odpočinku, všem jejím slavnostem. 14 Zpustoším její révu i fíkovník, o nichž říká: „To je má odměna, kterou mi dali moji milenci.“ Proměním je v divočinu, bude je požírat polní zvěř. 15 Ztrestám ji za dny baalů, že jim pálí kadidlo a zdobí se kroužkem a náhrdelníkem, že chodí za svými milenci a na mne zapomněla, je výrok Hospodinův.
— Hospodinova smlouva - Hospodin miluje svůj lid, a proto obnovuje smlouvu milosti.
16 Proto ji přemluvím, uvedu ji na poušť, budu jí promlouvat k srdci. 17 Zas jí dám její vinice, dolinu Akór jako bránu k naději. Tam mi opět odpoví jako za dnů mládí, jako v den, kdy vystoupila z egyptské země. 18 V onen den, je výrok Hospodinův, budeš ke mně volat: “Můj muži,“ a nenazveš mě už: „Můj Baale.“ 19 Odstraním z jejích úst jména baalů; jejich jména nebude už nikdo připomínat. 20 V onen den pro ně uzavřu smlouvu s polní zvěří a s nebeským ptactvem i se zeměplazy. Vymýtím ze země luk, meč i válku a dám jim uléhat v bezpečí. 21 Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním, 22 zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina. 23 V onen den odpovím, je výrok Hospodinův, odpovím nebesům a ona odpovědí zemi, 24 země pak odpoví obilí, moštu a oleji a ony odpovědí Jizreelu (to je Bůh rozsívá). 25 Vseji jej pro sebe do země, Neomilostněné budu milostiv, těm, kdo Nejsou-lid-můj, řeknu: “Tys můj lid,“ a on řekne: „Můj Bože!“