1A vstoupiv na lodí, přeplavil se, a přišel do města svého.2A aj, přinesli mu šlakem poraženého, ležícího na loži. A viděv Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Doufej, synu, odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji.3A aj, někteří z zákoníků řekli sami v sobě: Tento se rouhá.4A viděv Ježíš myšlení jejich, řekl: Proč vy myslíte zlé věci v srdcích vašich?5Nebo co jest snáze říci, to-li: Odpouštějí se tobě hříchové? čili říci: Vstaň a choď?6Ale abyste věděli, žeť má moc Syn člověka na zemi odpouštěti hříchy, tedy dí šlakem poraženému: Vstaň, vezmi lože své, a jdi do domu svého.7Tedy vstal a odšel do domu svého.8A vidouce to zástupové, divili se a velebili Boha, kterýž dal takovou moc lidem.9A jda odtud Ježíš, uzřel člověka sedícího na cle, jménem Matouše. I dí mu: Pojď za mnou. A on vstav, šel za ním.10I stalo se, když seděl za stolem v domu jeho, a aj, mnozí celní a hříšníci přišedše, stolili s Ježíšem a s učedlníky jeho.11A vidouce to farizeové, řekli učedlníkům jeho: Proč s celnými a hříšníky jí Mistr váš?12Ježíš pak uslyšev to, řekl jim: Nepotřebujíť zdraví lékaře, ale nemocní.13Jděte vy raději a učte se, co jest to: Milosrdenství chci a ne oběti. Nebo nepřišel jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.14Tehdy přistoupili k němu učedlníci Janovi, řkouce: Proč my a farizeové postíme se často, učedlníci pak tvoji se nepostí?15I řekl jim Ježíš: Zdaliž mohou synové Ženichovi rmoutiti se, dokudž s nimi jest Ženich? Ale přijdou dnové, když bude od nich odjat Ženich, a tehdyť se budou postiti.16Žádný zajisté nepřišívá záplaty sukna nového k rouchu vetchému; nebo ta záplata jeho odtrhla by ještě nějaký díl od roucha, a tak větší by díra byla.17Aniž lejí vína nového do nádob starých; sic jinak rozpuknou se sudové, a víno se vyleje, a sudové se zkazí. Ale víno nové lejí do nových nádob, a bývá obé zachováno.18A když on toto k nim mluvil, aj, kníže jedno přistoupilo a klanělo se jemu, řka: Pane dcera má nyní umřela. Ale pojď, vlož na ni ruku svou, a budeť živa.19A vstav Ježíš, šel za ním, i učedlníci jeho.20(A aj, žena, kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti let, přistoupivši pozadu, dotkla se podolka roucha jeho.21Nebo řekla sama v sobě: Dotknu-li se jen toliko roucha jeho, uzdravena budu.22Ježíš pak obrátiv se a uzřev ji, řekl: Doufej, dcero, víra tvá tě uzdravila. A zdráva učiněna jest žena od té chvíle.)23Přišed pak Ježíš do domu knížete, a uzřev tu trubače a zástup hlučící,24Řekl jim: Odejdětež; nebť neumřela děvečka, ale spí. I posmívali se jemu.25A když byl vyhnán zástup, všed tam, ujal ji za ruku její; i vstala jest děvečka.26A roznesla se pověst ta po vší té zemi.27A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a řkouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův.28A když všel do domu, přistoupili k němu ti slepí. I dí jim Ježíš: Věříte-li, že to mohu učiniti? Řekli jemu: Ovšem, Pane.29Tedy dotekl se očí jejich, řka: Podle víry vaší staniž se vám.30I otevříny jsou oči jejich. Zapověděl jim pak tuze Ježíš, řka: Viztež, ať nižádný o tom nezví.31Ale oni vyšedše, rozhlásali jej po vší té zemi.32A když oni vycházeli, aj, přivedli mu člověka němého, majícího ďábelství.33A když vyvrhl ďábelství, mluvil jest němý. I divili se zástupové, řkouce: Že nikdy se nic takového neukázalo v lidu Izraelském.34Farizeové pak pravili: Mocí knížete ďábelského vymítá ďábly.35I obcházel Ježíš všecka města i městečka, uče v školách jejich a káže evangelium království, a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu.36A když hleděl na zástupy, slitovalo se mu jich, že byli tak opuštěni a rozptýleni jako ovce, nemajíce pastýře.37Tedy dí učedlníkům svým: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo.38Protož proste Pána žni, ať vypudí dělníky na žeň svou.
1 Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města.2 A hle, přinesli k němu ochrnutého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“3 Ale někteří ze zákoníků si řekli: „Ten člověk se rouhá!“4 Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl: „Proč o tom smýšlíte tak zle?5 Je snadnější říci ‚odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci ‚vstaň a choď‘?6 Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“7 On vstal a odešel domů.8 Když to uviděly zástupy, zmocnila se jich bázeň a chválili Boha, že dal takovou moc lidem.
— Povolání celníka
9 Když šel Ježíš odtud dál, viděl v celnici sedět člověka jménem Matouš a řekl mu: „Pojď za mnou!“ On vstal a šel za ním.10 Když potom seděl u stolu v domě, hle, mnoho celníků a jiných hříšníků stolovalo s Ježíšem a jeho učedníky.11 Farizeové to uviděli a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš Mistr jí s celníky a hříšníky?“12 On to uslyšel a řekl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní.13 Jděte a učte se, co to je: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť.‘ Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“
— Spor o půst
14 Tehdy k němu přišli Janovi učedníci a ptali se: „Jak to, že my a farizeové se postíme, ale tvoji učedníci se nepostí?“15 Ježíš jim řekl: „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom se budou postit.16 Nikdo nezalátá starý šat záplatou z neseprané látky; nebo se ten přišitý kus ze šatu vytrhne a díra bude ještě větší.17 A mladé víno se nedává do starých měchů, jinak se měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy přijdou nazmar. Nové víno se dává do nových měchů, a tak se uchová obojí.“
— Vzkříšení dcery Jairovy
18 Zatímco k nim takto mluvil, přišel jeden z představených, klaněl se před ním a řekl: „Má dcera právě skonala; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít!“19 Ježíš vstal a šel s ním i se svými učedníky. 20 A hle, žena trpící už dvanáct let krvácením přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu.21 Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“22 Ježíš se obrátil a spatřiv ji řekl: „Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.“ A od té hodiny byla ta žena zdráva. 23 Když Ježíš vstoupil do domu toho představeného a uviděl hudebníky a hlučící zástup,24 řekl: „Jděte odtud! Ta dívka neumřela, ale spí.“ Oni se mu posmívali.25 A když byl zástup vyhnán, vešel Ježíš dovnitř, vzal dívku za ruku a ona vstala.26 Pověst o tom se rozšířila po celé té krajině.
— Uzdravení dvou slepců
27 Když šel Ježíš odtamtud dál, šli za ním dva slepci a křičeli: „Smiluj se nad námi, Synu Davidův!“28 A když vešel do domu, přistoupili ti slepci k němu. Ježíš jim řekl: „Věříte, že to mohu učinit?“ Odpověděli mu: „Ano, Pane.“29 Tu se dotkl jejich očí a řekl: „Podle vaší víry se vám staň.“30 A otevřely se jim oči. Ježíš jim pohrozil: „Ne aby se to někdo dověděl!“31 Oni však šli a rozhlásili ho po celé té krajině.
— Uzdravení němého
32 Když odcházeli, přivedli k němu němého člověka, posedlého zlým duchem.33 A zlý duch byl vyhnán a němý mluvil. Zástupy v údivu říkaly: „Něco takového nebylo v Izraeli nikdy vídáno.“34 Ale farizeové říkali: „Ve jménu knížete démonů vyhání démony.“
— Lítost nad zástupy
35 Ježíš obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu.36 Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře.37 Tehdy řekl svým učedníkům: „Žeň je velká, dělníků málo.38 Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň!“