1Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.2Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;3Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;4Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;5Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;6Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;7Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;8Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.9Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?10Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.11Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.12Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,13Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.14Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.15To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.16Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.17I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.18Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.19Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.20Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.21Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?22Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
1 Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: 2 Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; 3 je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; 4 je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; 5 je čas kameny rozhazovati čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; 6 je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; 7 je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit; 8 je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.
— Dílo lidské a dílo Boží
9 Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění? 10 Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí. 11 On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. 12 Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro. 13 A tak je tomu s každým člověkem: to, že jí a pije a okusí při veškerém svém pachtění dobrých věcí, je dar Boží. 14 Poznal jsem, že vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním. 15 Co se děje, bylo odedávna, a co bude, i to bylo; a Bůh vyhledá, co zašlo.
— Člověk a zvíře
16 Dále jsem pod sluncem viděl: na místě práva – svévole, na místě spravedlnosti – svévole. 17 Řekl jsem si v srdci: Spravedlivého i svévolníka bude soudit Bůh, nastane čas soudu nad vším děním, nad vším, co se koná. 18 Řekl jsem si v srdci: To se stane kvůli synům lidským, aby je Bůh tříbil, aby nahlédli, že je to s nimi jako se zvířaty.19 Vždyť úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, jejich duch je stejný, člověk nemá žádnou přednost před zvířaty, neboť všechno pomíjí. 20 Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací. 21 Kdo ví, zda duch lidských synů stoupá vzhůru a duch zvířat sestupuje dolů k zemi? 22 Shledal jsem, že není nic lepšího, než když se člověk raduje z toho, co koná, neboť to je jeho podíl. Kdo mu dá nahlédnout, co se stane po něm?