1Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje.2Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho.3I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest.4Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým.5Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti,6Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají.7Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci.8Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had.9Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho.10Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost.11Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače.12Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej.13Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství.14Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí?15Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti.16Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují.17Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství.18Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu.19Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají.20Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.
1 Mrtvé mouchy způsobí, že mastičkářův olej páchne a kvasí; stejně působí špetka pomatenosti, je-li ceněna víc než moudrost a čest. 2 Moudrý má srdce na pravém místě, hlupák na nepravém. 3 Pomatenec, i když jde po cestě, je bez rozumu, o každém však říká: „To je pomatenec!“ 4 Zvedne-li se proti tobě vladařova nevole, své místo neopouštěj, mírnost může zabránit velikým hříchům. 5 Zlo, jež jsem pod sluncem vídal, je omyl, k němuž dochází u mocnáře: 6 Na vysoké místo se dosadí pomatenec, kdežto schopní zůstávají sedět dole. 7 Viděl jsem otroky na ořích, kdežto knížata jak otroky chodit pěšky. 8 Kdo kope jámu, spadne do ní, toho, kdo strhává zeď, uštkne had. 9 Kdo láme kámen, přichází k úrazu, kdo štípe dříví, je při tom ohrožen. 10 Ztupí-li se sekera a nenaostří-li se znovu, je nutno víc napnout síly. Užitečná a prospěšná je moudrost. 11 Uštkne-li had, dříve než byl zaříkán, zaklínač pranic neprospěje.
— Kletba pošetilosti
12 Slova z úst moudrému příjemně plynou, kdežto hlupáka vlastní rty pohlcují. 13 Sotvaže promluví, prozradí pomatenost, a když domluví, zlou ztřeštěnost. 14 Pomatenec má plno řečí. Co nastane, člověk neví, a kdo mu oznámí, co bude po něm? 15 Hlupáci se unavují pachtěním, nevědí ani, kudy jít do města. 16 Běda tobě, země, je-li tvým králem chlapec a tvá knížata hodují z jitra! 17 Blaze tobě, země, je-li tvůj král vznešeného rodu a tvá knížata jídají v náležitý čas pro posilnění, a ne pro opilství. 18 Pro lenošení sesouvá se krov, pro nečinnost rukou zatéká do domu. 19 K obveselení se strojí pokrm a radost životu dává víno; peníze vyřeší všechno. 20 Králi nezlořeč ani v mysli, boháčovi nezlořeč ani v pokojíku, kde uléháš, neboť nebeské ptactvo roznese ten hlas, okřídlenec vyzradí každé slovo.