1Opět se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:2Synu člověčí, prorokuj a rci: Takto praví Panovník Hospodin: Kvělte: Ach, nastojte na tento den.3Nebo blízko jest den, blízko jest, pravím, den Hospodinův, den mrákoty, čas národů bude.4A přijde meč do Egypta, a bude přetěžká bolest v Mouřenínské zemi, když padati budou zbití v Egyptě, a poberou zboží jeho, a zbořeni budou základové jeho.5Mouřenínové a Putští i Ludští i všelijaká směsice, též Kubští i obyvatelé země smlouvy s nimi mečem padnou.6Takť praví Hospodin, že padnou podpůrcové Egypta, a snížena bude vyvýšenost síly jeho; od věže Sevéne mečem padati budou v ní, praví Panovník Hospodin.7I budou v pustinu obráceni nad jiné země pusté, a města jejich nad jiná města pustá budou.8I zvědí, že já jsem Hospodin, když zapálím oheň v Egyptě, a potříni budou všickni pomocníci jeho.9V ten den vyjdou poslové od tváři mé na lodech, aby přestrašili Mouřenínskou zemi ubezpečenou, i budou míti bolest přetěžkou, jakáž byla ve dni Egypta; nebo aj, přicházíť.10Takto praví panovník Hospodin: Učiním zajisté konec množství Egyptskému skrze ruku Nabuchodonozora krále Babylonského.11On i lid jeho s ním, nejukrutnější národové přivedeni budou, aby zkazili tu zemi; nebo vytrhnou meče své na Egypt, a naplní tu zemi zbitými.12A obrátě řeky v sucho, prodám tu zemi v ruku nešlechetných, a tak v pustinu uvedu zemi, i což v ní jest, skrze ruku cizozemců. Já Hospodin mluvil jsem.13Takto praví Panovník Hospodin: Zkazím i ukydané bohy, a konec učiním modlám v Nof, a knížete z země Egyptské nebude více, když pustím strach na zemi Egyptskou.14Nebo pohubím Patros, a zapálím oheň v Soan, a vykonám soudy v No.15Vyleji prchlivost svou i na Sin, pevnost Egyptskou, a vypléním množství No.16Když zapálím oheň v Egyptě, velikou bolest bude míti Sin, a No bude roztrháno, Nof pak nepřátely bude míti ve dne.17Mládenci On a Bubastští mečem padnou, panny pak v zajetí půjdou.18A v Tachpanches zatmí se den, když tam polámi závory Egypta, a přítrž se stane v něm vyvýšenosti síly jeho. Mrákota jej přikryje, dcery pak jeho v zajetí půjdou.19A tak vykonám soudy při Egyptu, i zvědí, že já jsem Hospodin.20Opět bylo jedenáctého léta, prvního měsíce, sedmého dne, že se stalo slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:21Synu člověčí, rámě Faraona krále Egyptského zlámal jsem, a aj, nebudeť uvázáno, ani přičiněno lékařství, aniž přiložen bude šat pro obvázání jeho a posilnění jeho k držení meče.22Protož takto praví panovník Hospodin: Aj, já jsem proti Faraonovi králi Egyptskému, a polámi ramena jeho, i sílu jeho, i budeť zlámané, a vyrazím meč z ruky jeho.23A rozptýlím Egyptské mezi národy, a rozženu je do zemí.24Posilním zajisté ramen krále Babylonského, a dám meč svůj v ruku jeho, i polámi ramena Faraonova, tak že stonati bude před ním, jakž stonává smrtelně raněný.25Posilním, pravím, ramen krále Babylonského, ramena pak Faraonova klesnou. I zvědí, že já jsem Hospodin, když dám meč svůj v ruku krále Babylonského, aby jej vztáhl na zemi Egyptskou.26A tak rozptýlím Egyptské mezi národy, a rozženu je do zemí, i zvědí, že já jsem Hospodin.
— Pád Egypta - Egypt i jeho spolčenci padnou. Nezachrání je jejich modly ani vojsko.
1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:2 „Lidský synu, prorokuj a řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Kvílejte, ach, ten den! 3 Neboť blízko je den, blízko je den Hospodinův; den oblaku, čas pronárodů. 4 Na Egypt dolehne meč, smrtelná úzkost zachvátí Kúš, až budou padat skolení v Egyptě. Vezmou mu jeho majetek, bude zbořen do základů.“ 5 Kúš, Pút, Lúd a všechen přimíšený lid i Kúb i synové země smlouvy s nimi padnou mečem.6 Toto praví Hospodin: „Padnou ti, kteří jsou Egyptu oporou, klesne jeho pyšná moc, padnou v něm mečem od Migdólu po Sevénu, je výrok Panovníka Hospodina. 7 Bude zpustošen, stane se jednou ze zpustošených zemí a jeho města budou patřit mezi města v troskách. 8 I poznají, že já jsem Hospodin, až založím v Egyptě požár, až budou všichni jeho pomocníci rozdrceni.9 V onen den vyplují ode mne na lodích poslové, aby vyděsili sebejistý Kúš. V den Egypta je zachvátí smrtelná úzkost; hle, už přichází.“ 10 Toto praví Panovník Hospodin: „Učiním přítrž egyptskému hlučícímu davu skrze Nebúkadnesara, krále babylónského. 11 On a jeho lid s ním, kruté pronárody, budou přivedeni, aby přinesli zemi zkázu. Vytasí na Egypt své meče a naplní zemi skolenými. 12 Proměním nilská ramena v suchou zemi, vydám tu zemi do rukou zlovolníkům, rukou cizáků zpustoším zemi se vším, co je na ní; já, Hospodin, jsem promluvil.“ 13 Toto praví Panovník Hospodin: „Zničím hnusné modly, odklidím z Memfidy bůžky, z egyptské země nevzejde už žádný kníže. Sešlu na egyptskou zemi bázeň. 14 Zpustoším Patrós, založím požár v Sóanu, vykonám soudy v Thébách, 15 vyleji své rozhořčení na Sín, záštitu Egypta, vyhladím thébský hlučící dav. 16 Založím v Egyptě požár, Sín se bude svíjet v křeči, Théby budou rozpolceny, Memfidu sevřou protivníci za jasného dne. 17 Jinoši Ávenu a Pí-besetu padnou mečem a dívky půjdou do zajetí. 18 V Tachpanchésu potemní den, až tam bude zlomeno jařmo Egypta a bude učiněna přítrž jeho pyšné moci. Přikryje ho mračno a jeho dcery půjdou do zajetí. 19 Vykonám na Egyptu soudy. I poznají, že já jsem Hospodin.“ 20 V jedenáctém roce, sedmého dne prvního měsíce, stalo se ke mně slovo Hospodinovo:21 „Lidský synu, zlomil jsem paži faraóna, krále egyptského, a nebudou přiloženy léky a nebude připevněna dlaha, nebude ošetřena, aby se jí nevrátila síla a nechopila se meče.“ 22 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Chystám se na faraóna, krále egyptského; přerazím mu obě paže, silnou i zlomenou, a nechám vypadnout meč z jeho ruky.23 Rozptýlím Egypťany mezi pronárody a rozpráším je po zemích.24 Posílím paže krále babylónského a do ruky mu vložím svůj meč, ale paže faraóna zlomím; i bude před ním sténat jako sténá probodený.25 Posílím paže krále babylónského, ale paže faraónovy poklesnou. I poznají, že já jsem Hospodin, až vložím svůj meč do ruky babylónského krále a on jej napřáhne na egyptskou zemi.26 Rozptýlím Egypťany mezi pronárody a rozpráším je po zemích. I poznají, že já jsem Hospodin.“