1Žalm Davidův. K toběť, Hospodine, duše své pozdvihuji.2Bože můj, v toběť naději skládám, nechť nejsem zahanben, aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou.3A takť i všickni, kteříž na tě očekávají, zahanbeni nebudou; zahanbeni budou, kteříž se převráceně mají bez příčiny.4Cesty své, Hospodine, uveď mi v známost, a stezkám svým vyuč mne.5Dejž, ať chodím v pravdě tvé, a poučuj mne; nebo ty jsi Bůh spasitel můj, na tebeť očekávám dne každého.6Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků.7Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine.8Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své.9Působí to, aby tiší chodili v soudu, a vyučuje tiché cestě své.10Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm, kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho.11Pro jméno své, Hospodine, odpusť nepravost mou, neboť jest veliká.12Který jest člověk, ješto se bojí Hospodina, jehož vyučuje, kterou by cestu vyvoliti měl?13Duše jeho v dobrém přebývati bude, a símě jeho dědičně obdrží zemi.14Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm, kteříž se jeho bojí, a v známost jim uvodí smlouvu svou.15Oči mé vždycky patří k Hospodinu, on zajisté z leči vyvodí nohy mé.16Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou, neboť jsem opuštěný a strápený.17Ssoužení srdce mého rozmnožují se, z úzkostí mých vyveď mne.18Viz trápení mé a bídu mou, a odpusť všecky hříchy mé.19Viz nepřátely mé, jak mnozí jsou, a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne.20Ostříhej duše mé, a vytrhni mne, ať nejsem zahanben, neboť v tebe doufám.21Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají, nebo na tě očekávám.22Vykup, ó Bože, Izraele ze všelijakých úzkostí jeho.
1 Davidův. (Álef) K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši, (Bét) 2 v tebe doufám, Bože můj, kéž nejsem zahanben, ať nade mnou moji nepřátelé nejásají. (Gimel) 3 Ano, nebude zahanben, kdo skládá naději v tebe, zahanbeni budou věrolomní, vyjdou s prázdnou. (Dálet) 4 Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách. (Hé) 5 Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, (Vav) každodenně skládám svou naději v tebe. (Zajin) 6 Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti. (Chet) 7 Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti, pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine. (Tet) 8 Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu. (Jod) 9 On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě. (Kaf) 10 Všechny stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a věrnost pro ty, kteří dodržují jeho smlouvu a svědectví. (Lámed) 11 Pro své jméno, Hospodine, odpusť mi mou nepravost, je velká. (Mém) 12 Jak je tomu s mužem, jenž se bojí Hospodina? Ukáže mu cestu, kterou si má zvolit. (Nún) 13 Jeho duše se uhostí v dobru, jeho potomstvo obdrží zemi. (Sámek) 14 Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu. (Ajin) 15 Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy. (Pé) 16 Obrať ke mně svou tvář, smiluj se nade mnou, jsem tak sám, tak ponížený. (Çáde) 17 Mému srdci přibývá soužení. Vyveď mě z úzkostí. (?) 18 Pohleď na mé pokoření, na moje trápení, sejmi ze mne všechny hříchy. (Réš) 19 Pohleď, jak mnoho je mých nepřátel, jak zavile mě nenávidí. (Šín) 20 Ochraňuj můj život, vysvoboď mě, ať nejsem zahanben, vždyť se utíkám k tobě. (Táv) 21 Bezúhonnost a přímost mě chrání, svou naději skládám v tebe. 22 Bože, vykup Izraele ze všeho soužení!