1Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?2Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,3Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.4Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.5Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:6Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.7Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.8Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.9Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.10A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.11Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.12Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.
1 Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány? 2 Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho: 3 „Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“ 4 Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu. 5 Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem: 6 „Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“ 7 Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. 8 Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země. 9 Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“ 10 Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země! 11 Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním. 12 Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!