1Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.2Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,3A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.4Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.5Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.6Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,7A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.8Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,9Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.10Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,11Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.12Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.13Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.14Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.15Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,16Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.17Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.18Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.19Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.20Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.21Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,22A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.23Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,24Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.25Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.26Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.27Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.28Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.29Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.30I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.31Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.32Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.33Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,34Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.35Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.36I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.37Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.38Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.39A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,40Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.41Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.42Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.43Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?
Pátá kniha žalmů - CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ
1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! 2 Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka, 3 které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře. 4 Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli. 5 Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí. 6 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně: 7 sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla. 8 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: 9 dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí. 10 Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení, 11 neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího. 12 Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc. 13 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 14 vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta. 15 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: 16 rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil. 17 Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni. 18 Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti. 19 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 20 seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy. 21 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, 22 ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích. 23 Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách, 24 spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině. 25 Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití. 26 Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu. 27 V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích. 28 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně: 29 utišil tu bouři, ztichlo vlnobití. 30 Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli. 31 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, 32 ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí! 33 Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry, 34 v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí. 35 Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla. 36 Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží. 37 Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou. 38 Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo. 39 Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strastí, 40 když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot. 41 Avšak ubožáku se stal v ponížení hradem a čeledi lidu rozmnožil jak ovce. 42 Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa. 43 Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!