1Job na to řekl:2„Jak pěkně umíš slabému pomoci! Jak jsi bezmocného přímo zachránil!3Jakou radu jsi bláhovému udělil! Jak hluboké pochopení jsi tu projevil!4Komu chceš tyhle řeči vykládat? Jaký duch to z tebe promlouvá?5Mrtví se před Bohem chvějí v hlubinách, pod vodou s těmi, kdo prodlévají tam.6Před ním je nahé samo záhrobí, neskryje se před ním říše záhuby.7On prostírá sever nad prázdnem, zavěšuje zemi na ničem.8On váže vody do oblak, mračno pod nimi se však netrhá.9On zahaluje úplněk, mrakem ho přikrývá jako závojem.10Vykroužil obzor nad vodní hladinou, tam, kde je hranice světla s temnotou.11Nebeské pilíře třesou se, děsí se při jeho pohrůžce.12On svojí mocí moře utišil, netvora rozdrtil svou moudrostí.13Nebe svým dechem rozjasnil, slizkého hada svou rukou poranil.14A to jsou z jeho cest pouhé okraje, jen slabý šepot o něm slyšíme – burácení jeho moci kdo by rozuměl?“