1V roce 160[1] se Alexandr Epifanes, syn Antiochův,[2] vylodil u Ptolemaidy a obsadil ji. Místní ho přijali a on se tam prohlásil králem.2Když se o tom dozvěděl král Demetrios, shromáždil obrovské vojsko a vytáhl proti Alexandrovi do boje.3Zároveň poslal přátelský dopis Jonatanovi, aby mu polichotil.4Pomyslel si totiž: „Raději se s ním rychle dohodněme na příměří, než se dohodne s Alexandrem proti nám.5Určitě si vzpomene na všechno zlo, které jsme způsobili jemu, jeho bratrům a jeho národu.“6A tak Jonatanovi jako svému spojenci udělil právo shromažďovat vojsko a opatřovat si zbraně. Dokonce nechal propustit rukojmí držená v jeruzalémském hradu.7Jonatan tedy přišel do Jeruzaléma a veřejně ten dopis přečetl všemu lidu i těm, kdo byli na hradě.8Když uslyšeli, že mu král povolil shromažďovat vojsko, dostali veliký strach.9Hradní posádka vydala Jonatanovi rukojmí a on je vrátil jejich rodičům.10Jonatan se tehdy usadil v Jeruzalémě a začal s výstavbou a obnovou města.11Stavitelům uložil, ať znovu vybudují hradby a opevní horu Sion ze všech stran kamennými kvádry; a tak se stalo.12Cizáci, kteří byli v pevnostech, jež postavil Bakchides, se tehdy rozutekli.13Každý opustil své místo a vrátil se do své země.14Pár odpadlíků od Zákona a přikázání zůstalo jen v Bet-curu, kde našli útočiště.
Jonatan se stává veleknězem
15Když se král Alexandr doslechl o všech slibech, které Demetrios dal Jonatanovi (vyprávěli mu také o bojích a statečných činech, které Jonatan se svými bratry vykonal, a o útrapách, které přečkali),16pomyslel si: „Jiného takového nenajdeme. Pojďme si z něj hned udělat přítele a spojence!“17Napsal mu tedy dopis tohoto znění:18Král Alexandr zdraví svého bratra Jonatana.19Slyšeli jsme o tobě, že jsi znamenitý a schopný muž a zasloužíš si být naším přítelem.20Proto tě ode dneška jmenujeme veleknězem tvého národa a udělujeme ti titul Králův přítel. Hleď tedy smýšlet jako my a zachovávat naše přátelství. A s tím dopisem mu poslal také purpurový plášť a zlatý věnec.21Sedmého měsíce roku 160[3] o Svátku stánků pak Jonatan oblékl svaté roucho. Zároveň shromáždil vojsko a opatřil množství zbraní.
Demetriovy sliby Židům
22Když se o tom doslechl Demetrios, byl roztrpčen. Pomyslel si:23„Jak jsme to mohli dopustit? Alexandr nás předešel a získal si přátelství a podporu Židů dříve než my!24I já jim napíšu působivý dopis. Slíbím jim pocty a dary, aby se přidali ke mně.“25A tak jim poslal dopis tohoto znění: Král Demetrios zdraví židovský národ.26S radostí slyšíme, že dodržujete dohody s námi, zůstáváte našimi přáteli a nepřidáváte se k našim nepřátelům.27Nuže, vytrvejte i nadále a zachovávejte nám věrnost! Vaše jednání bohatě odměníme:28poskytneme vám velké daňové úlevy a zahrneme vás dary.29Tímto všechny Židy osvobozuji a zprošťuji je odvodů, poplatků ze soli a peněžních daní koruně.30Judsku a třem krajům, jež k němu patří ze Samařska a Galileje, ode dneška odpouštím svůj nárok na třetinu výnosu obilí a polovinu ovocné sklizně, a to od dnešního dne navždy.31Jeruzalém se svým okolím, se svými desátky a dávkami budiž svatý a svobodný od daní.32Vzdávám se také práva na jeruzalémský hrad a předávám ho veleknězi, aby na hradě zřídil posádku podle svého uvážení.33Všechny Židy odvlečené z Judska kamkoli do mého království propouštím na svobodu bez dalších nároků a všichni ať jsou zproštěni daní, a to i ze zvířat.34Všechny svátky, soboty, novoluní a vyhrazené dny, jakož i tři dny před svátkem a po něm nechť jsou pro všechny Židy v mém království osvobozeny od daní.35Nikdo nebude mít právo od nikoho z nich vymáhat platby nebo je jakkoli obtěžovat.36Do královských vojsk budou Židé začleněni v počtu 30 000 mužů a dostane se jim žold, jaký přísluší všem královým vojskům.37Někteří z nich budou přiděleni do nejdůležitějších královských pevností a jiní budou jmenováni do odpovědných funkcí v království. Jejich předáky a veliteli ať jsou jejich krajané a ať se řídí svými zákony podobně, jak to král nařídil i v Judsku.38Tři okresy připojené k Judsku ze Samařska budou patřit k Judsku. Budou mít jediné velení a nebudou podléhat žádné jiné pravomoci než veleknězově.39Ptolemaidu a přilehlé území dávám darem jeruzalémské svatyni na pokrytí nákladů spojených s bohoslužbou.40Sám také dám každoročně 15 000 šekelů stříbra z královských příjmů z míst k tomu určených.41Všechny přebytky, které úředníci v předešlých letech nevraceli, se budou od nynějška dávat na chrámové služby.42Dále se odpouští 5000 šekelů stříbra, které jsem vybíral z ročních příjmů z provozu chrámu, a ponechávají se kněžím konajícím bohoslužbu.43A kdokoli se kvůli dluhům na královské dani nebo čemukoli jinému uchýlí do jeruzalémského chrámu či do jeho okrsku, ať je osvobozen on i všechen jeho majetek v mém království.44Výstavba a obnova chrámového okrsku bude hrazena z královské pokladny.45Stejně tak bude z královské pokladny hrazena výstavba a opevnění hradeb okolo Jeruzaléma, jakož i výstavba hradeb v Judsku.46Když Jonatan s lidem tyto nabídky vyslechli, neuvěřili jim a nepřijali je, protože si pamatovali, kolik utrpení Demetrios Izraeli způsobil a jak krutě je utlačoval.47Rozhodli se raději pro Alexandra, který s nimi jednal o smíru jako první, a zůstali jeho spojenci po všechny dny.48Král Alexandr potom shromáždil mohutné vojsko a postavil se proti Demetriovi.49Oba králové se utkali v bitvě. Demetriovo vojsko se dalo na útěk, ale Alexandr je pronásledoval a porazil.50Bitva prudce zuřila až do západu slunce a Demetrios toho dne padl.
Alexandrova diplomacie
51Alexandr pak poslal k egyptskému králi Ptolemaiovi[4] vyslance s tímto poselstvím:52„Když jsem se vrátil do svého království, usedl na trůn svých otců a chopil se vlády, porazil jsem Demetria a ovládl naši zemi.53Svedl jsem proti němu bitvu, v níž jsme ho i s jeho vojskem porazili, a usedl jsem na jeho královský trůn.54Nuže, pojďme teď spolu uzavřít přátelství! Dej mi svou dceru za ženu, ať se stanu tvým zetěm. Tobě i jí dám náležité dary.“55Král Ptolemaios odpověděl: „Šťastný to den, kdy ses vrátil do země svých otců a usedl na jejich královský trůn!56Rád vyhovím tvé žádosti, ale vyjeď mi vstříc do Ptolemaidy, abychom se osobně poznali. Potom se stanu tvým tchánem, jak jsi psal.“57A tak se Ptolemaios v roce 162[5] vypravil se svou dcerou Kleopatrou z Egypta a dorazil do Ptolemaidy.58Král Alexandr mu vyšel vstříc a on mu dal svou dceru Kleopatru za ženu. Vystrojil jim v Ptolemaidě svatbu s velkou slávou, jak to dělají králové.59Král Alexandr potom napsal Jonatanovi, ať za ním přijede.60Jonatan se tedy s velkou slávou vypravil do Ptolemaidy, kde se setkal s oběma králi. Daroval jim i jejich důvěrníkům stříbro a zlato a mnoho dalších darů a získal si jejich přízeň.61Bezbožníci a vyvrhelové z Izraele se tehdy proti němu spolčili a stěžovali si na něj u krále, ale ten na ně vůbec nedal.62Naopak přikázal, aby Jonatanovi svlékli jeho šat a oblékli ho purpurem; a tak se stalo.63Král ho pak posadil po svém boku a řekl svým hodnostářům: „Vyjděte s ním doprostřed města a vyhlaste, ať si na něj nikdo kvůli ničemu nestěžuje a ať ho nikdo ničím neobtěžuje!“64Když jeho žalobníci viděli, jaké veřejné pocty se mu dostalo a jak je oblečen purpurem, všichni se rozutekli.65Král ho zahrnul poctami, započítal ho mezi své přední přátele a ustanovil ho místodržícím a vládcem provincie.66Jonatan se pak spokojeně a šťastně vrátil do Jeruzaléma.
Vítězství u Ašdodu
67V roce 165[6] se Demetrios,[7] syn Demetriův, vrátil z Kréty do země svých předků.68Když o tom uslyšel král Alexandr, velice se roztrpčil a vrátil se do Antiochie.69Za správce provincie Velká Sýrie potvrdil Apollonia, který shromáždil mohutné vojsko, utábořil se u Jamnie a poslal veleknězi Jonatanovi tento vzkaz:70Ty jsi jediný, kdo se proti nám bouří! Kvůli tobě musím snášet posměch a urážky. Proč se chceš proti nám držet u moci jen v těch horách?71Když tolik důvěřuješ svým vojskům, pojď k nám dolů na pláň a poměřme síly zde! Na mé straně jsou vojska z měst.72Poptej se a dozvíš se, kdo jsem já a moji spojenci. Každý ti řekne, že před námi nemůžete obstát – vždyť i tví otcové byli už dvakrát poraženi ve vlastní zemi!73Ani ty teď neodoláš mé jízdě a tomuto vojsku. Zde na pláni nejsou skály ani balvany, aby ses měl kam skrýt!74Apolloniův vzkaz Jonatana hluboce popudil. Vybral tedy 10 000 mužů a vytáhl z Jeruzaléma. Na pomoc mu přišel také jeho bratr Šimon.75Utábořili se u Joppy. Místní před nimi ale zavřeli brány, protože v Joppě byla Apolloniova posádka. Jonatan se Šimonem tedy na město zaútočili76a obyvatelé dostali takový strach, že brány otevřeli. Tak Jonatan ovládl Joppu.77Když se to Apollonios dozvěděl, shromáždil 3000 jezdců a mohutné vojsko a táhl k Ašdodu, jako by chtěl pokračovat tím směrem. Zároveň ale postupoval i na pláň, protože spoléhal na svoji početnou jízdu.78Jonatan se hnal za ním k Ašdodu a obě vojska se střetla v bitvě.79Jenže Apollonios jim nechal v zádech ukrytou tisícovku jezdců.80Až tehdy Jonatan zjistil, že má v zádech nepřátelskou zálohu. Ta jeho vojsko obklíčila a od rána až do večera je zasypávala šípy.81Mužstvo se ale drželo podle Jonatanova rozkazu, dokud se nepřátelští koně neunavili.82Tehdy dorazil Šimon se svým vojskem, a protože jízda už byla vyčerpaná, zaútočil na pěchotu. Byli poraženi a dali se na útěk83a také jízda se rozprchla po pláni. Utekli do Ašdodu a vešli do chrámu své modly Dágona,[8] aby se zachránili.84Jonatan ale Ašdod i okolní osady vypálil a vyplenil. Spálil rovněž Dágonův chrám i s těmi, kdo v něm hledali útočiště.85A tak padlo mečem nebo uhořelo na 8000 nepřátel.86Jonatan odtud táhl dál, a když se utábořil u Aškelonu, obyvatelé města mu vyšli vstříc s velikou slávou.87On i jeho muži se pak vrátili do Jeruzaléma s hojnou kořistí.88Když o tom všem uslyšel král Alexandr, zahrnul Jonatana ještě většími poctami.89Poslal mu zlatou sponu, kterou obvykle bývají vyznamenáni jen královi nejbližší, a daroval mu do vlastnictví Ekron s celým okolím.