1Když svatební veselí skončilo, Tobit zavolal svého syna Tobiáše a řekl mu: „Chlapče, nezapomeň zaplatit tomu muži, který šel s tebou, a ještě mu ke mzdě něco přidej.“[1]2On se ho zeptal: „Kolik mu mám zaplatit, otče? Nelitoval bych dát mu polovinu majetku, který se mnou přinesl.3Přivedl mě zpátky ve zdraví, mou ženu vyléčil, přinesl se mnou ty peníze, vyléčil i tebe – jak mu za to vůbec můžu zaplatit?“4„Máš pravdu, chlapče,“ odpověděl mu Tobit, „zaslouží si polovinu všeho, co přinesl.“5Tobiáš tedy zavolal Rafaela a řekl mu: „Přijmi jako mzdu polovinu všeho, co jsi přinesl, a jdi ve zdraví.“6Tehdy si je Rafael vzal oba stranou. „Velebte Boha,“ řekl jim. „Hlásejte přede všemi živými, jaké dobrodiní vám prokázal, ať je velebeno a chváleno jeho jméno. Všem lidem s úctou oznamujte Boží slova a neváhejte mu děkovat.7Královo tajemství je správné tajit, ale skutky Boží je třeba s úctou odhalovat a zvěstovat. Konejte dobro, a zlo vás nepotká.8Dobro je opravdová modlitba[2] a spravedlivá almužna, spíše než nespravedlivé bohatství. Dávat almužnu je lepší než hromadit zlato.9Almužna vysvobozuje ze smrti a smývá každý hřích.[3] Ti, kdo dávají almužnu, se nasytí dlouhým životem.10Ti, kdo páchají hřích a bezpráví, jsou sami proti sobě.“
Já jsem Rafael
11„Teď vám povím celou pravdu a nic vám nezatajím. Jak už jsem vám řekl, královo tajemství je správné zatajit, ale skutky Boží je třeba slavně odhalovat.12Takže když ses, Tobite, modlil – a také Sára – já jsem vaši modlitbu připomínal před Hospodinovou slávou. Stejně tak, když jsi pohřbíval mrtvé.13A když jsi neváhal vstát a zanechat hostiny a šel jsi pohřbít toho mrtvého,[4] tehdy jsem byl za tebou poslán, abych tě podrobil zkoušce.14Zároveň mě Bůh poslal, abych tě uzdravil – a také tvou snachu Sáru.[5]15Já jsem Rafael, jeden ze sedmi andělů, kteří stojí před Hospodinem a vcházejí před jeho slávu!“16Oba se vyděsili a s bázní padli na tvář.17On jim však řekl: „Nebojte se, pokoj vám. Velebte Boha po všechny věky.18Když jsem byl s vámi, nebylo to z mé dobroty, ale z vůle Boží. Jeho velebte po všechny dny a jeho oslavujte.19Viděli jste mě sice jíst, ale to jste měli vidění, nejedl jsem nic.20Nyní tedy velebte na zemi Hospodina a vzdávejte díky Bohu. Hle, já vystupuji k Tomu, který mě poslal. Zapište všechno, co se vám přihodilo.“ A vznesl se vzhůru.21Potom vstali, ale vidět už ho nemohli.22A tak velebili a chválili Boha a vzdávali mu díky za jeho veliké skutky – vždyť se jim zjevil Boží anděl!
1Když skončila svatba, zavolal Tóbit svého syna Tóbijáše a připomněl mu: „Je čas dát mzdu tomu člověku, který šel s tebou, a přidat mu na mzdě.“2Odpověděl mu: „Otče, jakou mzdu mu mám dát? Nepokládám za škodu, dám-li mu polovinu majetku, který se mnou přinesl.3Mne přivedl ve zdraví, mou ženu vyléčil, přinesl stříbro, a také tebe vyléčil. Jakou mzdu mu vůbec mohu dát?“4Tóbit mu řekl: „Právem mu, synu, náleží, aby dostal polovinu ze všeho, co ti teď získal.“5Tóbijáš jej zavolal a řekl: „Vezmi jako svou mzdu polovinu všeho, co jsi mi získal, a odejdi ve zdraví.“ 6Tu je anděl oba vzal stranou a řekl jim: „Dobrořečte Bohu a vzdávejte mu chválu přede všemi živými za dobro, které vám prokázal, dobrořečte a pějte chválu jeho jménu. Slova Boží uvádějte ve známost s úctou všem lidem. Neváhejte mu vzdávat chválu.7Je dobré zachovávat královo tajemství, ale Boží skutky je třeba odhalovat a s úctou vzdávat chválu. Konejte dobro, a zlo vás nepostihne.8Dobrá je modlitba v pravdě a milosrdenství se spravedlností je lepší než bohatství s bezprávím. Je lépe prokazovat milosrdenství než shromažďovat zlato.9Milosrdenství vytrhuje ze smrti a očišťuje od každého hříchu. Ti, kdo prokazují milosrdenství, budou nasyceni životem.10Ti, kdo páchají hřích a nespravedlnost, jsou nepřátelé vlastní duše.11Celou pravdu vám oznámím a nic před vámi neskryji. Už jsem vám pověděl: Je dobré zachovávat královo tajemství a slavně odhalovat Boží skutky.12Hle, kdykoli ses modlil ty, Tóbite, i Sára, já jsem vnesl připomínku vaší modlitby před Hospodinovu slávu. A když jsi pohřbíval mrtvé, právě tak.13Když jsi neváhal vstát a opustit svou hostinu a šel jsi pochovat mrtvého, byl jsem poslán k tobě, abych tě vyzkoušel.14Bůh mě rovněž poslal, abych tě vyléčil, i Sáru, tvou snachu.15Já jsem Refáel, jeden ze sedmi andělů, kteří jsou připraveni, aby vcházeli před Hospodinovu slávu.“ 16Tu se oba zděsili, padli na tvář a zmocnila se jich bázeň.17Refáel jim však řekl: „Nebojte se, pokoj vám. Dobrořečte Bohu po všechny věky.18Dokud jsem byl s vámi, nebyl jsem s vámi z vlastní laskavosti, nýbrž z Boží vůle. Jemu dobrořečte po všechny dny a pějte mu chválu.19Mohli jste vidět, že jsem nic nejedl; co vám bylo dáno vidět, bylo jen zdání.20Nyní dobrořečte na zemi Hospodinu a vzdávejte chválu Bohu. Hle, já vstupuji k tomu, který mě poslal. Sepište všechno, co se vám přihodilo.“ Poté se vznesl vzhůru.21Když pak oni povstali, už jej nemohli spatřit.22Dobrořečili Bohu a vzdávali mu chválu. Vzdávali mu chválu za tyto jeho velké skutky, že se jim zjevil Boží anděl.