1Také v Ikoniu šli do židovské synagogy a mluvili tak, že uvěřilo veliké množství Židů i Řeků.2Ti Židé, kteří neuvěřili, ale podnítili pohany a poštvali je proti bratrům.3Přesto tam strávili dlouhý čas a směle mluvili o Pánu, který potvrzoval poselství o své milosti a působil skrze jejich ruce znamení a zázraky.[1]4Obyvatelstvo města se rozdělilo: jedni byli s Židy a druzí s apoštoly.5Když se je však pohané i Židé se svými vůdci rozhodli napadnout a kamenovat,6dozvěděli se to a utekli do lykaonských měst Lystry a Derbe a jejich okolí.7I tam šířili evangelium.
Lystra a Derbe
8V Lystře sedával jeden muž. Nemohl na nohy, neboť byl od lůna své matky chromý a nikdy nechodil.9Také on naslouchal Pavlovým slovům. Když se mu Pavel podíval do očí a viděl jeho víru, že bude uzdraven,10řekl silným hlasem: „Postav se na nohy a stůj rovně!“ A on vyskočil a začal chodit.11Když lidé viděli, co Pavel udělal, začali lykaonsky volat: „Bohové sestoupili k nám v lidské podobě!“12Barnabášovi začali říkat Zeus a Pavlovi Hermes (protože mluvil hlavně on).13Kněz Diova chrámu, který stál před městem, přivedl k branám ověnčené býky a chtěl s lidmi začít obětovat.14Jakmile to apoštolové Barnabáš a Pavel uslyšeli, roztrhli svá roucha, vběhli do davu a křičeli:15„Co to děláte? Vždyť jsme jen lidé jako vy! Přišli jsme vám zvěstovat, abyste se obrátili od těchto marností k živému Bohu, který stvořil nebe, zemi i moře a všechno v nich.16V minulých dobách nechával všechny národy chodit po jejich cestách,17ale nikdy o sobě nepřestal svědčit svým dobrodiním: z nebe nám dává déšť i časy úrody a naše nitro sytí jídlem a radostí.“[2]18A těmi slovy taktak upokojili davy, aby jim neobětovaly.19Vtom ale dorazili Židé z Antiochie a Ikonia a strhli davy k tomu, aby Pavla ukamenovali. Když už ho měli za mrtvého, vyvlekli ho za město.20Když ho však obstoupili učedníci, vstal a vrátil se do města. Druhého dne pak s Barnabášem odešel do Derbe.
Zpáteční cesta
21I tomuto městu zvěstovali evangelium. Poté, co tu získali mnoho učedníků, vydali se na zpáteční cestu do Lystry, Ikonia a Antiochie.22Posilovali duše učedníků a vyzývali je, aby zůstávali ve víře a že do Božího království musíme vejít skrze mnohá soužení.23V každé církvi jim s modlitbou a postem vybrali starší a svěřili je Pánu, v něhož uvěřili.24Prošli Pisidii a přišli do Pamfylie.25Poté, co kázali slovo v Perge, odešli do Attalie26a odtud vypluli do Antiochie, odkud byli předtím svěřeni Boží milosti k dílu, které nyní vykonali.27Když tam dorazili, shromáždili církev a vyprávěli, co všechno Bůh skrze ně učinil a že otevřel dveře víry pohanům.28Zůstali tam s učedníky po delší čas.
1 Totéž se stalo v Ikoniu: Pavel a Barnabáš vešli do židovské synagógy a mluvili tak mocně, že uvěřilo mnoho Židů i Řeků.2 Avšak ti židé, kteří neuvěřili, pobouřili pohany a vyvolali jejich nenávist proti bratřím.3 Přesto tam Pavel a Barnabáš dost dlouho zůstali a přes všechny překážky mluvili o Pánu; a Pán dosvědčoval svou milost tím, že jim dával moc konat znamení a zázraky.4 Obyvatelstvo města se rozdělilo: jedni byli při židech, druzí při apoštolech.5 Pohané i židé se svými představiteli se chystali apoštoly ztýrat a ukamenovat.6 Ti se o tom dověděli a uprchli do lykaonských měst Lystry a Derbe i okolí.7 Ani tu nepřestali kázat evangelium. 8 V Lystře žil jeden člověk, který měl ochrnuté nohy; byl chromý od narození a nikdy nechodil.9 Ten poslouchal Pavlovo kázání. Pavel se na něho upřeně podíval, a když viděl, že věří v Boží pomoc,10 řekl mocným hlasem: „Postav se zpříma na nohy!“ A on vyskočil a chodil.11 Když zástupy viděly, co Pavel učinil, provolávaly lykaonsky: „To k nám sestoupili bohové v lidské podobě!“12 Barnabášovi začali říkat Zeus, Pavlovi pak Hermes, poněvadž to byl především on, kdo mluvil.13 Dokonce kněz Diova chrámu před hradbami dal přivést k bráně ověnčené býky a chtěl je s lidmi apoštolům obětovat.14Když se to Barnabáš a Pavel doslechli, roztrhli svůj oděv, vběhli do zástupu mezi lidi15 a volali: „Co to děláte? Vždyť i my jsme smrtelní lidé jako vy. Zvěstujeme vám, abyste se od těchto marných věcí obrátili k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich.16 Tento Bůh sice v minulosti nechával pohanské národy žít, jak chtěly,17 avšak nepřestal dosvědčovat sám sebe tím, že jim prokazoval dobro: dával vám z nebe déšť i úrodu v pravý čas, sytil vás pokrmem a naplňoval radostí.“18 Takovou řečí se jim jen s námahou podařilo zadržet zástupy, aby jim nezačaly obětovat. 19 Tu se tam objevili Židé z Antiochie a Ikonia, strhli lidi na svou stranu a začali Pavla kamenovat. Když mysleli, že je mrtev, vyvlekli ho z města.20 Ale učedníci ho obstoupili a on vstal a vrátil se do města. Druhého dne pak odešel s Barnabášem do Derbe.21 I v tomto městě kázali evangelium a získali mnoho učedníků. Potom se vraceli přes Lystru, Ikonium a Pisidskou Antiochii.
— Návrat z první misijní cesty
22 Všude tam posilovali učedníky a povzbuzovali je, aby vytrvali ve víře; říkali jim: „Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království.“23 V každé té církvi ustanovili starší a v modlitbách a postech svěřili učedníky Pánu, v kterého uvěřili.24 Pak prošli Pisidií, dostali se do Pamfylie25 a tam kázali v městě Perge. Potom se odebrali do Attalie26 a odpluli do Antiochie v Sýrii, odkud před časem svěřeni Boží milosti vyšli k dílu, které právě teď dokončili.27 Po svém návratu shromáždili církev a vypravovali, co všechno skrze ně Bůh učinil a jak i pohanům otevřel dveře víry.28 A zůstali tam s učedníky delší dobu.