1Když se Sanbalat, Tobiáš, Arab Gešem a ostatní naši nepřátelé dozvěděli, že jsme dostavěli hradby a že v nich nezůstala jediná trhlina (ačkoli tou dobou jsem ještě brány neosadil vraty),2tehdy mi Sanbalat s Gešemem poslali vzkaz: „Pojď, setkáme se v některé vesnici na pláni Ono.“ Zamýšleli mi totiž provést něco zlého.3Vyslal jsem k nim posly s odpovědí: „Pracuji na velikém díle. Nemohu se uvolnit. Proč bych měl to dílo zpozdit, když bych ho opustil a sešel k vám?“4Podobné vzkazy mi posílali čtyřikrát a já jsem jim podobně odpovídal.5Když mi Sanbalat posílal takový vzkaz popáté, jeho služebník měl s sebou otevřený dopis.6V něm stálo: „Mezi národy se proslýchá a Gešem to potvrzuje, že s Židy plánuješ vzpouru. Proto stavíš ty hradby. Podle těch zpráv prý chceš být jejich králem.7Dokonce jsi ustanovil proroky, aby o tobě v Jeruzalémě hlásali: ‚Judsko má krále!‘ Král se o tom všem určitě dozví, proto přijď a poradíme se spolu.“8Vzkázal jsem mu toto: „Nic z toho, o čem mluvíš, se neděje. Jen sis to vymyslel.“9Ti všichni se nás snažili zastrašit. Mysleli si, že ochabneme a necháme dílo nedokončené, ale já jsem se modlil: „Dej mi sílu!“10Když jsem vešel do domu Šemajáše, syna Delajáše, syna Mehetabelova, byl zaražený a řekl mi: „Pojďme se sejít v Božím domě, uvnitř v chrámě. Chrámové dveře musíme zavřít. Chtějí tě totiž zavraždit. V noci tě přijdou zavraždit!“11„Člověk jako já by měl utíkat?“ řekl jsem na to. „A copak někdo jako já může jít do svatyně a přežít? Nepůjdu tam.“12Poznal jsem totiž, že ho neposlal Bůh. Takhle mi prorokoval, protože mu zaplatil Tobiáš a Sanbalat.13Zaplatili mu, abych se polekal, poslechl ho a zhřešil. Tak bych jim dal příležitost k pomluvám, aby očernili mé jméno.14Pamatuj, Bože můj, na Tobiáše a Sanbalata i na jejich činy. Pamatuj také na prorokyni Noadiu a na další proroky, kteří mě chtěli zastrašit.
Hradby dokončeny
15Hradby byly dokončeny během dvaapadesáti dnů, pětadvacátého dne měsíce elul.[1]16Když se to doslechli všichni naši nepřátelé ve všech okolních národech, byli zděšeni a zdrceni. Poznali, že to dílo pochází od našeho Boha.17Mezi judskou šlechtou a Tobiášem celou tu dobu odcházelo a přicházelo množství dopisů.18Mnozí v Judsku s ním byli spojeni přísahou, protože byl zetěm Šekaniáše, syna Arachova, a jeho syn Jochanan si vzal dceru Mešulama, syna Berechiášova.19Vychvalovali ho přede mnou a donášeli mu na mě. Tobiáš pak psal dopisy, aby mě zastrašil.
— Boj proti pokušením - Nehemjáš vítězí nad nepřáteli v jistotě, že koná dílo Boží.
1 Když se doneslo Sanbalatovi, Tóbijášovi, Gešemovi Arabskému a ostatním našim nepřátelům, že jsem vystavěl hradby, takže v nich nezbylo trhliny – ovšem do té doby jsem ještě nevsadil vrata do bran –,2 poslal ke mně Sanbalat a Gešem se vzkazem: „Přijď, sejdeme se spolu v některé vsi na pláni Ónu.“ Zamýšleli však provést mi něco zlého.3 Poslal jsem k nim tedy posly se vzkazem: „Dělám veliké dílo, proto nemohu odejít. Mělo by se to dílo snad přerušit tím, že bych je opustil a sestoupil k vám?“4 Stejný vzkaz mi poslali čtyřikrát a já jsem jim pokaždé stejně odpověděl. 5 Stejným způsobem poslal ke mně Sanbalat po páté svého služebníka, a to s otevřeným dopisem.6 Bylo v něm napsáno: „Proslýchá se mezi pohany, i Gašmu to říká, že ty a Judejci pomýšlíte na vzpouru, že proto stavíš hradby, a ty sám prý se chceš stát jejich králem.7 Také jsi prý ustanovil proroky, aby o tobě v Jeruzalémě provolávali: ‚To je král judský.‘ Tato slova se jistě donesou ke králi. Proto přijď, poradíme se spolu.“8 Odpověděl jsem mu: „Nic z toho, co říkáš, se nestalo. Ty sám sis to vymyslel.“9 Ti všichni nás chtěli zastrašit. Říkali si: „Upustí od díla a ono se neuskuteční.“ „Proto nyní, Bože, posilni mé ruce!“ 10 Vstoupil jsem do domu Šemajáše, syna Delajáše, syna Mehetabelova, který žil odloučeně. Řekl: „Sejděme se v domě Božím, uvnitř chrámu; musíme však zavřít chrámová vrata, protože se tě chystají zavraždit; v noci přijdou, aby tě zavraždili.“11 Odpověděl jsem: „Člověk jako já má prchat? Což může někdo jako já vstoupit do chrámu a zůstat naživu? Nevstoupím.“12 Zjistil jsem totiž, že ho Bůh neposlal. To proroctví mluvil proti mně, protože ho najali Tóbijáš a Sanbalat.13Byl najat proto, abych ze strachu tak jednal a zhřešil. Chtěli toho využít, aby pošpinili mé jméno a potupili mě.14 „Pamatuj, můj Bože, na Tóbijáše a na Sanbalata, na tyto jejich skutky, a také na prorokyni Nóadju a na ostatní proroky, kteří mě zastrašovali.“ 15 Hradby byly úplně dostavěny dvacátého pátého dne měsíce elúlu, za dvaapadesát dní.16 Jak o tom uslyšeli všichni naši nepřátelé a spatřili to všichni pohané z okolí, velice zmalomyslněli. Poznali totiž, že toto dílo bylo vykonáno s pomocí našeho Boha.17 V oněch dnech judští šlechtici často posílali dopisy Tóbijášovi a od Tóbijáše přicházely dopisy jim.18 Mnozí v Judsku s ním totiž byli spjati přísahou, neboť byl zetěm Árachova syna Šekanjáše a jeho syn Jóchanan si vzal dceru Berekjášova syna Mešuláma.19 Také ho přede mnou vychvalovali a má slova donášeli jemu. A Tóbijáš posílal dopisy, aby mě zastrašoval.