1Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim:2„Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu.3Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít.4Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘5Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem.6Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili.7Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil.8Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni.9Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.‘10Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli – zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty.11Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha.12Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?‘ On ale mlčel.13Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.‘14Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“
Čí je ten obraz?
15Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo.16Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. „Mistře,“ řekli, „víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo.17Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“18Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci?19Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu tedy denár.20„Čí je ten obraz a nápis?“ zeptal se jich.21„Císařův,“ odpověděli. „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim.22V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.
Bůh je Bohem živých
23Tentýž den k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a zeptali se ho:24„Mistře, Mojžíš řekl, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.[1]25U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bez potomků, a tak zanechal svou ženu svému bratru.26Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem až po sedmého.27Nakonec pak zemřela i ta žena.28Kdo z těch sedmi ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Měli ji přece všichni!“29Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc.30Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi.31Ale pokud jde o vzkříšení z mrtvých – copak jste nečetli, jak vám Bůh řekl:32‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘?[2] On není Bohem mrtvých, ale živých!“33A když to zástupy uslyšely, žasly nad jeho učením.
Největší přikázání
34Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se spolu.35Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel:36„Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“37Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘[3]38To je první a největší přikázání.39Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘[4]40V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Syn, nebo Pán?
41A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal:42„Co si myslíte o Mesiáši? Čí je to syn?“ „Davidův,“ odpověděli.43Na to jim řekl: „Jak ho tedy David může v Duchu nazývat Pánem? Říká přece:44‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘[5]45Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“46A nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.
1 A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích:2 „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu.3 Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít.4 Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘5 Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem.6 Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je.7 Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil.8 Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni;9 jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘10 Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.
— Podobenství o svatebním šatě
11 Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu.12 Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo.13 Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘14 Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“
— Spor o daň císaři
15 Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku.16 Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka.17 Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“18 Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci?19 Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár.20 On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“21 Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“22 Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.
— Spor o vzkříšení
23 V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz:24 „Mistře, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘25 U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru.26 Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm.27 Naposledy ze všech zemřela ta žena.28 Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!“29 Ježíš jim však odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží.30 Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé.31 A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil:32 ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“33 Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.
— Největší přikázání
34 Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se35 a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel:36 „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“37 On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘38 To je největší a první přikázání.39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘40 Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
— Mesiáš, Syn Davidův
41 Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš:42 „Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?“ Odpověděli mu: „Davidův.“43 Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví: 44 ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘ 45 Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?“46 A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.