1Tehdy se přeplavili přes jezero do gerasenského[1] kraje.2Jakmile vystoupil z lodi, ihned proti němu z hrobů vyšel člověk posedlý nečistým duchem.3Bydlel v hrobech a nikdo ho už nemohl ani svázat řetězem.4Předtím býval často spoután okovy a řetězy, ale on ty řetězy vždy roztrhal a okovy rozlámal, takže ho nikdo nemohl zkrotit.5Pořád, ve dne i v noci, byl v hrobkách a na horách, křičel a tloukl se kamením.6Jakmile z dálky uviděl Ježíše, přiběhl a padl před ním na kolena.7Hlasitě vykřikl: „Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Pro Boha tě zapřísahám, netrýzni mě!“8(Ježíš mu totiž řekl: „Vyjdi z toho člověka, nečistý duchu!“)9„Jak se jmenuješ?“ ptal se ho Ježíš. „Mé jméno je Legie,“ odpověděl. „Je nás totiž hodně.“10A velice ho prosil, ať je nevyhání z toho kraje.11Na úbočí hory se tam páslo veliké stádo prasat.12Démoni ho proto prosili: „Pusť nás do těch prasat, ať vejdeme do nich!“13Ježíš jim to povolil, a tak ti nečistí duchové vyšli a vstoupili do prasat. Asi dvoutisícové stádo se jich pak rozběhlo ze srázu dolů do jezera, kde utonulo.14Pasáci tehdy utekli a rozhlásili to ve městě i na venkově. Lidé se šli podívat, co se to stalo.15Když přišli k Ježíšovi a viděli toho, který býval posedlý tou Legií, jak tam sedí oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach.16Jakmile jim očití svědkové vylíčili, jak to bylo s tím posedlým a s těmi prasaty,17začali ho prosit, ať opustí jejich kraj.18Když pak nastupoval na loď, žádal ho ten, který býval posedlý, aby s ním mohl zůstat.19On mu to ale nedovolil. Řekl mu: „Jdi domů ke svým a vypravuj jim, jak veliké věci pro tebe udělal Pán a jak se nad tebou slitoval.“20Odešel tedy a začal v Dekapoli rozhlašovat, co všechno pro něj Ježíš udělal. Všichni byli ohromeni.
Kdo se mě dotkl?
21Když se pak Ježíš přeplavil lodí zpátky na druhý břeh, sešel se k němu u jezera veliký zástup.22Přišel k němu jeden z představených synagogy jménem Jairos, a jakmile ho uviděl, padl mu k nohám.23Snažně ho prosil: „Moje dcerka umírá! Pojď, vlož na ni ruce, ať je uzdravená a může žít.“24A tak šel s ním. Veliký zástup šel za ním a tlačili se na něj.25Byla tam jedna žena, která už dvanáct let krvácela.26Mnoho vytrpěla od mnoha lékařů, utratila všechno, co měla, ale nic jí nepomohlo a bylo jí čím dál hůř.27Když uslyšela o Ježíši, prošla k němu davem zezadu a dotkla se jeho roucha.28Řekla si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho roucha, budu uzdravena.“29Její krvácení ihned přestalo a na těle pocítila, že byla z toho trápení uzdravena.30Ježíš v nitru ihned pocítil, že z něj vyšla moc. Otočil se v davu a zeptal se: „Kdo se dotkl mého roucha?“31Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, že se na tebe tlačí dav, a ptáš se: Kdo se mě dotkl?“32On se ale rozhlížel, aby viděl, kdo to udělal.33Když ta žena poznala, co se s ní stalo, přistoupila, v posvátné úctě před ním padla na kolena a pověděla mu celou pravdu.34Ježíš jí odpověděl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď uzdravena ze svého trápení.“
Talitha kum
35Ještě to ani nedořekl, když přišli poslové z domu představeného synagogy se slovy: „Tvá dcera umřela. Proč ještě obtěžovat mistra?“36Ježíš ale jejich slova neposlouchal. „Neboj se, jenom věř,“ řekl představenému synagogy.37Nikomu nedovolil, aby ho doprovázel, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.38Když přišel k domu představeného synagogy a uviděl veliký rozruch, všechny plačící a hlasitě naříkající,39vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? To dítě neumřelo. Jen spí.“40Oni se mu ale smáli. Když všechny vyhnal, vzal otce a matku dítěte i ty, kteří byli s ním, a vešel do místnosti, kde bylo dítě.41Vzal dívku za ruku a řekl jí: „Talitha kum,“ což se překládá: „Děvčátko, říkám ti, vstávej.“42Ta dívka hned vstala a začala se procházet. Bylo jí dvanáct let. Přítomných se zmocnil nesmírný úžas,43ale on jim jasně přikázal, ať se o tom nikdo nedozví. Řekl jim také, ať jí dají najíst.
1 Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské.2 Sotva Ježíš vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk posedlý nečistým duchem.3 Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy.4 Často už ho spoutali okovy i řetězy, ale on řetězy ze sebe vždy strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit.5 A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením.6 Když spatřil zdálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem7 a hrozně křičel: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!“8 Ježíš mu totiž řekl: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“9 A zeptal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Mé jméno je ‚Legie‘, poněvadž je nás mnoho.“10 A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny.11 Páslo se tam na svahu hory veliké stádo vepřů.12 Ti zlí duchové ho prosili: „Pošli nás, ať vejdeme do těch vepřů!“13 On jim to dovolil. Tu nečistí duchové vyšli z posedlého a vešli do vepřů; a stádo se hnalo střemhlav po srázu do moře a v moři se utopilo. Bylo jich na dva tisíce. 14 Pasáci utekli a donesli o tom zprávu do města i do vesnic. Lidé se šli podívat, co se stalo.15 Přišli k Ježíšovi a spatřili toho posedlého, který míval množství zlých duchů, jak sedí oblečen a chová se rozumně; a zděsili se.16 Ti, kteří to viděli, vyprávěli jim o tom posedlém a také o vepřích, co se s nimi stalo.17 Tu počali prosit Ježíše, aby odešel z těch končin.18 Když vstupoval na loď, prosil ho ten člověk dříve posedlý, aby směl být s ním.19 Ale Ježíš mu to nedovolil a řekl: „Jdi domů ke své rodině a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval.“20 Ten člověk odešel a začal zvěstovat v Dekapoli, jak veliké věci mu učinil Ježíš; a všichni se divili.
— Vzkříšení dcery Jairovy
21 Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu a byl ještě na břehu moře, shromáždil se k němu velký zástup.22 Tu přišel jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám23 a úpěnlivě ho prosil: „Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“24 Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj. 25 Byla tam jedna žena, která měla dvanáct let krvácení.26 Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu.27 Když se doslechla o Ježíšovi, přišla zezadu v zástupu a dotkla se jeho šatu.28 Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“29 A rázem jí přestalo krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení.30 Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se to dotkl mého šatu?“31 Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: ‚Kdo se mne to dotkl?‘“32 On se však rozhlížel, aby našel tu, která to učinila.33 Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla mu celou pravdu.34 A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!“ 35 Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?“36 Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: „Neboj se, jen věř!“37 A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana.38 Když přišli do domu představeného synagógy, spatřil velký rozruch, pláč a kvílení.39 Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí.“40 Oni se mu posmívali. Ale on všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vstoupil tam, kde dítě leželo.41 Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum,“ což znamená: ‚Děvče, pravím ti, vstaň!‘42 Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení.43 Ježíš jim přísně nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.