1Znovu pak začal vyučovat u jezera. Shromáždil se k němu tak obrovský zástup, že nastoupil do lodi na jezeře a posadil se. Celý ten zástup byl na břehu2a on je v podobenstvích učil o mnoha věcech. Ve svém vyučování jim řekl:3„Slyšte: Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval.4A jak rozséval, některá semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je.5Jiná padla na skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku.6Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen, uschla.7Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je, takže nevydala úrodu.8Ještě jiná však padla na dobrou půdu, vzešla, vzrostla a vydala úrodu – některé dalo třicetinásobek, jiné šedesátinásobek a jiné stonásobek.“9Potom dodal: „Kdo má uši k slyšení, slyš.“10Jakmile byl o samotě, ti, kdo byli s ním, se ho spolu s Dvanácti ptali na ta podobenství.11„Vám je svěřeno tajemství Božího království,“ odpověděl jim, „ale těm, kdo jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích,12aby ‚hleděli a hleděli, ale nechápali, poslouchali a slyšeli, ale nerozuměli, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno.‘“[1]13Tehdy jim řekl: „Vy to podobenství nechápete? A jak porozumíte všem ostatním podobenstvím?14Rozsévač rozsévá Slovo.15Ti, kterým se rozsévá Slovo podél cesty, jsou tito: Jakmile uslyší, ihned přichází satan a bere Slovo, které do nich bylo zaseto.16Ti, kterým se seje na skalnatou půdu, jsou pak tito: Jakmile uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají,17ale nemají v sobě kořen a jsou nestálí. Když potom kvůli Slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadají.18Další jsou ti, kterým se seje do trní: To jsou ti, kteří slyší Slovo,19ale pak přicházejí starosti tohoto světa, oklamání bohatstvím a chtivost po dalších věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným.20A pak jsou ti, u kterých se seje na dobré půdě: Slyší Slovo, přijímají je a přinášejí úrodu – jeden třicetinásobnou, jiný šedesátinásobnou a jiný stonásobnou.“
Jiná podobenství o Království
21Dále jim řekl: „Přináší se snad lampa, aby ji postavili pod vědro nebo pod postel? Nemá se postavit na svícen?22Není totiž nic skrytého, co by nemělo být zjeveno, ani nic tak utajeného, aby to nevyšlo najevo.23Má-li kdo uši k slyšení, slyš!“24Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co posloucháte. Jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno a ještě vám bude přidáno.25Tomu, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.“26Potom řekl: „Boží království působí, jako když člověk hodí zrno na zem.27Spí a vstává ve dne i v noci a to zrno klíčí a roste, a on ani neví jak.28Země totiž plodí úrodu sama od sebe – nejdříve stéblo, potom klas a potom zralé obilí v klasu.29A když úroda dozraje, ihned se chopí srpu, protože nastala žeň.“30Řekl také: „K čemu přirovnáme Boží království? Jakým podobenstvím ho představíme?31Je jako zrnko hořčice, které když je zaseto do země, je nejmenší ze všech semen na zemi.32Jakmile je však zaseto, roste, až je větší než všechny byliny, a vypouští mohutné větve, takže i ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.“33Přinášel jim Slovo v mnoha takových podobenstvích, nakolik byli schopni rozumět.34Nemluvil k nim jinak než v podobenstvích, ale svým učedníkům všechno v soukromí vysvětloval.
Kdo to vůbec je?
35Večer onoho dne jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu.“36Opustili tedy zástup a vzali ho, jak byl, na loďku. Byly s ním i jiné loďky.37Tehdy se strhla veliká větrná bouře. Vlny se valily na loď a ta se už naplňovala vodou.38On ale spal na polštáři na lodní zádi. Vzbudili ho tedy: „Mistře, nezajímá tě, že umíráme?“39Když se probudil, okřikl vítr a přikázal vlnám: „Tiše, klid!“ Vítr se utišil a nastal naprostý klid.40„Proč se tak bojíte?“ řekl jim pak. „Ještě pořád nemáte víru?“41Byli z toho úplně vyděšení. „Kdo to vůbec je?“ ptali se jeden druhého. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“
Marek 4
Český ekumenický překlad
— Podobenství o rozsévači
1 Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu.2 Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl:3 „Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat.4 Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je.5 Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi.6 Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.7 Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.8 A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný.“9 A řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“
— Důvod řeči v podobenstvích
10 Když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním spolu s Dvanácti, co znamenají podobenství.11 Řekl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, je to všecko hádankou,12 aby ‚hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno.‘“
— Výklad podobenství o rozsévači
13 Řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním?14 Rozsévač rozsívá slovo.15 Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a bere slovo do nich zaseté.16 A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají.17 Nezakořenilo v nich však a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají.18 U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo,19 ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody.20 A pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou.“
— Světlo určené na svícen
21 A řekl jim: „Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen?22 Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo.23 Kdo má uši k slyšení, slyš!“ 24 Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám, a ještě přidá.25 Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“
— Podobenství o zasetém semenu
26 Dále řekl: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země;27 ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.28 Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.29 A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň.“
— Podobenství o hořčičném zrnu
30 Také řekl: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?31 Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi;32 ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.“ 33 V mnoha takových podobenstvích k nim mluvil, tak jak mohli rozumět.34 Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všecko vykládal.
— Utišení bouře
35 Téhož dne večer jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu!“36 Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely.37 Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná.38 On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“39 Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni, utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho.40 Ježíš jim řekl: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“41 Zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“