Lukáš 1,79 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 Už mnozí se pokusili sepsat vyprávění o věcech, které se mezi námi udály, 2 tak jak nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova. 3 I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno znovu pečlivě prozkoumal, 4 abys poznal, jak spolehlivé je učení, které jsi přijal.

Radostná novina

5 Za dnů judského krále Heroda^[1] žil jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta. 6 Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení, 7 neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku. 8 Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu. 9 Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo. 10 V čase zapalování kadidla se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě. 11 Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře. 12 Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem. 13 Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. 14 Budeš se z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí, 15 neboť bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým. 16 Mnohé ze synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu. 17 Před jeho tváří půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům^[2] a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.“ 18 „Podle čeho to poznám?“ zeptal se anděla Zachariáš. „Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku.“ 19 Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Boží tváří! Byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tu radostnou novinu. 20 Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou.“ 21 Lidé zatím čekali na Zachariáše a divili se, že se tak dlouho zdržuje v chrámu. 22 Když konečně vyšel, nemohl s nimi mluvit, a tak poznali, že musel mít v chrámu vidění. Zůstával totiž němý a dorozumíval se s nimi posunky. 23 Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů. 24 Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si: 25 „Takto se ke mně zachoval Hospodin – přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!“

Nic není nemožné

26 Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret 27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie. 28 Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“^[3] 29 Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela. 30 Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha! 31 Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32 Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. 33 Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“ 34 „Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“ 35 „Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží. 36 A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci. 37 U Boha přece není nic nemožné.“ 38 Marie řekla: „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova!“ Tehdy od ní anděl odešel.

Má duše velebí Hospodina

39 V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova. 40 Když vešla do Zachariášova domu, pozdravila Alžbětu, 41 a jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta byla naplněna Duchem svatým 42 a hlasitě zvolala: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! 43 Jaká čest, že ke mně přišla matka mého Pána! 44 Hle, jakmile tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém lůnu poskočilo radostí. 45 Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí Hospodin slíbil.“ 46 Marie na to řekla: „Má duše velebí Hospodina 47 a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli, 48 neboť si všiml ponížení své služebnice. Hle, od nynějška všechna pokolení budou vyprávět o mé blaženosti, 49 neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté 50 a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí, trvá od pokolení do pokolení. 51 Svou paží dokázal moc, rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky. 52 Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil. 53 Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. 54 Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství – 55 jak zaslíbil našim otcům – vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.“ 56 Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů.

Janovo narození

57 Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna. 58 Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní. 59 Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli mu dát jméno podle jeho otce, Zachariáš. 60 Jeho matka jim na to řekla: „Ne, bude se jmenovat Jan.“ 61 Namítli jí: „Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!“ 62 Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat. 63 Požádal o tabulku a napsal: „Jmenuje se Jan.“ Všichni se podivili 64 a vtom se mu otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a on dobrořečil Bohu. 65 Na všechny jejich sousedy přišla bázeň a lidé si o tom všem povídali po celých judských horách. 66 Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali v srdci a říkali: „Co to bude za dítě?“ A ruka Hospodinova byla s ním. 67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval: 68 „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid! 69 Vyzdvihl nám roh spásy^[4] v domě svého služebníka Davida, 70 jak to sliboval ústy svých svatých proroků, kteří byli už od věků. 71 Spasil nás od našich nepřátel a z ruky všech, kdo nás nenávidí. 72 Prokázal milosrdenství našim otcům a vzpomenul na svou svatou smlouvu – 73 na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi, 74 že nás vysvobodí z ruky nepřátel, abychom beze strachu sloužili jemu 75 ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života. 76 A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty, 77 dát jeho lidu poznat spasení v odpuštění jejich hříchů 78 pro niterné milosrdenství našeho Boha, v němž nás navštíví jako Svítání shůry, 79 aby se ukázal bydlícím v temnotě a stínu smrti^[5] a přivedl naše nohy na cestu pokoje.“ 80 Chlapec pak rostl a sílil v duchu a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

— Věnování Theofilovi

1 I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily, 2 jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova, 3 rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile, 4 abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.

— Předpověď narození Jana Křtitele

5 Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta. 6 Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení. 7 Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba již byli pokročilého věku. 8 Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu, 9 připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo. 10 Venku se v hodinu té oběti modlilo veliké množství lidu. 11 Tu se mu ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo. 12 Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň. 13 Anděl mu řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. 14 Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. 15 Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým. 16 A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; 17 sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.“ 18 Zachariáš řekl andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena je pokročilého věku.“ 19 Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst. 20 Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní.“ 21 Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě. 22 Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý. 23 Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů. 24 Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si: 25 “Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi.“

— Předpověď narození Ježíšova

26 Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, 27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. 28 Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ 29 Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. 30 Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. 31 Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32 Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. 33 Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ 34 Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ 35 Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. 36 Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. 37 Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“ 38 Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.

— Setkání Marie a Alžběty

39 V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova. 40 Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu. 41 Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým 42 a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. 43 Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? 44 Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. 45 A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.“

— Mariin chvalozpěv

46 Maria řekla: „Duše má velebí Pána 47 a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, 48 že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, 49 že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno 50 a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. 51 Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; 52 vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil, 53 hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. 54 Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, 55 jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.“ 56 Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.

— Narození Jana Křtitele

57 Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. 58 A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní. 59 Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. 60 Jeho matka na to řekla: „Nikoli, bude se jmenovat Jan.“ 61 Řekli jí: „Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!“ 62 Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno. 63 On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili. 64 Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. 65 Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těchto událostech. 66 Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: „Čím toto dítě bude?“ A ruka Hospodinova byla s ním.

— Chvalozpěv Zachariášův

67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil: 68 „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid 69 a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka, 70 jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna; 71 zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí, 72 slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu, 73 na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá, 74 abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu 75 jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života. 76 A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu 77 a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů, 78 pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti, 79 aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“ 80 Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.