1Je hrozná věc, kterou jsem viděl pod sluncem a která těžce doléhá na lidi:2Bůh někomu dopřeje bohatství, jmění i slávu, takže mu v životě nechybí nic, nač si vzpomene. Bůh mu však nedovolí těch věcí užít – nechá je užívat někomu cizímu. Jak je to marné a bolestné!3Kdyby měl člověk třeba sto dětí a dožil se velké spousty let, kdyby však v životě nezakusil štěstí a nakonec neměl ani hrob, pak říkám, že i potracené dítě je šťastnější než on!4Přišlo nazmar a ve tmě zmizí, jeho jméno zůstane skryto v tmách,5nevidí slunce a o ničem neví, narozdíl od něj má ale klid.6Kdyby ten člověk žil dvakrát tisíc let, kdyby však štěstí nezažil – což všichni tamtéž nemíří?7Veškeré pachtění má nasytit lidská ústa, duše však přesto zůstává hladová.8Jakou má výhodu moudrý před hlupákem? K čemu je chudákovi, že ví, jak se chovat před lidmi?9Lepší je, co je vidět očima, než to, za čím duše utíká. I to je však marnost a honba za větrem.10Vše, co se děje, už bylo pojmenováno, dávno je známo, jak na tom člověk je – s tím, kdo je silnější, nemůže soupeřit.11Čím více slov, tím větší marnost! Co z toho všeho člověk má?12Kdo ví, v čem spočívá lidské štěstí v těch pár dnech marného života, který pomine jako stín? Kdo člověku poví, co se bude dít pod sluncem, až on tu nebude?
1 Je zlo, které jsem pod sluncem viděl, a je mezi lidmi časté:2 Někomu Bůh dává bohatství a poklady i slávu, takže nepostrádá pro sebe nic z toho všeho, po čem touží. Bůh však mu nedá možnost toho užívat a má z toho užitek někdo cizí. To je pomíjivost a zlý neduh. 3 Kdyby někdo zplodil synů sto a byl živ mnoho let a bylo sebevíc dnů jeho věku, pokud dobra neužil a nebyl řádně pohřben, pravím, že mrtvý plod je na tom lépe než on. 4 Vešel do pomíjivosti, zapadl v temnotách a temnotou je přikryto jeho jméno; 5 ani slunce nespatřil, nic nepoznal a má klidu víc než onen člověk. 6 A kdyby žil dvakrát tisíc let a dobra neokusil, zdali oba neodejdou do stejného místa? 7 Všechno lidské pachtění je pro ústa, duše ukojena není. 8 A jakou má přednost moudrý před hlupákem? Co má ze života utištěný, i kdyby žít uměl? 9 Lepší je, co vidí oči, než za čím se žene duše; i to je pomíjivost a honba za větrem.
— Skrytost zítřka
10 Cokoli vzniklo, dávno dostalo své jméno. A je známo, že ten, jenž byl nazván Adam (to je Člověk), nemůže se přít s tím, který má převahu nad ním. 11 Čím více slov, tím více pomíjivosti. A jaký užitek má z toho člověk? 12 Kdo může vědět, co je člověku v životě k dobru, v časných dnech jeho pomíjivého žití, jež jako stín mu plynou? Kdo oznámí člověku, co pod sluncem nastane po něm?