1Posílej svůj chléb po vodě – po čase znovu najdeš jej.2Rozděl vše na sedm nebo i osm dílů, vždyť nevíš, co zlého může potkat zem.3Když se oblaka naplní vodou, průtrž se na zemi vylije. Když spadne strom, zůstane ležet, ať padl k jihu nebo na sever.4Kdo čeká vítr, nikdy nezaseje, kdo hledí na mraky, nikdy nesklidí.5Tak jako nerozumíš cestě větru anebo zárodku v lůnu těhotné, stejně tak nerozumíš dílu Boha, jenž působí to vše.6Rozsívej zrána svoje zrno ani zvečera své ruce neskládej – vždyť nevíš, zda se zdaří to, či ono, či zda je stejně dobré obojí.
Raduj se z mládí
7Jak sladké je světlo; vidět slunce je tak příjemné!8Jakkoli dlouho člověk žije, ze všech těch let ať se raduje – ať ale přitom pamatuje, kolik jej čeká dnů v temnotě. Vše, co přijde, je zmar.9Raduj se, mladíku, ze svého mládí; ze srdce vesel se, dokud jsi mlád. Jdi, kam tě vede tvé vlastní srdce, za tím, co vidíš svýma očima. Buď si však vědom, že s tímto vším před Božím soudem budeš stát.10Zármutek si k srdci nepřipouštěj a všechny potíže drž si od těla – vždyť dětství a mládí je marnost prchavá!
1 Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš. 2 Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm, nevíš, co zlého se na zemi stane. 3 Jestliže mraky se naplní, spustí se na zemi déšť; jestliže strom padne k jihu či na sever, zůstane na místě, kam padl. 4 Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet. 5 Jako nevíš, jaká je cesta větru, jak v životě těhotné vznikají kosti, tak neznáš dílo Boha, který to všechno koná. 6 Rozsévej své símě zrána, nedopřej svým rukám klidu do večera, neboť nevíš, zda se zdaří to či ono, či zda obojí je stejně dobré. 7 Sladké je světlo a vidět slunce je milé očím. 8 I když se člověk dožije mnoha let, ať se z nich raduje ze všech, ale na dny temnoty ať pamatuje, že jich bude mnoho. Cokoli přijde, je pomíjivost.
— Pamatuj na Stvořitele
9 Raduj se, jinochu, ze svého mládí, užívej pohody ve svém jinošství a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých očí. Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud. 10 Hoře si ze srdce vykliď a drž si od těla zlo, vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé.