1Ježíš potom odešel za Galilejské (neboli Tiberiadské) jezero2a šel za ním veliký zástup, protože viděli, jaká zázračná znamení konal na nemocných.3Ježíš vystoupil na horu a posadil se tam se svými učedníky.4Blížily se židovské svátky Velikonoc.5Ježíš pozvedl oči, a když uviděl, že za ním jde takový zástup, zeptal se Filipa: „Kde nakoupíme chleby, aby se ti lidé najedli?“6(To ovšem řekl, aby ho vyzkoušel, neboť sám věděl, co má udělat.)7Filip mu odpověděl: „Nestačilo by nám chleba ani za dvě stě denárů,[1] aby se na každého dostalo aspoň trochu!“8Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl:9„Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě rybky. Ale co je to pro tolik lidí?“10Ježíš však řekl: „Zařiďte, ať se lidé posadí.“ Na tom místě bylo hodně trávy, a tak se posadili v počtu asi pěti tisíc mužů.11Ježíš vzal ty chleby, vzdal díky a rozdával sedícím; také ryb rozdal, kolik jen chtěli.12Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Posbírejte zbylé nalámané kousky, ať se nic neztratí.“13Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů kousky z těch pěti ječných chlebů, které zbyly po těch, kdo jedli.
To jsem já!
14Když lidé viděli, jaké zázračné znamení vykonal, říkali: „Je to opravdu ten Prorok, který měl přijít na svět!“[2]15Ježíš poznal, že se chystají přijít a vzít ho, aby ho udělali králem, a tak se o samotě vrátil na horu.16Večer jeho učedníci sešli dolů k jezeru,17nastoupili na loď a plavili se na druhý břeh do Kafarnaum. Ačkoli se už setmělo, Ježíš k nim nepřišel.18Jezero se začalo vzdouvat silným větrem.19Když odpluli asi pětadvacet nebo třicet honů,[3] spatřili Ježíše, jak kráčí po hladině a blíží se k lodi. Vyděsili se,20ale on jim řekl: „To jsem já, nebojte se!“21Tehdy ho ochotně vzali na loď, a ta se hned ocitla u břehu, k němuž pluli.
Chléb života
22Druhého dne si zástup, který zůstal na protějším břehu jezera, uvědomil, že tam byla jen jediná loďka a že Ježíš na ni nenastoupil se svými učedníky, ale ti odpluli sami.23(Od Tiberiady ovšem připluly jiné loďky blízko k tomu místu, kde jedli chléb, když Pán vzdal díky.)24Když tedy zástup uviděl, že tam Ježíš ani jeho učedníci nejsou, nastoupili i oni do loděk a přijeli do Kafarnaum, kde hledali Ježíše.25Když ho pak našli na druhém břehu jezera, ptali se ho: „Rabbi, kdy ses sem dostal?“26Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Nehledáte mě proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli ty chleby a byli jste nasyceni.27Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka. Na něj totiž Bůh Otec vtiskl svou pečeť.“28„Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho.29Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“30„Jaké znamení vykonáš, abychom ho viděli a uvěřili ti?“ zeptali se ho. „Co děláš?31Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘“[4]32Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Ten chléb z nebe vám nedal Mojžíš. Můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe.33Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“34„Pane, dávej nám ten chléb vždycky,“ řekli mu.35Ježíš jim odpověděl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit.36Ale jak jsem vám řekl: I když jste mě viděli, nevěříte.37Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven.38Sestoupil jsem z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal.39A toto je vůle Toho, který mě poslal – abych nikoho z těch, které mi dal, neztratil, ale vzkřísil je v poslední den.40Neboť toto je vůle mého Otce, který mě poslal – aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v poslední den.“41Židé pak na něj reptali, že řekl: „Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe.“42Říkali: „Není to snad ten Ježíš, syn Josefův? Jeho otce i matku známe; jak tedy může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“43„Přestaňte spolu reptat!“ odpověděl jim Ježíš.44„Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím v poslední den.45V Prorocích je psáno: ‚A budou všichni vyučeni od Boha.‘[5] Každý, kdo slyší Otce a učí se od něj, přichází ke mně.46Ne že by někdo viděl Otce; jediný, kdo viděl Otce, je ten, který je od Boha.47Amen, amen, říkám vám: Kdo věří, má věčný život.48Já jsem chléb života.49Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli.50Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něj jí, nezemřel.51Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdokoli by ten chléb jedl, bude žít navěky. Chléb, který dám já, je mé tělo, které dám za život světa.“52Židé se mezi sebou začali hádat: „Jak nám tenhle může dát jíst své tělo?“53Ježíš jim ale řekl: „Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život.54Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den.55Mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj.56Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.57Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě.58Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe. Ne jako když otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“59Toto vše řekl, když učil v synagoze v Kafarnaum.
Těžká slova
60Mnozí z jeho učedníků, kteří to slyšeli, si tehdy řekli: „To jsou těžká slova. Kdo to může poslouchat?“61Ježíš v nitru poznal, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a tak jim řekl: „Tohle vás uráží?62A co kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?63Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život.64Někteří z vás ale nevěří.“ (Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěřili a kdo ho zradí.)65Potom dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“66Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít.67„Chcete odejít i vy?“ zeptal se Ježíš tehdy svých Dvanácti.68„Pane, ke komu bychom šli?“ odpověděl mu Šimon Petr. „Ty máš slova věčného života69a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“70„Vyvolil jsem si vás dvanáct,“ řekl jim na to Ježíš; „jeden z vás je ale ďábel.“71A to řekl o Jidáši, synu Šimona Iškariotského. Ten ho měl zradit, ačkoli byl jedním z Dvanácti.
1 Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji.2 Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných.3 Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky.4 Byly blízko židovské svátky velikonoční.5 Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: „Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?“6 To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit.7 Filip mu odpověděl: „Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo.“8 Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra:9 „Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!“10 Ježíš řekl: „Ať se všichni posadí!“ Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc.11 Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl.12 Když se nasytili, řekl svým učedníkům: „Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!“13 Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly.14 Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: „Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!“15 Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám.
— Ježíš kráčí po moři
16 Když nastal večer, sestoupili jeho učedníci k moři,17 vstoupili na loď a jeli na druhý břeh do Kafarnaum. Už se setmělo, a Ježíš s nimi stále ještě nebyl.18 Moře se vzdouvalo mocným náporem větru.19 Když veslovali asi pětadvacet nebo třicet stadií, spatřili Ježíše, jak kráčí po moři a blíží se k lodi; zmocnil se jich strach.20 On však jim řekl: „Já jsem to, nebojte se!“21 Chtěli jej vzít na loď, a hned se loď ocitla u břehu, k němuž jeli.
— O chlebu života
22 Zástup zůstal na protějším břehu moře. Druhého dne si uvědomili, že tam byl jen jeden člun a že Ježíš na něj nevstoupil společně se svými učedníky, ale že učedníci odjeli sami.23 Jiné čluny z Tiberiady však přistály nedaleko místa, kde jedli chléb, nad nímž Pán vzdal díky.24 Když tedy zástup shledal, že Ježíš ani jeho učedníci tam nejsou, vstoupili na ty čluny a jeli ho do Kafarnaum hledat.25 Když jej na druhém břehu moře nalezli, řekli mu: „Mistře, kdy ses sem dostal?“26 Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se.27 Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný; ten vám dá Syn člověka, jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“28 Řekli mu: „Jak máme jednat, abychom konali skutky Boží?“29 Ježíš jim odpověděl: „Toto je skutek, který žádá Bůh: abyste věřili v toho, koho on poslal.“30 Řekli mu: „Jaké znamení učiníš, abychom je viděli a uvěřili ti? Co dokážeš?31 Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ‚Dal jim jíst chléb z nebe.‘“32 Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, chléb z nebe vám nedal Mojžíš; pravý chléb z nebe vám dává můj Otec.33 Neboť Boží chléb je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“ 34 Řekli mu: „Pane, dávej nám ten chléb stále!“35 Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.36 Ale řekl jsem vám: Viděli jste mě, a přece nevěříte.37 Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven,38 neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal;39 a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den.40 Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den.“ 41 Židé proti němu reptali, že řekl: ‚Já jsem chléb, který sestoupil z nebe.‘42 A říkali: „Což tohle není Ježíš, syn Josefův? Vždyť známe jeho otce i matku! Jak tedy může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘!“43 Ježíš jim odpověděl: „Nereptejte mezi sebou!44 Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal; a já ho vzkřísím v poslední den.45 Je psáno v prorocích: ‚Všichni budou vyučeni od Boha.‘ Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně.46 Ne že by někdo Otce viděl; jen ten, kdo je od Boha, viděl Otce.47 Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný.48 Já jsem chléb života.49 Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli.50 Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře.51 Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa.“ 52 Židé se mezi sebou přeli: „Jak nám ten člověk může dát k jídlu své tělo?“53 Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život.54 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.55 Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.56 Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.57 Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne.58 To je ten chléb, který sestoupil z nebe – ne jako jedli vaši otcové, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, živ bude navěky.“59 To řekl, když učil v synagóze v Kafarnaum.
— Petrovo vyznání
60 Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: „To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?“61 Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: „Nad tím se urážíte?62 Co až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve?63 Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.64 Ale někteří z vás nevěří.“ Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. –65 A řekl: „Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ 66 Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili.67 Ježíš řekl Dvanácti: „I vy chcete odejít?“68 Šimon Petr mu odpověděl: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.69 A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží.“70 Ježíš jim odpověděl: „Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel.“71 Mínil Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten ho totiž měl zradit, jeden z Dvanácti.