1Když to uslyšeli ti, kdo zůstali ve stanech, byli bez sebe2strachem a hrůzou. Ani jeden z nich nezůstal druhému po boku, ale všichni se svorně ve zmatku rozutekli po všech cestách do údolí i do hor.3Když se dali na útěk i ti, kteří tábořili v horách kolem Betulie, všichni izraelští válečníci se pustili za nimi.4Uziáš tehdy poslal do Betomestaimu, Beby, Choby a Kony[1] a do všech končin Izraele posly, aby rozhlásili, co se událo, a aby se všichni vrhli na nepřátele a zničili je.5Když to synové Izraele uslyšeli, všichni jako jeden muž zaútočili na Asyřany a pobíjeli je až k Chobě. Dorazili i obyvatelé Jeruzaléma a celého pohoří, neboť i oni dostali zprávu, co se stalo v nepřátelském táboře. Muži z Gileádu a Galileje na nepřátele zaútočili z boku a krutě je bili až k damašským hranicím.6Ostatní obyvatelé Betulie pak vtrhli do asyrského tábora, vydrancovali ho a pobrali tam veliké bohatství.7Co zbylo, si po návratu z oné řeže rozdělili izraelští bojovníci a bylo tam toho tak ohromné množství, že spousta kořisti připadla také vesničkám a statkům v horách i na pláni.
Oslavy v Betulii
8Z Jeruzaléma pak přicestoval velekněz Joakim s radou izraelských starších, aby viděli to dobrodiní, které Hospodin prokázal Izraeli, a navštívili Juditu a pozdravili ji.9Když k ní přišli, všichni jí jedním hlasem dobrořečili: „Jsi slávou Jeruzaléma a velikou pýchou Izraele, velikou chloubou našeho národa!10Toto vše jsi dokázala svou vlastní rukou. Prokázala jsi Izraeli dobrodiní a Bohu jsi udělala radost. Kéž ti Všemohoucí Hospodin žehná na věčné časy.“ A všechen lid na to řekl: „Amen.“11Třicet dní trvalo, než lid vyplenil tábor. Juditě připadl Holofernův stan a všechno jeho stříbrné nádobí, jeho lehátka, umyvadla i veškerý nábytek. Ona to vzala a naložila na mezky, zapřáhla vozy a navršila je kořistí.12Všechny izraelské ženy se seběhly, aby ji spatřily. Dobrořečily jí a tančily na její počest. Judita natrhala zelené proutky a rozdávala je ženám okolo.13Společně se ověnčily olivovými ratolestmi a všechen lid vyrazil ve slavnostním průvodu. Judita v čele vedla tančící ženy a všichni izraelští muži šli za nimi v plné zbroji s věnci a zpívali oslavné písně.14Judita celému Izraeli předzpěvovala tento chvalozpěv a všechen lid se k ní přidal z plných plic.[2]
1Když to uslyšeli ti, kdo byli ve stanech, užasli nad tím, co se stalo.2Padla na ně hrůza a děs a nebylo člověka, který by ještě zůstal při svém druhovi. Rozprchli se jeden jako druhý a utíkali po všech cestách na rovině i v horách.3I ti, kdo tábořili v horách kolem Betúlie, se obrátili na útěk. Tu se na ně vrhli Izraelci, všichni jejich bojovníci.4Uzijáš poslal posly do Baitomastaimu, do Béby, Chóby a Kóly, do celého izraelského území, aby rozhlásili, co se stalo, a aby se všichni vrhli na nepřátele a zničili je.5Když to Izraelci uslyšeli, všichni do posledního muže je napadli a bili až do Chóby. Dostavili se rovněž lidé z Jeruzaléma a z celého pohoří, neboť i jim oznámili, co se stalo v táboře nepřátel. Také obyvatelé Gileádu a Galileje je přepadli mocným úderem, až se dostali k Damašku a k jeho hranicím.6Ostatní obyvatelé Betúlie vpadli do tábora Asyřanů, vyplenili jej a získali bohatou kořist.7Izraelci, kteří se vrátili z bitvy, se zmocnili toho, co zbylo. Také všechny vesnice a dvorce v horách i v rovině získaly velikou kořist; bylo toho převeliké množství. 8Přišel též velekněz Jójakím a rada izraelských starších, kteří bydleli v Jeruzalémě, aby spatřili dobrodiní, které učinil Hospodin Izraeli, a aby uviděli Júditu a pozdravili ji.9Když k ní přišli, všichni jí jednomyslně dobrořečili a řekli jí: „Tys povznesením Jeruzaléma, tys velkou chloubou Izraele, tys velkou pýchou našeho pokolení.10To všechno jsi vykonala svýma rukama, prokázala jsi dobro Izraeli a Bůh v tom našel zalíbení. Buď požehnána od Hospodina, Všemohoucího, na věčné časy!“ A všechen lid řekl: „Staň se!“ 11Třicet dní se dělil lid o kořist z tábora. Júditě dali Holofernův stan a všechny stříbrné předměty i lehátka a nádobí a všechno jeho zařízení. Ona to přijala a naložila na svou mezkyni; pak zapřáhla své vozy a naskládala to na ně.12Všechny izraelské ženy se seběhly, aby ji viděly, dobrořečily jí a daly se na její počest spolu do tance. Júdit nabrala do rukou ratolesti a dala je ženám, které byly s ní.13Ověnčily se olivovými ratolestmi, ona i ty, které byly s ní, a Júdit šla v čele všeho lidu a vedla taneční rej všech žen. A všichni izraelští muži šli za nimi v plné zbroji, ověnčeni a s chvalozpěvem na rtech.14Pak začala Júdit tuto píseň díkůvzdání před celým Izraelem a všechen lid s ní hlasitě zpíval tuto píseň chvály: