Přihlaste se zdarma

Jób 42

Bible, překlad 21. století

od Biblion
1 Job na to Hospodinu řekl: 2 „Uznávám, že jsi všemocný a že nic nepřekazí tvé úmysly. 3 Ptal ses: ‚Kdo to zastírá mé záměry, a přitom nemá poznání?‘[1] Ano, mluvil jsem, o čem jsem neměl ponětí, o tajemstvích, jež jsou nad mé chápání. 4 Řekl jsi: ‚Poslouchej a já promluvím, budu se tě ptát a ty mě poučíš.‘[2] 5 Dosud jsem o tobě jen slýchal pověsti, teď tě však na vlastní oči spatřuji. 6 Proto se pokořuji – v prachu a popelu činím pokání!“ 7 Když Hospodin domluvil tato slova k Jobovi, promluvil k Elifazovi Temanskému: „Hořím hněvem proti tobě a tvým dvěma přátelům, protože jste o mně nemluvili pravdivě jako můj služebník Job. 8 Proto si teď vezměte sedm býků a sedm beranů a jděte za mým služebníkem Jobem. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Job ať se za vás modlí. Jen proto, že dám na něj, vás hanebně nepotrestám. Nemluvili jste totiž o mně pravdivě jako můj služebník Job.“ 9 Elifaz Temanský, Bildad Šuchský a Sofar Naámský tedy šli a udělali, co jim Hospodin řekl. A Hospodin Joba vyslyšel. 10 Když se Job modlil za své přátele, Hospodin obrátil jeho úděl a dal Jobovi dvakrát více, než co měl dřív. 11 Všichni jeho bratři a sestry i všichni jeho dřívější známí přišli za ním a hodovali s ním v jeho domě. Litovali ho a těšili kvůli všem těm neštěstím, která na něj Hospodin uvedl. Každý z nich mu dal kousek stříbra a jednu zlatou náušnici. 12 Hospodin tedy Jobovi nakonec požehnal více než na počátku. Měl totiž 14 000 ovcí, 6000 velbloudů, 1000 párů dobytka a 1000 oslic. 13 Měl také sedm synů a tři dcery. 14 Jedné dal jméno Jemima, druhé Kesia a třetí Keren-hapuch.[3] 15 V celé zemi nebyly tak krásné ženy jako dcery Jobovy. A otec jim dal dědictví mezi jejich bratry. 16 Potom Job žil ještě sto čtyřicet let a viděl své děti a děti svých dětí až do čtvrtého pokolení. 17 Nakonec Job zemřel stár a nasycen životem. 

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s.
Version 2020.2.28

Jób 42

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  Jób na to Hospodinu odpověděl:  2  „Uznávám, že všechno můžeš a že žádný záměr tobě není neproveditelný.  3  Kdo smí nerozvážně zatemňovat úradek Boží ? Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl. Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám.  4  Rač mě vyslyšet a nech mě mluvit; budu se tě ptát a poučíš mě.  5  Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem.  6  Proto odvolávám a lituji všeho v prachu a popelu.“  7  Když Hospodin k Jóbovi domluvil tato slova, řekl Elífazovi Témanskému: „Můj hněv plane proti tobě a oběma tvým přátelům, protože jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób. 8  Vezměte tedy za sebe sedm býčků a sedm beranů a jděte k mému služebníku Jóbovi. Obětujte za sebe zápalnou oběť a můj služebník Jób ať se za vás modlí. Já ho přijmu milostivě a nepotrestám vás za vaše poblouzení, že jste o mně nemluvili náležitě jako můj služebník Jób.“ 9  I šli Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský učinit, co jim Hospodin nařídil. A Hospodin Jóba milostivě přijal. 10  Hospodin také změnil Jóbův úděl, poté co se modlil za své přátele, a dal mu všeho dvojnásob, než míval.  11  I přišli k němu všichni jeho bratři a všechny sestry a všichni jeho dřívější známí, aby s ním v jeho domě pojedli chléb. Projevovali mu soustrast a snažili se ho potěšit po všem tom zlu, jež na něj Hospodin uvedl, a každý mu daroval po kesítě a zlatém kroužku. 12 A Hospodin Jóbovi žehnal ke konci více než na začátku, takže měl čtrnáct tisíc ovcí a koz, šest tisíc velbloudů, tisíc spřežení skotu a tisíc oslic. 13  Měl také sedm synů a tři dcery. 14  Jednu nazval Jemíma, druhou Kesía a třetí Keren-ha-púk. 15  Po celé zemi se nenašly tak krásné ženy, jako byly dcery Jóbovy. Otec jim dal dědictví jako jejich bratrům.  16  Jób potom žil ještě sto čtyřicet let a viděl své syny i syny svých synů do čtvrtého pokolení. 17  I zemřel Jób stár a sytý dnů.