1Vtom se mě zmocnil Duch a přenesl mě k východní bráně Hospodinova domu, k té, která je obrácená na východ. A hle – v průchodu brány stálo pětadvacet mužů. Uprostřed nich jsem uviděl vůdce lidu Jaazaniáše, syna Azurova, a Pelatiáše, syna Benajášova.2„Synu člověčí,“ řekl mi Hospodin, „tito muži plánují hanebnosti a domlouvají zlá rozhodnutí pro město.3Říkají: ‚Nemají se právě teď stavět domy? Máme se ve městě jako masíčko v hrnci.‘4Proto prorokuj proti nim. Prorokuj, synu člověčí!“5Tehdy na mě padl Duch Hospodinův. „Mluv!“ řekl mi. „Tak praví Hospodin: Tohle říkáte, dome izraelský; já ale vím i to, co vás v duchu napadá.6Povraždili jste v tomto městě tolik lidí, že ve všech ulicích leží mrtvoly!7Proto tak praví Panovník Hospodin: Mrtvoly, které jste nechali padnout ve městě, ty jsou to maso a město je ten hrnec; já vás z něj ale vyženu.8Báli jste se meče a já na vás meč uvedu, praví Panovník Hospodin.9Vyženu vás z města ven a vydám vás do rukou cizáků. Tak nad vámi vykonám své rozsudky.10Padnete mečem. Budu vás soudit na izraelském území a tehdy poznáte, že já jsem Hospodin.11Už vám nebude ve městě jako masíčku v hrnci. Budu vás soudit na izraelském území12a tehdy poznáte, že já jsem Hospodin. Neřídíte se totiž mými pravidly a neplníte mé zákony, ale řídíte se pravidly národů ve vašem okolí!“13A zatímco jsem prorokoval, Pelatiáš, syn Benajášův, zemřel. Padl jsem proto na tvář a hlasitě jsem úpěl: „Ach ne, Hospodine, Pane můj! To chceš skoncovat s pozůstatkem Izraele?“
Opět vás shromáždím
14Dostal jsem slovo Hospodinovo:15„Synu člověčí! Obyvatelé Jeruzaléma říkají o tvých bratrech, o tvých vlastních příbuzných a vůbec o celém domu Izraele: ‚Jsou daleko od Hospodina. Země teď patří nám.‘16Proto řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Ano, zahnal jsem je daleko mezi národy, ano, rozprášil jsem je po zemích. V zemích, kam přišli, se jim ale sám nakrátko stanu svatyní.17Proto řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Shromáždím vás z národů a posbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám izraelskou zemi.18Až tam přijdou, odstraní odtud všechny ohavnosti a nechutnosti.19Dám jim jedno srdce a do nitra jim vložím nového ducha. Vezmu jim z těla srdce z kamene a dám jim srdce z masa,[1]20aby se řídili mými pravidly, dodržovali mé zákony a jednali podle nich. Tehdy budou mým lidem a já budu jejich Bohem.21Ale těm, jejichž srdce tíhne k ohavnostem a nechutnostem, takovým obrátím jejich cesty na hlavy, praví Panovník Hospodin.“22Vtom cherubové s koly po bocích a se slávou Boha Izraele nad sebou zvedli křídla.23Hospodinova sláva se vznesla zprostřed města a stanula nad horou východně od města.24Ve vidění, které jsem dostal od Božího Ducha, se mě Duch zmocnil a přenesl mě k vyhnancům v Babylonii. Potom mi to vidění zmizelo25a já jsem vyhnancům pověděl všechno, co mi Hospodin ukázal.
— Soud nad předáky lidu - Obležené město bude podobno hrnci, v němž se vaří maso. Před Hospodinovým soudem není uniknutí.
1 Tu mě duch zvedl a přenesl k východní bráně Hospodinova domu, obrácené k východu. A hle, u vchodu do brány dvacet pět mužů. Uprostřed nich jsem uviděl Jaazanjáše, syna Azúrova, a Pelatjáše, syna Benajášova, velmože lidu.2 Hospodin mi řekl: „Lidský synu, to jsou ti muži, kteří vymýšlejí ničemnosti a dávají v tomto městě zlou radu.3 Říkají: ‚Nestavějte v blízké době domy. Město je hrnec a my jsme maso.‘ 4 Proto prorokuj proti nim, prorokuj, lidský synu!“5 Duch Hospodinův se na mne snesl a Hospodin mi poručil: „Řekni: Toto praví Hospodin: Takto jste mluvili, dome izraelský, a já vím, co vstoupilo do vašeho ducha.6 Rozmnožili jste počet skolených v tomto městě, naplnili jste skolenými jeho ulice.“ 7 Proto praví Panovník Hospodin toto: „Skolení, které jste v něm pohodili, jsou maso a město je hrnec; vás však z jeho středu vyvedu.8 Bojíte se meče a já na vás meč uvedu, je výrok Panovníka Hospodina.9 Vyvedu vás z města, ale vydám vás do rukou cizáků. Tak nad vámi vykonám soudy.10 Padnete mečem na izraelském pomezí. Budu vás soudit, i poznáte, že já jsem Hospodin.11 Město se vám nestane hrncem a vy v něm nebudete masem. Budu vás soudit na izraelském pomezí.12 I poznáte, že já jsem Hospodin, jehož nařízeními jste se neřídili a podle jehož řádů jste nejednali, nýbrž jednali jste podle zvyklostí pronárodů, které jsou kolem vás.“13 I stalo se, když jsem prorokoval, že Pelatjáš, syn Benajášův, zemřel. Padl jsem na tvář a mocným hlasem jsem úpěl: „Běda, Panovníku Hospodine, chceš skoncovat s pozůstatkem Izraele?“
— O návratu přesídlených - Hospodin shromáždí zase svůj rozptýlený lid a bude mu svatyní. Zaslibuje jim nové srdce a nového ducha.
14 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:15 „Lidský synu, tvým bratřím, mužům z tvého příbuzenstva a celému domu izraelskému říkají obyvatelé Jeruzaléma: ‚Zůstaňte si daleko od Hospodina! Tato země byla dána do vlastnictví nám.‘16 Proto řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Ano, vzdálil jsem je mezi pronárody a rozptýlil po zemích; avšak v zemích, do nichž přišli, jsem se jim stal na ten krátký čas svatyní.17 Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Shromáždím vás z pronárodů, posbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám zemi izraelskou.18 Přijdou tam a odstraní z ní všechny její ohyzdné a ohavné modly.19 A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa,20 aby se řídili mými nařízeními, zachovávali moje řády a jednali podle nich. I budou mým lidem a já jim budu Bohem.21 Ale cestu těch, jejichž srdce se drží ohyzdných a ohavných model, uvalím na jejich hlavu, je výrok Panovníka Hospodina.“ 22 Tu zvedli cherubové křídla a kola se vznesla spolu s nimi a sláva Boha Izraele byla nahoře nad nimi.23 Pak se Hospodinova sláva, která byla nad středem města, vznesla a stanula nad horou na východ od města.24 A duch mě zvedl a přenesl do Kaldejska k přesídlencům. Stalo se tak ve vidění mocí ducha Božího; a vidění, jež jsem měl, se ode mne vzneslo.25 I sdělil jsem přesídlencům všechno, co mi Hospodin ukázal.