1Vidění Abdiášovo. Toto praví Panovník Hospodin o Edomu. Od Hospodina jsme slyšeli zprávu, že byl vyslán posel k národům: „Vzhůru! Do útoku! Válčete proti Edomu!“[1]2Hle, činím tě nepatrným mezi národy, budeš v největším opovržení!3Pýcha tvého srdce tě oklamala, tebe, jenž bydlíš v rozeklaných skalách. Myslíš si ve výšce svého obydlí: „Kdo by mě k zemi porazil?“4I kdyby ses vznášel jako orel a postavil sis hnízdo mezi hvězdami, i odtamtud bych tě srazil, praví Hospodin.5Přepadnou-li tě v noci lupiči, vezmou jen to, co budou chtít. Přijdou-li na tvé hrozny česáči, nechají aspoň paběrky.[2] Jaké však bude tvé neštěstí!6Jak jen Ezaua vyplení! Jak vyloupí jeho poklady!7Všichni tví spojenci tě poženou až k hranicím; ti, s kterými žiješ v pokoji, tě podvedou a porazí; ti, kteří tvůj chléb jídali, na tebe léčku nastraží – nebudeš mít ani ponětí!8Toho dne, praví Hospodin, vyhubím z Edomu mudrce, na Ezauově hoře rozum nezbude!9Tví hrdinové, Temane, zděsí se – na Ezauově hoře každý zahyne! Kvůli vraždění,10kvůli násilí na Jákobovi, tvém bratrovi, budeš zahalen do ostudy, vyhlazen budeš navěky!11V ten den ses stranou postavil – v den, kdy jeho vojsko zajali cizinci, kdy do jeho bran vešli barbaři, kdy o Jeruzalém losem házeli – tehdys byl jako jeden z nich!12Nekochej se nad bratrem svým v den jeho neštěstí! Neraduj se nad judskými syny v den jejich záhuby! Nevychloubej se tolik v den soužení!13Nevcházej do brány mého lidu v den jejich pohromy! Nekochej se jeho trápením v den jeho pohromy! Nesahej po jeho jmění v den jeho pohromy!14Nestav se na rozcestí, abys hubil ty, kdo utekli! Nevydávej ty, kdo přežili, v den soužení!
Hospodinův den
15Blízko je Hospodinův den proti všem národům.[3] To, co jsi dělal, se stane tobě, tvé činy se ti vrátí na hlavu.16Jako jste pili na mé svaté hoře, tak budou věčně pít všechny národy. Budou pít a pít až k zalknutí, až zmizí, jako by nebyly.17Na hoře Sion však bude záchrana a ta hora bude svatá. Dům Jákobův pak získá zpět svůj dědičný majetek.18Dům Jákobův pak bude ohněm a Josefův dům plamenem, dům Ezauův však bude strništěm. Sežehnou ho a stráví jej – v Ezauově domě nikdo nezbude! Tak promluvil Hospodin.19Obyvatelé Negevu získají Ezauovu horu, obyvatelé podhůří pak filištínský kraj; získají také kraj Efraim a Samaří, Benjamín pak získá Gileád.20Vojsko izraelských vyhnanců obsadí Kanaán až po Sareptu a Jeruzalémští vyhnanci v Sefaradu obsadí města v Negevu.21Zachránění[4] vystoupí na horu Sion, aby vládli nad Ezauovou horou. A nastane království Hospodinovo.
SOUD NAD EDÓMEM - — Ztrestání Edómu - Hospodin srazí bohorovný Edóm, který zneužíval Božích soudů nad Judou.
1 Vidění Abdijášovo. Toto praví Panovník Hospodin o Edómu. Slyšeli jsme zprávu od Hospodina, že mezi pronárody byl poslán vyslanec: „Vzhůru, povstaňme k boji proti němu!“ 2 Hle, mezi pronárody tě činím maličkým, budeš ve velkém opovržení. 3 Opovážlivost tvého srdce tě zavedla. Bydlíš v skalních rozsedlinách, sídlíš vysoko, v srdci si říkáš: „Kdo by mě strhl k zemi?“ 4 I když sis založil hnízdo vysoko jak orel a položil je mezi hvězdy, strhnu tě odtud, je výrok Hospodinův. 5 Až tě přepadnou zloději, škůdcové noční, jak zajdeš! Což nenakradou tolik, aby měli dost? Až na tebe přijdou sběrači hroznů, nenechají ani paběrky. 6 Tak bude Ezau propátrán, jeho úkryty proslíděny. 7 Poženou tě až na hranice, podvedou tě všichni, s nimiž máš smlouvu, zmocní se tě ti, s nimiž v pokoji žiješ, ti, kteří jedí tvůj chléb, zákeřně ti zasadí ránu. On však rozum nemá. 8 Zdali v onen den, je výrok Hospodinův, nevyhubím z Edómu mudrce a rozumnost z Ezauovy hory? 9 Témane, tvoji bohatýři se zděsí, neboť na Ezauově hoře budou všichni vyhlazeni, protože vraždili. 10 Pro násilí na tvém bratru Jákobovi přikryje tě hanba, budeš vyhlazen navěky. 11 V ten den ses postavil proti němu, v den, kdy cizáci jímali jeho vojsko. Když vcházeli do jeho bran cizinci a losovali o Jeruzalém, i tys byl jako jeden z nich. 12 Jen se nepas pohledem na den svého bratra v den jeho neštěstí, neraduj se nad judskými syny v den jejich záhuby, nepošklebuj se jim v den soužení! 13 Nevcházej do brány mého lidu v den jeho běd; právě ty se nepas pohledem na zlo, jež ho stihlo v den jeho běd; ať tvé ruce nesahají po jeho majetku v den jeho běd! 14 A nestůj nad průrvou, abys pobíjel ty, kdo vyvázli, nevydávej ty, kdo přežili, v den soužení! 15 Blízko je den Hospodinův proti všem národům. Co jsi učinil ty, to bude učiněno tobě, vrátí se ti to na hlavu, jak zasluhuješ.
— Soud Jákobovců nad Ezauovci - Národy propadnou záhubě, spása bude jen na Sijónu. Ezauův dům bude odsouzen.
16 Jak jste se napili na mé svaté hoře vy, tak budou ustavičně pít všechny pronárody; budou pít, až se budou zalykat, a zmizí, jako by nikdy nebývaly. 17 Avšak na hoře Sijónu budou ti, kteří vyvázli, a bude svatá, a Jákobův dům obsadí ty, kdo jej obsadili. 18 I bude dům Jákobův ohněm a dům Josefův plamenem, zatímco dům Ezauův bude strništěm; oba se proti němu rozpálí a pozřou jej, nikdo z Ezauova domu nepřežije. Tak promluvil Hospodin.
— Dědictví od Hospodina - Boží lid opět dostane izraelskou zemi;vládu bude mít Hospodin.
19 Lid Negebu obsadí Ezauovu horu a lid Přímořské nížiny Pelištejce, obsadí též pole Efrajimovo a pole Samařské a Benjamín obsadí Gileád. 20 Přesídlenci, to vojsko synů Izraele, obsadí, co je kenaanské, až do Sarepty a přesídlenci z Jeruzaléma, kteří jsou v Sefaradu, obsadí negebská města. 21 Vítězové pak vystoupí na horu Sijón, aby soudili Ezauovu horu. A nastane království Hospodinovo.