1Roku 172[1] shromáždil král Demetrios svá vojska a táhl do Médie, aby tam získal posily pro boj s Tryfonem.2Když se však Arsakes,[2] král Peršanů a Médů, dozvěděl, že Demetrios vnikl na jeho území, poslal jednoho ze svých vojevůdců, aby ho zajal živého.3Ten vytáhl, Demetriovo vojsko porazil, krále zajal a přivedl ho k Arsakovi, který ho nechal uvěznit.4Po všechny Šimonovy dny zažívala judská země klid. Usiloval o prospěch pro svůj lid, jenž se těšil z jeho slavné vlády po všechny dny.5Ke své slávě navíc dobyl přístav Joppu, a získal přístup k mořským ostrovům.6Rozšířil území svého lidu a ovládl celou krajinu.7Spoustu zajatců přivedl zpět domů, stal se pánem Gezeru, Bet-curu i jeruzalémského hradu. Odstranil z něj nečistotu a nikdo neobstál proti němu.8Lidé obdělávali svou zem v míru, země dávala svou úrodu a stromy v rovinách nesly ovoce.9Starci sedali na náměstích a hovořili spolu o štěstí. Mladíci se odívali krásnými šaty a válečnou zbrojí.10Města zásobil potravinami udělal z nich pevnosti, a jeho slavná pověst se šířila do všech konců světa.11Zajistil v zemi mír a Izrael byl plný radosti.12Každý usedal pod svou révu a svůj fíkovník a nikoho se už nebáli.13Všichni, kdo je napadali, zmizeli ze země; v těch dnech byli poraženi králové!14Podpíral ve svém lidu všechny ubohé, bádal v Zákoně a vykořenil všechny bezbožné a zlé.15Dodal slávu svatyni a rozmnožil její vybavení.
Obnovené spojenectví s Římem a Spartou
16O Jonatanově smrti se doslechli i v Římě, a dokonce až ve Spartě, a velmi se zarmoutili.17Když se pak dozvěděli, že se po něm stal veleknězem jeho bratr Šimon a že dál vládne zemi i jejím městům,18napsali mu na bronzových tabulkách, aby s ním obnovili přátelství a spojenectví, které uzavřeli s jeho bratry Judou a Jonatanem.19Tabulky se pak četly před shromážděním v Jeruzalémě.20Zde je znění listu, který Sparťané poslali: Město Sparta a jeho vládci zdraví své bratry: velikého kněze Šimona, starší, kněžstvo i všechen židovský lid.21Vyslanci, které jste poslali k našemu lidu, nám podali zprávu o vaší slávě a cti. Jejich příchod nás potěšil22a zprávu o nich jsme takto zapsali mezi veřejná usnesení: Židovští vyslanci Numenios, syn Antiochův, a Antipatros, syn Jásonův, k nám přišli obnovit vzájemné přátelství.23Lid se usnesl přijmout tyto muže s poctami a uložit zápis jejich slov do veřejného archivu, aby na ně spartský lid vždy pamatoval. Opis této listiny byl vyhotoven pro velekněze Šimona.24Šimon pak Numenia poslal také do Říma s velikým zlatým štítem vážícím 1000 min,[3] aby potvrdil spojenectví s Římany.
Pamětní nápis
25Když o tom všem uslyšel lid, řekli si: „Jak se Šimonovi a jeho synům odvděčíme?26On, jeho bratři a celý rod jeho otce přece bojovali jako hrdinové! Zahnali nepřátele Izraele a zajistili nám svobodu.“ A tak zhotovili nápis na bronzových tabulkách a vystavili ho na sloupech na hoře Sion.27Zde je znění onoho nápisu: Osmnáctého dne měsíce elul roku 172,[4] to jest třetího roku Šimonova slavného velekněžství v Chasar am-Elu,[5]28nám bylo na velikém shromáždění kněží, lidu, vůdců národa a starších země oznámeno toto:29V zemi se rozpoutalo mnoho válek, a tehdy Šimon, syn Matatiášův, kněz ze synů Joaribových, a jeho bratři podstoupili nebezpečí a vzepřeli se nepřátelům svého národa, aby bránili svatyni a Zákon. Tak získali svému národu velikou slávu.30Jonatan svůj národ sjednotil a stal se jeho veleknězem, než byl připojen ke svému lidu.31Když se pak nepřátelé rozhodli napadnout jejich zem a vztáhnout ruce na svatyni,32povstal Šimon a bojoval za svůj národ. Vynaložil značné vlastní prostředky, aby vyzbrojil vojsko svého národa a dal jim žold.33Opevnil judská města a také Bet-cur na judských hranicích, kde dříve vládly zbraně nepřátel, a zřídil tam posádku židovských bojovníků.34Opevnil přímořskou Joppu a Gezer na hranicích Ašdodu, kde dříve žili nepřátelé. Usadil v těch městech Židy a zásobil je vším potřebným k jejich obnově.35Když lid viděl Šimonovu oddanost i slávu, kterou se rozhodl získat svému národu, ustanovil ho svým vůdcem a veleknězem. Učinili tak pro všechny jeho činy, pro spravedlnost a oddanost, kterou svému národu prokázal, a pro veškerou jeho snahu o povznesení národa.36Za jeho dnů se mu podařilo vyhnat ze země pohany i ty, kteří přebývali v jeruzalémském Městě Davidově, kde si postavili hrad, ze kterého podnikali výpady a poskvrňovali okolí svatyně a těžce poškozovali její čistotu.37Šimon tam zřídil židovskou posádku a pro bezpečnost země i města hrad opevnil a zvýšil jeruzalémské hradby.38Pro to vše mu král Demetrios potvrdil velekněžství,39zařadil ho mezi své přátele a vyznamenal ho velikými poctami.40Doslechl se totiž, že Římané přijali Šimonovy vyslance s veškerou slávou a že Židy označili za své přátele, spojence a bratry.41Židé a jejich kněží se usnesli takto: Ať je Šimon natrvalo jejich vůdcem a veleknězem, dokud nepovstane pravý prorok.42Ať je jejich vojevůdcem a zastáncem svatyně. Ať ustanovuje správce v záležitostech chrámu, země, zbraní a pevností.43Ať pečuje o svatyni, ať ho všichni poslouchají a všechny listiny v zemi ať jsou vystavovány jeho jménem. Ať se obléká purpurem a zlatem.44Nikdo z lidu ani z kněží nebude smět nic z uvedeného zrušit. Nikdo nebude moci odporovat Šimonovým nařízením, svolávat v zemi shromáždění bez jeho vědomí, odívat se purpurem nebo nosit zlatou sponu.45Kdokoli se těmto ustanovením vzepře nebo něco z toho odmítne, bude potrestán.46Všechen lid se usnesl, že Šimonovi ukládá plnit tyto povinnosti.47Šimon to přijal a svolil, že bude stát v čele všech: že bude veleknězem, vojevůdcem a vladařem Židů i jejich kněží.48Bylo rozhodnuto, že se tento nápis vyryje na bronzové tabulky a vystaví se na viditelném místě v chrámovém okrsku.49Opis pak bude uložen do pokladnice, aby ho Šimon a jeho synové měli po ruce.
1. Makabejská 14
Český ekumenický překlad
Zemi zajištěn mír
1Roku stého sedmdesátého druhého shromáždil král Démétrios svá vojska a odešel do Médie opatřit si posily do boje proti Trýfónovi.2Když se Arsakés, král Persie a Médie, doslechl, že Démétrios vtáhl na jeho území, poslal jednoho ze svých vojevůdců, aby jej zajal živého.3Ten vytáhl, porazil Démétriovo vojsko, jeho zajal a přivedl k Arsakovi, který ho vsadil do vězení. 4Za dnů Šimeónových žila judská země v klidu. Usiloval o dobro pro svůj lid a jim se líbila jeho moc a sláva po všechny dny.5Ke vší své slávě se zmocnil i Jafy, aby měl přístav a přístup k ostrovům v moři.6Rozšířil území pro svůj národ a ovládl zemi.7Propustil četné zajatce, opanoval Gezer, Bét-súr i hrad, ze kterého vymýtil poskvrny, nikdo se mu nemohl postavit na odpor.8Lidé zase pokojně obdělávali svou zemi, a ta jim dávala své plody a stromy na polích ovoce.9Starci sedali na náměstích a rozmlouvali o obecném dobru, mladíci se odívali slávou a válečnou zbrojí.10Městům dodával potraviny a zřídil z nich ozbrojené pevnosti, takže jeho jméno bylo chvalně známé až na okraj světa.11Uvedl do země pokoj a Izrael se mohl těšit z radostného života.12Každý seděl pod svou vinnou révou a pod svým fíkovníkem a nebyl nikdo, koho by se musel bát.13Ze země zmizel každý, kdo by jim vyhrožoval válkou, protože všichni nepřátelští králové byli tehdy potřeni.14Podporoval všechny ubohé ze svého lidu, zkoumal Zákon a odstranil všechny svévolníky a zločince.15Měl v úctě svatyni a obohatil ji dalším vybavením.
Dopis ze Sparty, dar do Říma
16Když se v Římě a též ve Spartě dozvěděli, že Jónatan zemřel, velmi je to zarmoutilo.17Když pak uslyšeli, že veleknězem se po něm stal jeho bratr Šimeón a že vládne zemi a v jejích městech,18napsali mu na bronzových deskách, že s ním obnovují smlouvu o přátelství a spojenectví, kterou uzavřeli s jeho bratry Judou a Jónatanem.19Ty desky pak byly přečteny před shromážděním v Jeruzalémě.20Opis listu, který poslali Sparťané, zní takto: „Vládcové Sparťanů a celé město zdraví velekněze Šimeóna, starší, kněžstvo a celý národ židovský, naše bratry.21Vyslanci, které jste poslali k našemu lidu, nám vyprávěli o vaší slávě a vážnosti a my jsme měli z jejich příchodu radost.22O tom, co nám prohlásili v radě lidu, jsme učinili tento zápis: Núménios, syn Antiochův, a Antipatér, syn Jásonův, vyslanci židů, k nám přišli, aby s námi obnovili přátelskou smlouvu.23Shromáždění s potěšením přijalo tyto muže, vzdalo jim poctu a dalo vložit opis jejich řeči do knih veřejných výnosů, aby spartský lid na ně nikdy nezapomněl. Opis toho pořídili pro velekněze Šimeóna.“ 24Šimeón potom poslal Núménia do Říma s velkým zlatým štítem vážícím tisíc min, aby potvrdil spojenectví s Římany.
Pocty Šimeónovi
25Když se o tom dozvěděl lid, říkali: „Jak se odměníme Šimeónovi a jeho synům?26Chrabře se projevil on i jeho bratři, celá rodina jeho otce! Vedl boj proti nepřátelům Izraele a dobyl mu svobodu!“ Vyryli pak nápis na bronzových deskách a umístili na sloupy na hoře Sijónu.27Nápis zněl takto: „Osmnáctého dne měsíce elul, roku stého sedmdesátého druhého, ve třetím roce Šimeónova velekněžství v Asaramelu28na velkém shromáždění kněží a lidu, vůdců národa a starších země bylo nám oznámeno toto:29Zatímco se naše země zmítala v častých válkách, Šimeón, syn Matitjáše, kněz ze synů Jójaríbových, a s ním jeho bratři vydali se v nebezpečí a postavili se na odpor nepřátelům svého národa, aby byla zachována svatyně a Zákon, čímž velmi proslavili svůj národ.30Nejprve Jónatan shromáždil kolem sebe lid a stal se jejich veleknězem. Pak byl připojen k zesnulým svého lidu.31Nepřátelé chtěli vtrhnout do jejich země a vztáhnout ruce na svatyni.32Tu se postavil na odpor Šimeón a bojoval za svůj národ. Ze svého majetku věnoval mnoho peněz, aby vyzbrojil muže z vojska svého národa a vyplácel jim žold.33Opevnil města Judska i Bét-súr na hranicích Judska, kde dříve byla zbrojnice nepřátel, a usadil tam posádku z židovských mužů.34Opevnil také přímořskou Jafu a Gezer na hranicích s Ašdódem, kde dříve sídlili nepřátelé, usadil v něm židy a uložil tam potřebné zásoby, aby se tam udrželi.35Lid viděl Šimeónovu věrnost i to, jak hleděl oslavit svůj národ, a ustanovil ho svým vůdcem a veleknězem v uznání toho, co všechno vykonal, za jeho spravedlnost a věrnost, kterou zachoval svému národu, a za úsilí všemi způsoby vyvýšit svůj lid.36Za dnů jeho vlády se mu podařilo vyhnat ze země nepřátele, i ty z Jeruzaléma, města Davidova, kteří si tam vybudovali hrad a z něho dělali výpady, poskvrňovali okolí svatyně a zneuctívali toto posvátné místo.37Usadil tam židovské muže; hrad zpevnil, aby chránil kraj i město, a zvýšil též jeruzalémské hradby.38Potom mu král Démétrios potvrdil velekněžský úřad,39učinil ho svým přítelem a s velkou slávou mu udělil vyznamenání.40Slyšel totiž, že i Římané nazývají židy přáteli, spojenci a bratry, že s poctami přijali Šimeónovy vyslance41a že se židé a jejich kněží usnesli, aby byl Šimeón natrvalo jejich vládcem a veleknězem, dokud by nepovstal zaslíbený věrný Prorok.42Že ho učinili svým vojevůdcem, že se stará o svatyni a sám ustanovuje ty, kdo spravují její záležitosti, že je správcem země, výzbroje a pevností.43Hlavně však, že se má starat o svatyni. Že ho všichni musí poslouchat, v jeho jménu že budou sepisovány všechny výnosy v zemi; že se bude oblékat do purpuru a zlata.44Není dovoleno nikomu z lidu ani z kněží cokoli z toho zrušit, protivit se jeho nařízením, bez jeho vědomí svolávat shromáždění v zemi, oblékat se do purpuru a nosit zlatou sponu.45Kdo by se proti tomu provinil nebo tomu odporoval, bude hoden potrestání.46Všechen lid se usnesl uložit Šimeónovi, aby se řídil těmito ustanoveními.47Šimeón to přijal a souhlasil, že bude veleknězem, vojevůdcem a knížetem židů i kněží, ochráncem všech.48Usnesli se, aby tento zápis byl vryt do bronzových desek, umístěných na důstojném místě v nádvoří svatyně.49Opis má být uložen v pokladnici a bude majetkem Šimeóna a jeho synů.“