od Biblion1Zpívaný žalm Asafův.2Bože, nezůstávej tiše, přeruš své mlčení, Bože, ze svého klidu probuď se!3Pohleď, jak se tví nepřátelé bouří, ti, kdo tě nenávidí, hlavy zvedají.4Proti tvému lidu spřádají tajné plány, radí se proti tvým nejdražším:5Pojďte, říkají, ten národ vyhladíme, aby se zapomnělo na jméno Izrael!6Jednomyslně se spolu uradili, do smlouvy proti tobě vstoupili:7tábor Edomců spolu s Izmaelity, Hagrité spolu s Moábci,8Gebal i Amon spolu s Amalekovci, Filištíni spolu s Týrskými,9dokonce Asyřané spolčili se s nimi – stali se posilou pro syny Lotovy! séla10Proveď jim to, co provedls Midiánu, Siserovi a Jabínovi u potoka Kíšonu.[1]11Rozprášeni byli tenkrát u En-doru, na zemi leželi jako hnůj!12Jejich velmoži ať jsou jak Oreb a Zeeb,[2] všechna jejich knížata jak Zebach a Calmuna,[3]13kteří si mysleli: „Budeme pány nad Božími příbytky!“14Bože můj, dej, ať jsou jako chmýří, ať jsou jak stéblo větrem zmítané.15Jako když oheň vypaluje lesy, jako když plamen hory sežehne,16takto je stíhej svojí bouří, ať je vyděsí tvá vichřice!17Jejich tvář naplň zahanbením, tvé jméno, Hospodine, aby hledali.18Na věčné časy ať se stydí a děsí, samou hanbou ať zmírají.19Tak aby poznali, že ty jediný, který máš jméno Hospodin, jsi nade vší zemí Nejvyšší!
2 Bože, nebuď zticha, nemlč, Bože, nezůstávej v klidu! 3 Hleď, jak tvoji nepřátelé hlučí, kdo tě nenávidí, pozvedají hlavu, 4 kují proti tvému lidu tajné plány, radí se proti těm, které skrýváš: 5 „Pojďme,“ praví, „vyhlaďme je, ať národem nejsou, ať se nikdy jména Izraele ani nevzpomene!“ 6 Tak se spolu svorně uradili, uzavřeli proti tobě smlouvu 7 stany edómské a Izmaelci, Hagrejci i Moáb, 8 Gebal, Amón s Amálekem, Pelištea, ti, kdo sídlí v Týru, 9 Ašúr se k nim také přidal. Paží synů Lotových se stali. -Sela- 10 Nalož s nimi jako s Midjánem, jako se Síserou, jako s Jabínem v Kíšonském úvalu: 11 u Én-dóru byli vyhlazeni, mrvou na roli se stali. 12 Nalož s jejich knížaty jak s Orébem a Zébem, s všemi jejich vojevůdci jako se Zebachem, se Salmunou, 13 kteří řekli: „Zaberme si Boží nivy!“ 14 Bože můj, dej, ať jsou jako chmýří, jako stéblo unášené větrem! 15 Jako požár, když stravuje lesy, jako plameny, když sežehují hory, 16 tak je postihni svou bouří, svou smrští je vyděs. 17 Pohanou jim pokryj líce, aby hledali tvé jméno, Hospodine. 18 Ať jsou zahanbeni, vyděšeni navždy, ať se rdí a hynou, 19 ať poznají, že ty jediný, jenž Hospodin máš jméno, jsi ten nejvyšší nad celou zemí!