Žalm 78,56 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 Poučný žalm Asafův. I. Naslouchej, lide můj, mému učení, slov, která mluvím, všímej si. 2 V podobenstvích k tobě promluvím, abych ti odhalil dávná tajemství. 3 Slyšeli jsme a sami víme, co nám vyprávěli naši otcové. 4 Jejich dětem to nezatajíme, dalšímu pokolení budem vyprávět o chvále Hospodinově, o jeho síle, o zázracích, jež učinil. 5 Svědectví stvrdil Jákobovi, Izraeli svěřil učení, o kterém přikázal otcům našim, aby je předávali synům svým, 6 aby je poznalo budoucí pokolení, i děti, jež se teprv narodí, aby zas učily svoje potomky: 7 Ať v Bohu skládají svoji naději, ať nezapomínají, co učinil, a dodržují jeho příkazy! 8 Ať nejsou jako jejich otcové, pokolení vzpurné a svéhlavé, pokolení se srdcem nestálým a s duchem Bohu nevěrným! II. 9 Synové Efraimovi, zdatní lukostřelci, v den bitvy se dali na útěk. 10 Nedodrželi smlouvu Boží, odmítli se řídit jeho Zákonem. 11 Zapomněli na jeho mocné činy, na zázraky, jež jim projevil. 12 Před jejich otci konal zázraky, v Egyptě, na poli soanském. 13 Rozdělil moře, převedl je, vody postavil jako hromady. 14 Oblakem svým je vodil ve dne, ohnivým světlem za nocí. 15 Rozlomil skály v poušti, jak z hlubin bezedných dal jim pít. 16 Ze skály nechal potoky proudit, jež v řeky rozvodnil. 17 Oni však proti němu stále hřešili, na poušti Nejvyššího dráždili! III. 18 Pokoušeli Boha v srdcích svých, podle své chuti pokrm žádali. 19 Mluvili proti Bohu se slovy: „Copak Bůh prostře stůl na poušti? 20 Udeřil sice do skály, mohutným potokem vody tryskaly – chleba nám ale dát jistě neumí, může snad svému lidu maso opatřit?“ 21 Hospodin slyšel to a hněval se, proti Jákobovi vzplanul plamenem, vykypěl hněvem na Izrael. 22 Ačkoli Bohu nevěřili a nedoufali v jeho spasení, 23 přesto dal příkaz oblakům shůry, otevřel nebeské průduchy. 24 Skrápěl je manou, aby jedli, dal jim nebeské obilí! 25 Lidé okusili andělský chleba, poslal jim jídla dosyta! 26 Východní vítr na nebi vát nechal, vítr od jihu svou mocí hnal. 27 Masem jak prachem zasypal je, množstvím ptáků, jako je písku u moře. 28 Doprostřed tábora je nechal padat, na jejich stany kolem dokola. 29 Jedli a hojně se nasytili, dal jim to, po čem bažili. 30 Ještě svou lačnost ani neukojili, ještě měli jídlo v ústech svých, 31 když Boží hněv vzkypěl proti nim! Pobil mezi nimi ty nejvypasenější, výkvět Izraele porazil! IV. 32 Oni však hřešili stůj co stůj a nevěřili jeho zázrakům. 33 Proto své dny skončili v marnosti, když jejich léta zkrátil hrůzami. 34 Když je však hubil, pilně ho hledali, vraceli se a Boha sháněli. 35 Na Boha vzpomněli si, že býval jejich skála, jejich vykupitel že byl Bůh Nejvyšší. 36 Pochlebování pak měli plná ústa a na jazyku lži. 37 Upřímní k němu nebyli v srdci, jeho smlouvě byli nevěrní. 38 On však byl soucitný – nezahladil je a jejich viny stále odpouštěl. Svůj hněv často odvracel od nich, všechnu svou zuřivost nechtěl probouzet. 39 Pamatoval na to, že jsou smrtelní, vánek, jenž odvane a už se nevrátí. V. 40 Kolikrát jen ho v poušti dráždili, jakou ho v pustině trápili bolestí! 41 Znovu a znovu Boha pokoušeli, Svatého izraelského rmoutili! 42 Na jeho sílu nepamatovali, na den, kdy je vykoupil ze soužení. 43 Na den, kdy Egyptu dal svá znamení, na soanském poli když zázraky působil. 44 Jejich řeky tehdy ve krev obrátil, ze svých potoků se napít nemohli! 45 Mračno much poslal, aby je žraly, a také žáby, aby je hubily. 46 Jejich úrodu housenkám vydal, plod jejich práce kobylkám. 47 Kroupami jejich révu pobil, jejich fíkovníky zničil mráz. 48 Na jejich stáda dopustil krupobití, na jejich dobytek palčivý žár. 49 Planoucí hněv svůj poslal na ně, prchlivost, zlobu a soužení, anděly zkázy na ně dopustil! 50 Otevřel průchod pro svůj hněv, před samou smrtí je nešetřil, morové ráně je všechny vystavil. 51 V Egyptě pobil všechno prvorozené, ten výkvět mládí ve stanech Chamových. 52 Svůj lid pak vyvedl tak jako ovce, jako stádo je v poušti provázel. 53 Vodil je bezpečně, takže se neděsili, nad jejich nepřáteli se vody zavřely. 54 Takto je dovedl až ke své svaté zemi, k hoře, již dobyl svojí pravicí. 55 Pohany vyhnal před jejich tváří, losem jim rozdělil jejich dědictví, izraelské kmeny doma usídlil. VI. 56 Oni však Boha dráždili a pokoušeli, na svědectví Nejvyššího nedbali. 57 Zrádně se odvrátili jako otcové jejich, tak jako křivý luk minuli cíl. 58 Popouzeli ho svými výšinami, rozzuřili ho svými modlami! 59 Bůh to vše slyšel a ve svém hněvu Izrael tehdy zcela zavrhl. 60 Tehdy opustil svůj příbytek v Šílu, stan, v němž mezi lidmi přebýval. 61 Do zajetí dal padnout svoji sílu, svou slávu nechal v rukou nepřátel. 62 Svůj lid tehdy vydal napospas meči, na své dědictví se rozhořčil. 63 Jejich mladíky pohltil oheň, jejich pannám nezazněly písně svatební. 64 Jejich kněží tehdy padali mečem, jejich vdovy plakat nemohly. 65 Tehdy Pán procitl tak jako ze snu, jako bojovník, jenž byl vínem rozjařen. 66 Tehdy své nepřátele zasáhl vzadu, vydal je věčné pohaně! VII. 67 Zavrhl sice Josefův stan, Efraimův kmen si nevybral, 68 Judův kmen ale vyvolil – horu Sion, kterou si oblíbil. 69 Svatyni jako nebesa si tam postavil a jako země, již upevnil navěky. 70 Vyvolil svého služebníka Davida, vzal ho od ovcí v ohradách. 71 Povolal ho od ovcí s jehňaty, aby pásl Jákoba, jeho lid, totiž Izrael, jeho dědictví. 72 On je pak pásl se srdcem oddaným, vodil je dovedností rukou svých.

Český ekumenický překlad

1 Lide můj, naslouchej učení mému, k slovům úst mých nakloň ucho, 2 otevřu svá ústa ku přísloví, předložím hádanky dávnověké. 3 Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli, 4 nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal. 5 Stanovil svědectví v Jákobovi, vydal zákon v Izraeli a přikázal našim otcům, aby s tím seznamovali své syny, 6 aby o tom vědělo budoucí pokolení, synové, kteří se zrodí. Ti to budou dále vyprávět svým synům, 7 aby složili důvěru v Boha a na Boží skutky nezapomínali, aby zachovávali vždy jeho přikázání, 8 a nebyli jako jejich otcové, to umíněné, vzdorné pokolení, pokolení nestálého srdce, jehož duch nezůstal věrný Bohu. 9 Lukem vyzbrojení Efrajimci otočili se v den bitvy. 10 Nedbali na smlouvu Boží, podle jeho zákona žít odepřeli, 11 zapomněli na jeho skutky, na divy, jež jim dal shlédnout. 12 On před jejich otci činil divy v zemi egyptské na Sóanském poli. 13 Moře rozpoltil a převedl je, jako hráz postavil vody. 14 Ve dne oblakem je vodil, po celou noc září ohně. 15 Rozpoltil na poušti skály, dal jim pít hojně jak z propastných tůní, 16 bystřiny vyvedl ze skalního štítu, nechal plynout vodstva jako řeky. 17 Hřešili však proti němu opět. Vzdorovali v tom vyprahlém kraji Nejvyššímu, 18 srdcem pokoušeli Boha, chtěli stravu podle vlastní vůle. 19 A reptali proti Bohu: „Může Bůh prostřít stůl v poušti? 20 Do skály sic udeřil a potoky vod tekly proudem. Může však dát také chleba nebo opatřit pro svůj lid maso?“ 21 Hospodin se rozlítil, když to vše slyšel. Oheň prudce vzplanul proti Jákobovi, hněv vyšlehl proti Izraeli, 22 neboť nevěřili Bohu, nedoufali v jeho spásu. 23 Přesto vydal příkaz mračnům shůry, zotevíral vrata nebes 24 a jako déšť spouštěl na ně manu, aby jedli, nebeské obilí jim dával. 25 Člověk jísti směl chléb mocných, stravu sesílal jim do sytosti. 26 Dal na nebi vanout východnímu větru, jižní vítr přivedl svou mocí 27 a déšť masa na ně spustil, tolik jako prachu, pernatého ptactva jak mořského písku, 28 nechával je padat rovnou do tábora okolo příbytků jejich. 29 Najedli se víc než do sytosti, dopřál jim to, čeho byli chtiví. 30 Nepřešla je chtivost. Měli ještě pokrm v ústech, 31 když proti nim vyšlehl hněv Boží. Zahubil jejich velmože, izraelské junáky v prach srazil. 32 Přes to vše hřešili dále, nevěřili jeho divům. 33 Tu učinil konec jejich dnům, že přešly jako vánek, jejich léta přeťal náhlým děsem. 34 Kdykoli je hubil, dotazovali se po jeho vůli, za úsvitu hledávali opět Boha, 35 připomínali si, že Bůh býval jejich skála, že Bůh nejvyšší byl jejich vykupitel. 36 Ale klamali ho svými ústy, jazykem mu lhali, 37 v svém srdci nestáli při něm, nezůstali věrni jeho smlouvě. 38 Ale on se slitovával, zprošťoval je nepravostí, nevydal je zkáze, často odvrátil svůj hněv a nedal zcela procitnout svému rozhořčení, 39 pamatoval, že jsou jenom tělo, vítr, který zavane a už se nevrací. 40 Kolikrát mu v poušti vzdorovali, jakou trýzeň působili mu v tom pustém kraji! 41 Zas a zase pokoušeli Boha, činili výčitky Svatému Izraele. 42 Nepřipomínali jeho sílu, den, kdy je vykoupil z moci protivníka, 43 když činil svá znamení v Egyptě a své zázraky na Sóanském poli. 44 Ramena řek i bystřiny proměnil v krev, takže se nemohli napít. 45 Seslal na ně mouchy, aby je sžíraly, žáby, které jim přinesly zkázu. 46 Co se urodilo, vydal hmyzu, kobylkám plod jejich práce. 47 Jejich révu zničil krupobitím a smokvoně mrazem. 48 Jejich dobytek vydal v plen krupobití a ohnivým střelám jejich stáda. 49 Tak je stíhal svým planoucím hněvem, hněvem hrozným, prchlivostí, souženími, řadou poslů zkázy. 50 Dával průchod svému hněvu, jejich duše neušetřil smrti, vydal moru v plen vše živé. 51 Všechno prvorozené v Egyptě pobil, prvotiny plodivé síly v Chámových stanech. 52 Ale svůj lid vedl jako ovce, jako stádo je převedl pouští, 53 vodil je bezpečně, strach mít nemuseli, jejich nepřátele pohltilo moře. 54 Dovedl je až k území své svatyně, k této hoře, kterou pravicí svou získal. 55 Vypudil před nimi pronárody, jejich zem rozměřil na dědictví, v jejich stanech ubytoval izraelské kmeny. 56 Ale pokoušeli ho a vzdorovali Bohu nejvyššímu a nedbali na svědectví jeho, 57 odpadali, byli věrolomní jak otcové jejich, selhávali jako záludný luk. 58 Na posvátných návrších ho uráželi, svými modlami ho podnítili k žárlivosti. 59 Bůh se rozlítil, když to vše slyšel, velmi si zprotivil Izraele: 60 opovrhl svým příbytkem v Šílu, stanem, v němž přebýval mezi lidmi. 61 Vydal do zajetí svoji sílu, svoji čest do rukou protivníka 62 a svůj lid vydal v plen meči, proti svému dědictví vzplál prchlivostí. 63 Jejich junáky sežehl oheň, jejich panny svatebních chval nepoznaly. 64 Jejich kněží padli mečem, jejich vdovy neplakaly. 65 A pak se Panovník probudil jak ze sna, jak bohatýr rozjařený vínem, 66 zezadu bil svoje protivníky, uvedl na ně potupu věčnou. 67 Zprotivil si Josefův stan, Efrajimův kmen si nevyvolil, 68 zvolil si kmen Judův, horu Sijón, tu si zamiloval. 69 Svou svatyni vybudoval jak výšiny nebes, navěky ji založil jak zemi. 70 Davida si zvolil, svého služebníka, povolal ho ze salaší, 71 od ovcí s jehňaty ho přivedl, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědičný díl. 72 A pásl je s bezúhonným srdcem, rukou zkušenou je vodil.