od Biblion1Poučný žalm Asafův. Proč jsi na nás, Bože, tolik zanevřel? Budeš se na své ovce hněvat bez konce?2Vzpomeň si na svůj lid, jenž kdysi získal jsi, na kmen, jenž vykoupils jako své dědictví, na horu Sion, kde bydlel jsi!3Zaveď své kroky k troskám bez konce – všechno ve svatyni zničil nepřítel!4Ve tvém stánku zněl nepřátelský řev, na znamení tam nechali své korouhve.5Jako dřevorubci se chovali, sekerami kolem sebe jak v lese máchali.6V jediné chvíli všechny rytiny rozbili sekerami a krumpáči.7Do základů vypálili tvoji svatyni, příbytek tvého jména zprznili.8V srdci si řekli: „Zničme je úplně!“ Všechny Boží stánky vypálili ze země.9Znamení nevídáme, proroky nemáme, nikdo z nás neví, jak dlouho to zůstane.10Jak dlouho se, Bože, smí rouhat protivník? Bude se tvému jménu vysmívat navěky?11Proč svoji ruku ještě zdržuješ? Copak svou pravici z klína nezvedneš?12Ty přece, Bože, jsi dávno mým králem, ty jsi původcem spásy na zemi!13Ty jsi svou silou rozdělil moře, vodním obludám jsi hlavy roztříštil.14Ty jsi rozdrtil hlavy leviatana,[1] nakrmil jsi jím smečku na poušti.15Ty jsi dal průchod pramenným vodám, mohutné řeky ty jsi vysušil.16Tobě patří den – i noc je tvá, měsíc[2] i slunce ty jsi umístil.17Ty jsi vymezil všechny zemské hranice, léto i zimu sám jsi vytvořil.18Vzpomeň si, Hospodine, na rouhání nepřátel, na to, jak národ bláznů tvé jméno urážel!19Nedávej šelmám duši své hrdličky, nikdy nezapomeň na život chudých svých!20Na svoji smlouvu se ohlédni, země je plná tmy, stala se doupětem násilí!21Ať už utlačení nejsou zahanbeni, ať chválí tvé jméno nuzní a ubozí!22Povstaň už, Bože, a veď svou při, vzpomeň, jak se ti blázni denně rouhají!23Nezapomínej na řev svých nepřátel, křik tvých protivníků stále vzmáhá se!
1 Poučující, pro Asafa. Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo? Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš. 2 Rozpomeň se na svou pospolitost, kterou jsi před věky získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón, kde bydlíš. 3 Zaměř kroky vzhůru k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil. 4 Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili. 5 Ví se, že tak, jako když se zvedá širočina vzhůru v spleti stromů, 6 nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem. 7 Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména znesvětili, strhli k zemi. 8 V srdci si řekli: „Jejich rod úplně vyhubíme !“ Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi. 9 Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde. 10 Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno? 11 Proč stahuješ ruku nazpět? Zvedni svou pravici z klína, skoncuj s nimi! 12 Bůh je můj Král odedávna, on uprostřed země koná spásné činy. 13 Svou mocí jsi rozkymácel moře, drakům na vodách roztříštils hlavy, 14 rozdrtil jsi hlavy livjátana, dals ho sežrat hordě divé sběře, 15 rozpoltil jsi skálu, vytryskl pramen i potok, vysušil jsi mocné říční toky. 16 Tobě patří den, i noc je tvoje, tys upevnil světlo noci i slunce, 17 ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i zimu. 18 Hospodine, rozpomeň se na rouhání nepřítele, na zbloudilý lid, jenž znevážil tvé jméno. 19 Nevydávej život své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň, 20 přihlédni ke smlouvě! Plno doupat násilí je v temných koutech země. 21 Kéž zdeptaný není znovu tupen, ponížený ubožák ať chválí tvoje jméno! 22 Povstaň, Bože, a své pře se ujmi, rozpomeň se, že ti bloud utrhá denně. 23 Nezapomeň na křik protivníků, na ten ustavičně stoupající hukot útočníků!