od Biblion1Žalm Davidův. K tobě, Hospodine, volám, skálo má, přeruš své mlčení! Jestliže neodpovíš mi, podobný budu mrtvolám!2Vyslyš mé prosby, když k tobě volám, když ruce zvedám k tvé nejsvětější svatyni!3Nezahrnuj mě mezi darebáky a mezi pachatele zla, mezi ty, kdo s bližními mluví o pokoji, v srdcích však mají zášť.4Dej jim odplatu za jejich skutky, za podlost jejich počinů, odměň je za dílo jejich rukou, dej jim zaslouženou odplatu!5Protože nedbají na Hospodinovy činy – na to, co vykonal svýma rukama – proto je rozboří a nikdy více nebude je už budovat.6Požehnán buď Hospodin, že vyslyšel mé prosby!7Hospodin je má síla a můj štít, na něj se v srdci spoléhám. Pomoc jsem dostal, mé srdce jásá, svou písní chci mu děkovat!8Svému lidu je Hospodin silou, svému pomazanému je jistou záchranou.9Zachraň, Hospodine, svůj lid, požehnej svému dědictví, buď jejich pastýř a nes je navěky!
1 Davidův. K tobě, Hospodine, volám, nebuď ke mně hluchý, skálo moje. Neozveš-li se mi, budu podoben těm, kteří sestupují v jámu. 2 Vyslyš moje prosby, k tobě o pomoc teď volám, pozvedám své ruce k svatostánku tvé svatyně. 3 Mezi lidi svévolné mě nezařazuj, mezi pachatele ničemností. S bližním rozmlouvají o pokoji, ale v srdci mají zlobu. 4 Nalož s nimi podle jejich skutků, podle jejich zlého počínání. Nalož s nimi podle díla jejich rukou, podle zásluhy jim odplať. 5 Když jim nezáleží na Hospodinových skutcích a na díle jeho rukou, rozmetá je a víc nezbuduje. 6 Požehnán buď Hospodin, že vyslyšel mé prosby! 7 Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v něj doufá. Pomoci jsem došel, proto v srdci jásám, svou písní mu budu vzdávat chválu. 8 Hospodin je síla svého lidu, spásná záštita svého pomazaného. 9 Zachraň svůj lid a žehnej dědictví svému, buď mu pastýřem a nes jej na ramenou věčně!