od Biblion1Pro předního zpěváka, hlubokým hlasem. Žalm Davidův.2Pomoz, Hospodine! Věrných ubývá, všichni čestní lidé mizí ze světa!3Každý jen druhému pořád lže, úlisné rty mají, srdce falešné!4Ať už Hospodin konečně vymýtí všechny lstivé rty a pyšné jazyky!5Prý: „V našem jazyku je naše síla, máme své rty – kdo je náš pán?!“6Pro útlak chudáků, pro nářek ubožáků již povstanu, praví Hospodin, na pomoc přijdu tomu, kdo je posmíván!7Výroky Hospodinovy jsou výroky čisté, v hliněné peci stříbro tavené, sedmkrát tříbené.8Ty sám, Hospodine, jsi naše stráž, před tímto pokolením nás navždy chraň!9Ničemy se to hemží ze všech stran, nezřízenost se mezi lidmi rozmáhá!
1 Pro předního zpěváka zadoprovodu osmistrunného nástroje, žalm Davidův. 2 Hospodine, pomoz! Se zbožným je konec, berou za své věrní mezi lidmi. 3 Jeden druhého svou řečí šálí, mluví úlisnými rty a obojakým srdcem. 4 Kéž Hospodin zcela vymýtí ty úlisné rty, jazyk, co se velikášsky chvástá, 5 ty, kdo říkají: „Náš jazyk převahu nám zaručuje, máme přece ústa. Kdo je naším Pánem?“ 6 „Pro útlak ponížených, pro sténání ubožáků teď povstanu,“ praví Hospodin, „daruji spásu tomu, proti němuž svévolník soptí.“ 7 Co vysloví Hospodin, jsou slova ryzí, stříbro přetavené do kadlubu v zemi, sedmkráte protříbené. 8 Ty je, Hospodine, budeš střežit, navěky nás budeš chránit před tím pokolením; 9 kolem obcházejí svévolníci a vzmáhá se mezi lidmi neurvalost.