1I. Oslavujte Hospodina – je tak dobrý! Jeho láska trvá navěky!2Hospodinovi vykoupení ať o tom vyprávějí, že je z nepřátelské moci vykoupil,3že je shromáždil z cizích zemí, z východu i ze západu, ze severu i zámoří!4Bloudili pouští po cestách opuštěných, nemohli najít město k bydlení.5Hladoví byli a trpěli žízní, až umdlévali slabostí.6Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je vysvobodil z jejich úzkostí.7Vedl je po cestě nejpřímější, aby dosáhli města k bydlení.8Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi!9On přece uspokojí duši lačnou, bohatě nasytí toho, kdo hladoví! II.10Žili v temnotě, ve stínu smrti, ve svém neštěstí sevřeni železy,11neboť se vzpírali výrokům Božím, záměry Nejvyššího pohrdli.12Proto jim zkrušil srdce útrapami, klesali a nebylo pomoci.13Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je zachránil z jejich úzkostí.14Ze tmy je vyvedl, ze stínu smrti, roztrhal jejich řetězy.15Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi!16On přece rozbíjí brány z bronzu, láme železné závory! III.17Blázni se vydali cestou zvrácenosti a za své viny trpěli.18Veškerý pokrm si ošklivili, až k branám smrti dospěli.19Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je zachránil z jejich úzkostí.20Poslal své slovo a byli uzdraveni, zachránil je od záhuby.21Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi!22Jako oběť ať mu přinášejí chválu, o tom, co učinil, ať zpívají! IV.23Ti, kdo se vydali na moře v lodích, na mocné vody za svým řemeslem,24takoví viděli skutky Hospodinovy, jeho zázraky na hlubině.25Na jeho slovo se strhla bouře, vítr vysoko vlny pozvedal.26Stoupali k nebi, padali do hloubek, hrůzou se rozplynula jejich odvaha.27Jak vratký opilec potáceli se, veškerá zkušenost byla ta tam.28Volali k Hospodinu tehdy v té tísni, a on je vyvedl z jejich úzkostí.29Proměnil onu bouři v šepot, mořské[1] vlny se zklidnily.30Radovali se, když nastalo ticho, dovedl je k přístavu, po němž toužili.31Sláva Hospodinu za jeho lásku, za divy, které dělá pro lidi!32Ať je vyvyšován ve shromáždění lidu, v radě starců ať jej oslaví! V.33Mohutné řeky obrací v pouště, vodní prameny v suchopár,34úrodnou zemi v solné pláně pro špatnost těch, kdo žili tam.35Pouště zas obrací na jezera, vyprahlou zemi ve vodní prameny.36Usazuje tam ty, kteří hladověli, aby založili město k bydlení.37Oseli pole, vinice vysadili, které pak vydaly hojný užitek.38Žehnal jim tak, že se velmi rozmnožili, před úbytkem chránil jejich dobytek.39Ubývalo jich, když byli poníženi ukrutnou bídou a trápením.40I přední muže vystavil hanbě, nechal je bloudit v pustotě bez cíle.[2]41Z trápení ale vyzvedl ubožáky, jejich rodinu jak ovce rozmnožil.42Poctiví radují se, když to vidí, ústa musejí zavřít všichni zlosyni!43Kdo je moudrý, ať se tohoto drží, o Hospodinově lásce ať přemýšlí!
Pátá kniha žalmů - CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ
1 Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné! 2 Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni, ti, které vykoupil z rukou protivníka, 3 které shromáždil ze všech zemí, od východu, od západu, severu i moře. 4 Bloudili pouští, cestou pustin, město sídla Božího však nenalezli. 5 Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí. 6 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně: 7 sám je vedl přímou cestou, aby došli k městu jeho sídla. 8 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: 9 dosyta dal najíst lačným, hladovým dal plno dobrých věcí. 10 Seděli v temnotách šeré smrti, v železných poutech a v ponížení, 11 neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh, znevážili úradek Nejvyššího. 12 Trápením pokořil jejich srdce, klesali, a nikde žádná pomoc. 13 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 14 vyvedl je z temnot šeré smrti, sám zpřetrhal jejich pouta. 15 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná: 16 rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil. 17 Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti, pro své nepravosti byli pokořeni. 18 Každý pokrm se jim hnusil, dospěli až k branám smrti. 19 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, zachránil je z tísně: 20 seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy. 21 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, 22 ať mu obětují oběť díků, ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích. 23 Ti, kteří se vydávají na lodích na moře, kdo konají dílo na nesmírných vodách, 24 spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině. 25 Poručil a povstal bouřný vichr, jenž do výše zvedl vlnobití. 26 Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní, ztráceli v té spoušti hlavu. 27 V závrati jak opilí se potáceli, s celou svou moudrostí byli v koncích. 28 A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vyvedl je z tísně: 29 utišil tu bouři, ztichlo vlnobití. 30 Zaradovali se, když se uklidnilo, on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli. 31 Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná, 32 ať ho vyvyšují v shromáždění lidu, v zasedání starších ať ho chválí! 33 Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry, 34 v solné pláně žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí. 35 Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla. 36 Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží. 37 Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou. 38 Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo. 39 Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strastí, 40 když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata, zavedl do bezcestných pustot. 41 Avšak ubožáku se stal v ponížení hradem a čeledi lidu rozmnožil jak ovce. 42 Přímí lidé to vidí a radují se, ale každá podlost musí zavřít ústa. 43 Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!