Help

Český ekumenický překlad

— Poslání Sedmdesáti

1  Potom určil Pán ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít.
2  Řekl jim: „Žeň je mnohá, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň.
3  Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.
4  Neberte si měšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestě nepozdravujte.
5  Když vejdete do některého domu, řekněte nejprve: ‚Pokoj tomuto domu!‘
6  A přijmou-li pozdrav pokoje, váš pokoj na nich spočine; ne-li, vrátí se opět k vám.
7  V tom domě zůstaňte, jezte a pijte, co vám dají, neboť ‚hoden je dělník své mzdy ‘! Nepřecházejte z domu do domu.
8  A když přijdete do některého města a tam vás přijmou, jezte, co vám předloží;
9  uzdravujte tam nemocné a vyřiďte jim: ‚Přiblížilo se k vám království Boží.‘
10  Když však přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte:
11  ‚Vytřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který ulpěl na našich nohou! Ale to vězte: Přiblížilo se království Boží.‘
12  Pravím vám, že Sodomě bude v onen den lehčeji než tomu městu.

— Běda nevěřícím městům

13  Běda ti, Chorazin, běda ti, Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu udály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli seděli v žíněném šatě, sypali se popelem a činili pokání.
14  Ale Týru a Sidónu bude na soudu lehčeji než vám.
15  A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš!
16  Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mě poslal.“

— Návrat Sedmdesáti

17  Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu.“
18  Řekl jim: „Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk.
19  Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí.
20  Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“

— Chvála vykoupení v Synu

21  V té hodině zajásal v Duchu svatém a řekl: „Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými, a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.
22  Všechno je mi dáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, ani kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.“
23  Když byli sami, obrátil se na své učedníky a řekl jim: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte.
24  Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli vidět, na co vy hledíte, ale neviděli; a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“

— Podobenství o milosrdném Samařanu

25  Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“
26  Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“
27  On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘„
28  Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“
29  Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“
30  Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého.
31  Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu.
32  A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho.
33  Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem;
34  přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral.
35  Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘
36  Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“
37  Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“

— Marie a Marta

38  Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta,
39  která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo.
40  Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“
41  Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí.
42  Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.“
© 2019 ERF Medien