Synopse der Evangelien

— Vzkříšení dcery Jairovy

18 Zatímco k nim takto mluvil, přišel jeden z představených, klaněl se před ním a řekl: „Má dcera právě skonala; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít!“ 19 Ježíš vstal a šel s ním i se svými učedníky. 20 A hle, žena trpící už dvanáct let krvácením přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu. 21 Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“ 22 Ježíš se obrátil a spatřiv ji řekl: „Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.“ A od té hodiny byla ta žena zdráva. 23 Když Ježíš vstoupil do domu toho představeného a uviděl hudebníky a hlučící zástup, 24 řekl: „Jděte odtud! Ta dívka neumřela, ale spí.“ Oni se mu posmívali. 25 A když byl zástup vyhnán, vešel Ježíš dovnitř, vzal dívku za ruku a ona vstala. 26 Pověst o tom se rozšířila po celé té krajině.

— Vzkříšení dcery Jairovy

21 Když se Ježíš přeplavil v lodi opět na druhou stranu a byl ještě na břehu moře, shromáždil se k němu velký zástup. 22 Tu přišel jeden představený synagógy, jménem Jairos, a sotva Ježíše spatřil, padl mu k nohám 23 a úpěnlivě ho prosil: „Má dcerka umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila!“ 24 Ježíš odešel s ním. Velký zástup šel za ním a tlačil se na něj. 25 Byla tam jedna žena, která měla dvanáct let krvácení. 26 Podstoupila mnohé léčení u mnoha lékařů a vynaložila všecko, co měla, ale nic jí nepomohlo, naopak, šlo to s ní stále k horšímu. 27 Když se doslechla o Ježíšovi, přišla zezadu v zástupu a dotkla se jeho šatu. 28 Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“ 29 A rázem jí přestalo krvácení a ucítila v těle, že je vyléčena ze svého trápení. 30 Ježíš hned poznal, že z něho vyšla síla, otočil se v zástupu a řekl: „Kdo se to dotkl mého šatu?“ 31 Jeho učedníci mu řekli: „Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: ‚Kdo se mne to dotkl?‘“ 32 On se však rozhlížel, aby našel tu, která to učinila. 33 Ta žena věděla, co se s ní stalo, a tak s bázní a chvěním přišla, padla mu k nohám a pověděla mu celou pravdu. 34 A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Odejdi v pokoji, uzdravena ze svého trápení!“ 35 Když ještě mluvil, přišli lidé z domu představeného synagógy a řekli: „Tvá dcera zemřela; proč ještě obtěžuješ Mistra?“ 36 Ale Ježíš nedbal na ta slova a řekl představenému synagógy: „Neboj se, jen věř!“ 37 A nedovolil nikomu, aby šel s ním, kromě Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. 38 Když přišli do domu představeného synagógy, spatřil velký rozruch, pláč a kvílení. 39 Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč ten rozruch a pláč? Dítě neumřelo, ale spí.“ 40 Oni se mu posmívali. Ale on všecky vyhnal, vzal s sebou otce dítěte, matku a ty, kdo byli s ním, a vstoupil tam, kde dítě leželo. 41 Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum,“ což znamená: ‚Děvče, pravím ti, vstaň!‘ 42 Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení. 43 Ježíš jim přísně nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu.

— Vzkříšení dcery Jairovy

40 Když se Ježíš vracel, zástup ho přivítal, protože na něj už všichni čekali. 41 Tu k němu přišel muž, který se jmenoval Jairos; byl to představený synagógy. Padl Ježíšovi k nohám a úpěnlivě ho prosil, aby přišel do jeho domu, 42 protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když tam Ježíš šel, zástupy ho velmi tísnily. 43 A byla tam žena, která měla dvanáct let krvácení a nikdo ji nemohl uzdravit. 44 Přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo. 45 Ježíš řekl: „Kdo se mne to dotkl?“ Když všichni zapírali, řekl Petr a ti, kteří byli s ním: „Mistře, kolem tebe jsou zástupy a tlačí se na tebe!“ 46 Ale Ježíš řekl: „Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ze mne vyšla síla.“ 47 Když žena viděla, že se to neutají, přišla chvějíc se, padla mu k nohám a přede všemi lidmi vypověděla, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena. 48 A on jí řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji.“ 49 Když ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagógy a řekl: „Tvá dcera je mrtva, už Mistra neobtěžuj.“ 50 Ježíš to uslyšel a řekl: „Neboj se, jen věř a bude zachráněna.“ 51 Když přišel k domu, nedovolil, aby s ním někdo šel dovnitř, jen Petr, Jan a Jakub s otcem té dívky i s její matkou. 52 Všichni nad mrtvou plakali a naříkali. On řekl: „Neplačte. Nezemřela, ale spí.“ 53 Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela. 54 On však ji vzal za ruku a zvolal: „Dcerko, vstaň!“ 55 Tu se jí život vrátil a hned vstala. Nařídil, aby jí dali něco k jídlu. 56 Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.