Český ekumenický překlad (139 Treffer)

1Mo 15,12 Když se slunce chýlilo k západu, padly na Abrama mrákoty. A hle, padl na něho přístrach a veliká temnota. 1Mo 15,17 Když pak slunce zapadlo a nastala tma tmoucí, hle, objevila se dýmající pec a mezi těmi rozpůlenými kusy prošla ohnivá pochodeň. 1Mo 19,23 Slunce vycházelo nad zemí, když Lot vešel do Sóaru. 1Mo 28,11 Dorazil na jedno místo a přenocoval tam, neboť slunce již zapadlo. Vzal jeden z kamenů, které na tom místě byly, postavil jej v hlavách a na tom místě ulehl. 1Mo 32,32 Slunce mu vzešlo, když minul Penúel, ale v kyčli byl chromý. 1Mo 37,9 Měl pak ještě jiný sen a vypravoval jej svým bratrům: „Měl jsem opět sen: Klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd.“ 1Mo 41,45 A farao Josefa pojmenoval Safenat Paneach (to je po egyptsku Zachránce světa) a dal mu za manželku Asenatu, dceru Potífery, kněze z Ónu. Tak vzešel Josef nad egyptskou zemí jako slunce. 2Mo 16,21 Sbírali to tak ráno co ráno, kolik každý k jídlu potřeboval. Když však začalo hřát slunce, rozpustilo se to. 2Mo 17,12 Když Mojžíšovi umdlévaly ruce, vzali kámen a podložili jej pod Mojžíše, aby se na něj posadil. Áron a Chúr, každý z jedné strany, mu podpírali ruce, takže vytrval s rukama nahoře až do západu slunce. 2Mo 22,2 Jestliže se to však stane po východu slunce, krev na něm bude lpět. Zloděj musí poskytnout plnou náhradu. Jestliže nic nemá, bude prodán za hodnotu ukradeného. 2Mo 22,25 Jestliže se rozhodneš vzít do zástavy plášť svého bližního, do západu slunce mu jej vrátíš, 3Mo 22,7 Po západu slunce bude čistý a potom může jíst ze svatých darů, protože to je jeho pokrm. 4Mo 34,15 Dvě a půl pokolení přijala svá dědictví v Zajordání, na východ od Jericha, k východu slunce.“ 5Mo 4,19 abys nepovznášel své zraky k nebesům, a když bys viděl slunce, měsíc a hvězdy, všechen nebeský zástup, nedal se svést a neklaněl se jim a nesloužil tomu, co dal Hospodin, tvůj Bůh, jako podíl všem národům pod celým nebem. 5Mo 16,6 Jenom na místě, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno, připravíš hod beránka večer při západu slunce v ten čas, kdy jsi vyšel z Egypta. 5Mo 23,12 K večeru se omyje vodou a při západu slunce smí vstoupit dovnitř do tábora. 5Mo 24,13 Vrátíš mu zástavu při západu slunce, aby ulehl ve svém plášti a žehnal ti. To bude tvá spravedlnost před Hospodinem, tvým Bohem. 5Mo 24,15 Dáš mu jeho mzdu ještě téhož dne, než nad ním zapadne slunce, neboť je zchudlý a svým životem na ní závisí, aby nevolal proti tobě k Hospodinu a aby na tobě nebyl hřích. 5Mo 33,2 Pravil: „Hospodin přišel ze Sínaje, jako slunce jim vzešel ze Seíru, zaskvěl se z hory Páranu, přišel s desetitisíci svatými, po jeho pravici jim z ohně vzešel Zákon.“ Jos 1,4 Vaše pomezí povede od stepi a tohoto Libanónu až k veliké řece, řece Eufratu, podél celé země Chetejců až k Velkému moři, kde zapadá slunce. Jos 8,29 Ajského krále dal pověsit na kůl, kde byl až do večera. Když slunce zapadalo, rozkázal Jozue, aby sňali jeho mrtvé tělo z kůlu. Pohodili je u vchodu do městské brány a navršili nad ním velikou hromadu kamení, která tam je až dodnes. Jos 10,12 Tehdy mluvil Jozue k Hospodinu, v den, kdy Hospodin vydal Izraelcům Emorejce. Volal před očima Izraele: „Zmlkni, slunce, v Gibeónu, měsíci, v dolině Ajalónu.“ Jos 10,13 A slunce zmlklo a měsíc stál, dokud lid nevykonal pomstu nad svými nepřáteli. To je zapsáno, jak známo, v Knize Přímého. Slunce stálo v polovině nebes a nepospíchalo k západu po celý den. Jos 10,27 Při západu slunce vydal Jozue rozkaz, aby je sňali z kůlů a vhodili do jeskyně, kde se skrývali. K otvoru jeskyně navršili balvany, které tam jsou až dodnes. Jos 12,1 Toto pak jsou králové té země, které Izraelci pobili a jejichž zemi obsadili za Jordánem k východu slunce, od potoka Arnónu až k Chermónskému pohoří a celou Jordánskou pustinu k východu: Jos 23,4 Pohleďte, přidělil jsem vám tyto zbylé pronárody do dědictví pro vaše kmeny, od Jordánu, se všemi pronárody, které jsem vyhladil, až k Velkému moři, kde slunce zapadá. Ri 5,31 Tak ať zhynou všichni tvoji nepřátelé, Hospodine! Ale ti, kdo jej milují, budou jako slunce vycházející v plné síle. – Země žila v míru po čtyřicet let. Ri 9,33 Za časného jitra při východu slunce přitrhneš k městu. On i jeho lid vyjdou k tobě a ty mu uděláš, co se tvé ruce naskytne.“ Ri 14,18 Sedmého dne, ještě před západem slunce, mu řekli mužové města: „Co je sladší než med, co je silnější než lev?“ Odpověděl jim: „Kdybyste neorali mou jalovicí, moji hádanku byste neuhodli.“ Ri 19,14 Šli tedy dál. Slunce už zapadlo, když byli u benjamínské Gibeje. 2Sam 2,24 Jóab s Abíšajem pronásledovali Abnéra. Když slunce zapadlo, přišli k pahorku Amě naproti Gíachu, směrem ke Gibeónské poušti. 2Sam 3,35 Pak přistoupil všechen lid k Davidovi, aby ho přiměli k jídlu, dokud byl ještě den. David se však zapřisáhl: „Ať se mnou Bůh udělá, co chce, okusím-li před západem slunce chleba či čehokoli jiného.“ 2Sam 23,4 je jak jitřní světlo při východu slunce, jak bez mráčku jitro, od jehož jasu a vláhy se zelená země. 1Kön 22,36 Při západu slunce se táborem rozlehl pokřik: „Každý do svého města, každý do své země!“ 2Kön 3,22 Za časného jitra, když slunce vycházelo nad vodami, spatřili Moábci naproti vody rudé jako krev. 2Kön 10,33 od Jordánu na východ slunce, v celém území Gileádu, patřícím Gádovi i Rúbenovi a Manasesovi, od Aróeru, který je v úvalu Arnónu, v Gileádu i Bášanu. 2Kön 23,11 Odstranil koně, které judští králové darovali k poctě slunce, od vchodu do Hospodinova domu až po síň kleštěnce Netan-meleka, která byla ve sloupořadí; sluneční vozy spálil ohněm. 2Chr 18,34 Ale boj se toho dne tak vystupňoval, že izraelský král musel zůstat na voze proti Aramejcům až do večera a v čas západu slunce zemřel. Neh 7,3 Řekl jsem jim: „Jeruzalémské brány nesmějí být otvírány dříve, než slunce začne hřát; a když strážci uzavřou vrata, vy zajistěte závory. Stráže budou stavěny z obyvatelů Jeruzaléma, každý bude mít své stanoviště naproti svému domu.“ Est 1,1 ACHAŠVERÓŠ A VAŠTI - Král pořádá okázalou hostinu a zapuzuje královnu. [ZAČÁTEK DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU]V druhém roce kralování Artaxerxa Velikého, prvního dne měsíce nísanu, měl sen Mordokaj, syn Jaíra, syna Šemeíova, syna Kíšova z kmene Benjamínova, člověk žid, bydlící v městě Šúšanu, významný člověk, jenž sloužil na královském dvoře. Byl jedním ze zajatců, které s judským králem Jekonjášem odvedl z Jeruzaléma do zajetí babylónský král Nebúkadnesar. Toto byl jeho sen: „Hle, hlasy a hřmot, hromy a zemětřesení, hrůza na zemi. A hle, přišli dva velicí draci, oba připraveni spolu zápasit, a ozval se jejich veliký řev. Na jejich řev se připravil celý národ k válce a začal bojovat proti národu spravedlivých. Nastal den tmy a temnoty, útisk a tíseň, pohroma a veliká hrůza na zemi. Celý spravedlivý národ propadl zmatku; obávali se od nich zlého, byli připraveni, že zahynou, a volali k Bohu. Z jejich volání jako z malého pramínku vznikla veliká řeka s množstvím vody. Vzešlo světlo a slunce, ponížení byli povýšeni a pohltili slavné.“Mordokaj procitl, když viděl tento sen; uchovával v srdci to, co se Bůh rozhodl učinit, a až do noci se všemožně snažil to pochopit. Když odpočíval Mordokaj na dvoře s Gabathou a Tharrou, dvěma královskými kleštěnci střežícími palác, vyslechl jejich rozhovor, odhalil jejich záměry a pochopil, že se chystají vztáhnout ruku na krále Artaxerxa. Oznámil to o nich králi. Ten podrobil oba kleštěnce výslechu, a když se přiznali, byli odvedeni na popravu. Král dal zapsat tyto věci do pamětní knihy. Také Mordokaj o tom napsal. Potom uložil král Mordokajovi, aby sloužil v paláci, a obdaroval jej za to. Ale Haman Bugajský, syn Hamedatův, který se těšil vážnosti u krále, dychtil uškodit Mordokajovi a jeho lidu kvůli těm dvěma královským kleštěncům. [KONEC DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU] Stalo se to za dnů Achašveróšových; to byl ten Achašveróš, který kraloval nad sto dvaceti sedmi krajinami od Indie až po Kúš. Est 10,3 Neboť žid Mordokaj byl první po králi Achašveróšovi; byl veliký u židů a oblíbený u množství svých bratří, pečoval o dobro svého lidu a usiloval o pokoj veškerého svého potomstva. [ZAČÁTEK DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU]Mordokaj řekl: „Stalo se to od Boha. Vzpomněl jsem si totiž na sen, který jsem viděl o těchto věcech. Nic z toho nevyšlo naprázdno. Malý pramínek se stal řekou. Vzešlo světlo a slunce a mnoho vody. Tou řekou je Ester, kterou král pojal za ženu a učinil královnou. Těmi dvěma draky jsem já a Haman. Těmi pronárody jsou pronárody, shromážděné, aby zahladily jméno židů. Mým národem však je Izrael, ti, kdo volali k Bohu, a byli zachráněni. Hospodin zachránil svůj lid a vytrhl nás ze všeho zlého; Bůh učinil divy a zázraky veliké, jaké se nestaly mezi národy. Proto učinil dva losy, jeden lidu Božímu a jeden pro všecky pronárody. Ty dva losy přišly v hodinu a ve chvíli a v den soudu před Boha, a to pro všecky pronárody. Ale Bůh se rozpomenul na svůj lid a ospravedlnil své dědictví. Ty dny v měsíci adaru budou jejich, čtrnáctého a patnáctého toho měsíce je budou slavit se shromážděním, s radostí a s veselím před Bohem po všecka pokolení až navěky v jeho lidu, v Izraeli.“ Ve čtvrtém roce kralování Ptolemaia a Kleopatry přinesl Dósitheos, prý kněz a levita, a jeho syn Ptolemaios tento list o púrím, o kterém tvrdili, že je pravý a že jej přeložil Lysimachos, syn Ptolemaiův z Jeruzaléma.[KONEC DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU] Ps 50,1 BŮH SÁM, BŮH HOSPODIN Žalm pro Asafa. Bůh sám, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od slunce východu až po západ. Ps 58,9 Ať se ztratí jako slizký plž, jako potracený plod, který neuzřel slunce. Ps 72,5 Budou se tě bát, dokud bude slunce, dokud potrvá měsíc, po všechna pokolení. Ps 72,17 Jeho jméno bude věčné, dokud potrvá slunce, poroste jeho jméno. Budou si jím žehnat, všechny národy ho budou blahoslavit. Ps 74,16 Tobě patří den, i noc je tvoje, tys upevnil světlo noci i slunce, Ps 84,12 vždyť Hospodin Bůh je štít a slunce, Hospodin je dárce milosti a slávy, žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně. Ps 89,37 Jeho potomstvo potrvá navěky, i jeho trůn přede mnou bude jako slunce, Ps 104,19 Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit. Ps 104,22 Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku. Ps 113,3 Od východu slunce až na západ chváleno buď jméno Hospodina. Ps 121,6 Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Ps 136,8 Slunce, aby vládlo ve dne, jeho milosrdenství je věčné. Ps 148,3 Chvalte ho, slunce s měsícem, chvalte ho, všechny jasné hvězdy. Pred 1,5 Slunce vychází, slunce zapadá a dychtivě tíhne k místu, odkud opět vzejde. Pred 6,5 ani slunce nespatřil, nic nepoznal a má klidu víc než onen člověk. Pred 7,11 Dobrá je moudrost, jakož i dědictví, užitečná těm, kdo vidí slunce; Pred 11,7 Sladké je světlo a vidět slunce je milé očím. Pred 12,2 než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti mraky. Hl 1,6 Nehleďte na mne, že jsem až dočerna opálená, že mě tak ožehlo slunce. To synové mé matky se proti mně rozohnili: uložili mi vinice hlídat, neuhlídala jsem však vinici vlastní. Hl 6,10 „Kdo je ta, jež jak Jitřenka shlíží, krásná jako Luna, čistá jako žhoucí Slunce, strašná jako vojsko pod praporci?“ Jes 13,10 Nebeské hvězdy a souhvězdí se nezatřpytí svým světlem, slunce se při svém východu zatmí, měsíc svým světlem nezazáří. Jes 18,4 Neboť Hospodin mi praví toto: „Klidně budu přihlížet ze svého stanoviště, budu jak sálavé horko v záři slunce, jako rosný oblak v horku žní. Jes 38,8 Hle, o deset stupňů nazpět vrátím sluncem vržený stín, který sestoupil po stupních Achazových.“ A slunce se vrátilo o deset stupňů na stupních, po nichž sestoupilo. Jes 41,25 „Vzbudil jsem muže od severu a přišel od východu slunce. Vzývá mé jméno. Přichází! Knížata jsou jako hlína, on jako hrnčíř, jenž šlape jíl. Jes 45,6 aby poznali od slunce východu až na západ, že kromě mne nic není. Já jsem Hospodin a jiného už není. Jes 59,19 I budou se bát Hospodinova jména na západě a jeho slávy na východu slunce, neboť se přivalí jako dravá řeka, kterou Hospodinův vítr žene vpřed. Jes 60,19 Už nebudeš mít slunce za světlo dne, ani jas měsíce ti nebude svítit. Hospodin ti bude světlem věčným, tvůj Bůh tvou oslavou. Jes 60,20 Tvé slunce nikdy nezapadne, tvůj měsíc nebude ubývat, neboť Hospodin ti bude světlem věčným. Dny tvého smutku skončily. Jer 15,9 Zchřadne sedminásobná rodička, vypustí duši. Ještě za dne jí zajde slunce. Bude se stydět, rdít studem. Ty, kteří zůstanou, vydám meči před tváří jejich nepřátel, je výrok Hospodinův.“ Jer 31,35 Toto praví Hospodin, který dává slunce za světlo ve dne, měsíc a hvězdy za světlo v noci podle svých ustanovení, který vzdouvá moře, takže jeho vlny hučí, jehož jméno je Hospodin zástupů: Hes 32,7 Až budeš zhasínat, zakryji nebesa, zatemním jejich hvězdy, slunce zakryji oblakem a měsíc nevydá světlo. Dan 3,33 Jak veliká jsou jeho znamení, jak mocné jsou jeho divy! Jeho království je království věčné, jeho vladařská moc po všechna pokolení. [ZAČÁTEK DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU]TŘI MUŽI V ROZPÁLENÉ PECI - Azarjášova modlitba - Procházeli se mezi plameny, velebili Boha a dobrořečili Hospodinu. Pak se Azarjáš zastavil, otevřel svá ústa a uprostřed ohně se takto modlil: „Požehnaný a chvályhodný jsi, Hospodine, Bože našich otců,tvé jméno ať je oslaveno navěky. Jsi spravedlivý ve všem, co jsi nám učinil,všechna tvá díla jsou pravdivá, tvé cesty jsou správné,všechny tvé soudy jsou pravda. Pravdivá rozhodnutí jsi učinil ve všem, co jsi uvedl na nása na svaté město, na město našich otců, Jeruzalém,neboť podle pravdy a soudu jsi uvedl toto všechno pro naše hříchy. Hřešili jsme, svévolně se odvrátili od tebe;prohřešili jsme se ve všem, neposlouchali tvá přikázání, nedbali jsme a nedělali, co jsi nám uložil pro naše dobro. Vše, co jsi na nás uvedl a co jsi nám udělal,podle pravdivého soudu jsi učinil. Vydal jsi nás do rukou svévolných nepřátel, hanebných odpadlíků,nespravedlivému králi, nejhoršímu na celé zemi. Nesmíme nyní otevřít ústa:hanba a opovržení postihly tvé služebníky, ty, kdo tě uctívají. Nezříkej se nás úplně pro své jméno, neruš svou smlouvu. Nevzdaluj své milosrdenství od náspro Abrahama, kterého jsi miloval,pro Izáka, svého služebníka, a Izraele, svého svatého. Jim jsi slavnostně slíbil,že rozmnožíš jejich potomstvo jako hvězdy na nebia jako písek na mořském břehu. Panovníku, jsme nepatrní mezi všemi pronárody,pro své hříchy jsme dnes poníženi na celé zemi. V tomto čase nemáme ani vladaře ani proroka ani vůdce,nemáme celopaly ani zápalné oběti ani obětní dary ani kadidlo,nemáme místo, kam bychom ti přinesli oběť prvotina kde bychom nalezli milosrdenství. Kéž bys nás přijal pro sklíčenost mysli a pokoru ducha,jako bychom přišli s celopaly beranů a býků,jako s deseti tisíci tučných beránků. Taková ať je dnes naše zápalná oběť před tebou,dokonalými učiň, kteří tě následují,aby nebyli zahanbeni ti, kdo v tebe doufají. Nyní tě chceme celým srdcem a s bázní následovata hledat tvou tvář. Nenechávej nás v hanbě, ale nalož s námi podle své shovívavostia podle množství svého milosrdenství. Vysvoboď nás podle své podivuhodné mocia oslav své jméno, Hospodine! Ať se zastydí všichni, kdo působili tvým služebníkům zlo,ať jsou zahanbeni, bez veškeré moci a vlády,ať je zničena jejich síla, ať poznají, že ty jediný, Hospodine, jsi Bůh,hodný slávy po celém světě.“ Smrt Kaldejců - Služebníci královi, kteří je uvrhli dovnitř, nepřestali rozpalovat pec naftou, koudelí, smůlou a roštím, takže plameny šlehaly nad pec do výše čtyřiceti devíti loktů. A jak vyrazily, sežehly ty z Kaldejců, kteří byli blízko pece. S těmi však, kteří byli s Azarjášem, sestoupil do pece anděl Hospodinův, vypudil plameny ohně z pece a způsobil, že uvnitř pece jako by vanul ranní vánek. Oheň se jich vůbec nedotkl, neublížil jim, ani jim nebyl na obtíž. Píseň tří mužů - Tehdy ti tři v peci jako jedněmi ústy velebili Boha, oslavovali jej a dobrořečili mu slovy: „Požehnaný jsi, Hospodine, Bože našich otců,chvályhodný a vyvýšený navěky,a požehnané svaté jméno tvé slávy,nade vše chvályhodné a nade vše vyvýšené navěky. Požehnaný jsi v chrámu své svaté slávy,nade vše velebený a přeslavný navěky. Požehnaný jsi, který trůníš nad cheruby a shlížíš na propasti,chvályhodný a nade vše vyvýšený navěky. Požehnaný jsi na svém královském trůně,nade vše velebený a nade vše vyvýšený navěky. Požehnaný jsi na nebeské klenbě,velebený a oslavený navěky!“ Stvoření je vyzváno ke chvále - „Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho díla,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, nebesa,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, všechny vody nad oblohou,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, všechny mocnosti,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, slunce a měsíci,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, nebeské hvězdy,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, všechen dešti a roso,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, všechny větry,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, ohni a žáre,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, chladno i teplo,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, krůpěje rosy i sněhové vločky,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, noci a dni,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, světlo a temnoto,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, lede a mraze,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, ledovce a sněhy,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, blesky a mračna,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořeč Hospodinu, země,veleb a vyvyšuj ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, hory a pahorky,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořeč Hospodinu, vše, co roste na zemi,veleb a vyvyšuj ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, moře a řeky,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, prameny vod,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, netvoři a vše, co se hýbe ve vodách,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořeč Hospodinu, všechno nebeské ptactvo,veleb a vyvyšuj ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, všechna zvířata divoká i krotká,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, synové lidští,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořeč Hospodinu, Izraeli,veleb a vyvyšuj ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, jeho kněží,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, jeho služebníci,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, duchové a duše spravedlivých,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, věrní a pokorní srdcem,velebte a vyvyšujte ho navěky. Dobrořečte Hospodinu, Chananjáši, Azarjáši, Míšaeli,velebte a vyvyšujte ho navěky.On nás vysvobodil z podsvětí a zachránil nás z moci smrti,vychvátil nás z vnitřku pece, ze šlehajících plamenů,vychvátil nás zprostředka ohně! Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý,jeho milosrdenství je věčné. Dobrořečte Hospodinu, Bohu bohů, všichni, kteří se ho bojíte,velebte a chválu vzdejte, protože jeho milosrdenství je věčné.“[KONEC DEUTEROKANONICKÉHO TEXTU] Dan 6,15 Když král slyšel takovou řeč, byl velmi znechucen. Usilovně přemýšlel, jak by Daniela vysvobodil. Namáhal se až do západu slunce, jak by ho vyprostil. Joe 2,10 Před ním se roztřese země, zachvějí nebesa, slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou zář. Joe 3,4 Slunce se zastře tmou a měsíc krví, dříve než přijde den Hospodinův, veliký a hrozný. Joe 4,15 Slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou zář. Am 8,9 V onen den způsobím, je výrok Panovníka Hospodina, že slunce zapadne v poledne, tmou zahalím zemi za jasného dne. Jon 4,8 Když pak vzešlo slunce, nastrojil Bůh žhavý východní vítr a slunce bodalo Jonáše do hlavy, až úplně zemdlel a přál si umřít. Řekl: „Lépe abych umřel, než abych žil.“ Mi 3,6 Proto vám nastane noc bez vidění, tma bez věštby. Nad těmi proroky zajde slunce, den se nad nimi zachmuří. Nah 3,17 Tvoji strážci jsou jak kobylky, tvoji úředníci jak hejna sarančat: v zimním čase zalezou do škvír zídek, ale jak vysvitne slunce, ulétnou a nevíš, kam se poděly. Hab 3,11 Do svého obydlí se stáhlo slunce i měsíc, utekly před světlem tvých šípů, před září tvého blyštivého kopí. Sach 8,7 Toto praví Hospodin zástupů: Hle, zachráním svůj lid ze země východní i ze země, kde slunce zapadá. Mal 1,11 Od východu slunce až na západ bude mé jméno veliké mezi pronárody. Na každém místě budou přinášet mému jménu kadidlo a čistý obětní dar. Zajisté bude mé jméno veliké mezi pronárody, praví Hospodin zástupů. Mal 3,20 Ale vám, kdo se bojíte mého jména, vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích. Rozběhnete se a budete poskakovat jako vykrmení býčci, Mt 13,6 Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože neměla kořen, uschla. Mt 13,43 Tehdy spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, slyš!“ Mt 16,3 A ráno: ‚Dnes bude nečas, slunce vychází do mraků.‘ Vzhled oblohy umíte posoudit, a znamení časů nemůžete? Mt 17,2 A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. Mt 24,29 — Příchod Syna člověka Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí. Mk 1,32 Když nastal večer a slunce zapadalo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Mk 4,6 Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. Mk 13,24 — Příchod Syna člověka Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři, Mk 16,2 Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Lk 4,40 Když slunce zapadlo, všichni k němu přiváděli své nemocné, kteří trpěli rozličnými neduhy; on vzkládal ruce na každého z nich a uzdravoval je. Lk 23,44 — Ježíšova smrt Bylo už kolem poledne; tu nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce. Apg 2,20 Slunce se obrátí v temnotu a měsíc se změní v krev, než přijde den Páně, velký a slavný; Apg 26,13 Když jsem byl na cestě, králi, spatřil jsem o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce. Jeho záře obklopila mne i ty, kdo šli se mnou. Apg 27,20 Po mnoho dní se neukázalo ani slunce ani hvězdy. Prudká bouře nepřestávala a již jsme ztráceli všechnu naději, že se zachráníme. 1Kor 15,41 Jiná je záře slunce a jiná měsíce, a ještě jiná je záře hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší září.